Jak se cítíte, když se probouzíte s vědomím, že jste v Česku z fotbalového prostředí nejnenáviděnějším člověkem, jehož odchod z fotbalu by fanoušci i podle internetových diskusí nejvíc přivítali?
Nejnenáviděnější člověk? Ono to je tak, že ti lidé... Já to tedy samozřejmě nečtu, takže zrovna s tím nemám žádný problém. Ti lidé, se kterými já se setkávám, ať už jsou to fotbalisti, manažeři, majitelé klubů, funkcionáři, a musím podtrhnout, že i řada novinářů, tak ti říkají v denním kontaktu něco úplně jiného.
Co vám tedy říkají?
No tak normálně s nimi vycházím. Vždyť těm hráčům jsem zajišťoval pět let obživu, prodával jsem je do zahraničí. Padesát procent toho mančaftu prošlo mýma rukama.
Nechci se bavit o vašem působení ve Spartě. Nenávist vůči vám je daná tím, že jste místopředseda fotbalového svazu a byl jste manažerem reprezentace.
To je úplně jednoduché. Já tu práci dělám zadarmo. Je to čestná volená funkce, a to je potřeba si uvědomit. Takové ty spekulace: penězovody a kasy a obchody, tak to jsou všechno nesmysly. O to je horší. Podotýkám, že nejsem masochista.
No, lidi by asi byli raději, kdybyste to dobrovolně a zadarmo nedělal. Možná by to vadilo jen funkcionářům, které jste zmínil...
Já se pohybuji v profesionálním prostředí fotbalu. V amatérském fotbalu se vůbec nepohybuji a nikdy jsem se nepohyboval. Takže já s těmi lidmi, se kterými mluvím, ať jsou to ti majitelé klubů a tak dále, tak tam nemám názorovou opozici.
Zmínil jste i dobré vztahy s hráči. Brankář Petr Čech ve svém prohlášení de facto říká, že si jen umíte přivlastňovat úspěchy, ale neúspěchy svalujete na druhé. Jako jste to udělal, když jste za viníka vyřazení z Eura označil právě Čecha kvůli jeho chybě při vyrovnávacím gólu...
Zase je nutné říct, co je normální. Já to vidím tak, že celá kauza s Petrem Čechem není žádná kauza. Já říkám pouze jedinou věc: to, co viděl nejen celý národ, ale celý svět. A ještě to uvádím velice mírumilovně, protože k Petru Čechovi mám dobrý vztah. Koneckonců jsem ho v jeho šestnácti letech koupil za velikánské peníze do Sparty. Jestliže ale řeknu, že jeho chyba rozhodla o vypadnutí ze šampionátu, tak to podle mého názoru viděla celá republika, celý svět. Viděl jste, co o té chybě napsal zahraniční tisk? To je o několik kategorií horší než mé mírné konstatování věci, kterou všichni viděli.
Ano, Čech udělal chybu. Ale on sám zápas neprohrál a nebýt jeho, dostal by tým příděl od Švýcarů a s Turky neměl vůbec o co hrát. Pokládáte tedy za správné označit ho za viníka vyřazení?
No tak já jsem zvyklý říkat věci, jak je cítím, nevidím v tom problém. Jsem u mančaftu šest let a celou tu dobu jsem byl jakýmsi nárazníkem. Ona to je taková nešťastná funkce. Když je úspěch, tak na vás všichni zapomenou. A když je jakýkoli neúspěch, tak se neútočí na hráče, na ty ikony, ačkoli se na obojím podílejí stejnou měrou. Při neúspěchu se útočí na funkcionáře, v mém případě na manažera. Je to populisticky snadné, protože fanouškovský národ už mě mít rád nezačne. Tomu rozumím, to je image, na které jsem se velkou měrou podílel svými prohlášeními a otevřeností.
Mně někdy připadá, že si v tom přímo libujete. Že ještě přikládáte, abyste fakt naštval úplně všechny fanoušky. Je to tak?
Ne, určitě nelibuji. Jen bych vnitřně trpěl, kdybych ty věci nemohl nazývat pravým jménem, jak si myslím, že to je. Ve fotbale je hodně populismu. Demokracie a svoboda, to musí mít nějakou pestrost. Zatímco u nás když někdo řekne svůj názor, stává se nepřítelem a je jakoby vyčleněný.
Vy ale přece nejste nepřítelem jen kvůli svým názorům...
A kvůli čemu jinému?
Lidem vadí vaše pozice, moc, fakt, že kvůli vám nepřijde k národnímu celku ten či onen trenér. Že po neúspěšném mistrovství světa necháte u týmu kouče, kterého dnes viní fanoušci víc než Petra Čecha z toho, že zápas s Tureckem prokoučoval...
Myslíte Karla Brücknera? To je subjektivní názor. Já myslím, že dostal z toho mančaftu po všech zraněních maximum. Nemyslím, že by přehlédl některé kvalitní hráče a mohl tým sestavit lépe.
Jak tým vycházel s vámi? Čech napsal: ... na adresu dnes již bývalého manažera reprezentace a jeho "výkon“ mimo hřiště se nikdo z nás, hráčů, nikdy veřejně nevyjádřil... Z toho se skoro zdá, že kdyby tak bývali učinili, asi by vám moc nelichotili...
Já bych řekl, že to je taková Petrova zjitřená reakce na tu kritiku. Já tam žádný takový problém neviděl. Samozřejmě pozice manažera i k hráčům je taková... Vy s nimi vyjednáváte jejich prémie, jejich bonusy, podíl na tom, co se vykope. Snažíte se jim dát – v uvozovkách – co nejméně, protože ten svaz také potřebuje peníze. Někde hledáte kompromis, aby byli hráči spokojeni a současně svaz měl zdroje. To znamená, že jste s hráči stále v diskusní roli, protože nezastupujete je, ale svaz. Ale jste tam zároveň pro ty hráče. Abyste, když se něco semele, to přikryl, zorganizoval.
Oznámil jste, že na post místopředsedy svazu rezignujete v roce 2009. Proč ale funkci, v jejímž rámci máte reprezentaci beztak v gesci, nesložíte hned? Většina lidí by si to vážně přála...
Ti lidé mě nevolí. Nás nevolí národní fronta, ale delegáti fotbalového hnutí. Já při té volbě dostal masivní, takřka devadesátiprocentní podporu. A teď tu roli v rámci toho mandátu naplňuji. Jednou věcí jsou pocity fanoušků a druhou fakta. Pro delegáty je podstatné, že peníze, které se v průběhu šesti let vykopaly – zhruba 720 milionů korun –, tak na nich svaz participoval z více než padesáti procent. To jsou prostě zásadní věci. Takže myslím, že není důvod, proč by delegáti, kteří mě volili a vše dopadlo ku prospěchu svazu, tak proč bych měl v této fázi rezignovat na volenou funkci?
Třeba proto, že výběr nového kouče reprezentace připomíná frašku. Vybral jste před Eurem čtyři kandidáty, tři odmítli. Po vypadnutí z Eura jste se vrátil k jednomu, který odmítl podruhé. Teď se tahají jména z klobouku. To vám připadá v pořádku?
Vy se ptáte a současně si odpovídáte, že je taháme z klobouku. To byste musel dotaz položit správně, bez odpovědi. A to, jak to tedy vypadá s koučem reprezentace? Je to tak, že se výkonnému výboru snažíte navrhnout jména, která podle mého názoru – nebo i podle názoru pracovníků svazu, se kterými diskutuji – mají schopnosti naplnit úkol, který není jednoduchý. Jak vždycky říkám, je třeba se umět postavit před těch dvacet třicetiletých multimilionářů, a přesto s nimi udělat tým, disciplínu atd. Nemůže to dělat každý. Ti nejlepší nejsou volní, ti jsou pod smlouvami. Ten systém probíhá a jména, která jsme zmínili (Brücknerův dosavadní asistent Petr Rada a Jozef Chovanec – pozn. red.), ani odborníci z pracovní komise svazu nezpochybnili.
Jozef Chovanec se přece dostal do hry tak, že se ho v rádiu zeptali, zda by chtěl trénovat národní tým, a on řekl, že by to byla čest, a nevyloučil to. No a od té doby je kandidátem...
To je jen mediální pohled na věc. My vedli s doktorem Křetínským hovory na téma Pepa Chovanec. Byla to podobná situace jako s Karlem Jarolímem, který je také pod smlouvou. To, co jste zmínil, bylo až výsledkem předchozích diskusí, kdy už bylo zřejmé, že by ho byl doktor Křetínský ochoten uvolnit. Samozřejmě je Jozef Chovanec jedním ze jmen.
Když jste se po vypadnutí z Eura vrátil k Ivanu Haškovi, který dříve odmítl, zmínil jste, že si ho přeje národ. Překvapilo mě to, že vás najednou zajímal názor někoho, kdo není voleným delegátem. Nebylo to tak, že jste neměl alternativu? Proč byl Hašek opět hlavním kandidátem?
To je otázka pro Ivana Haška, proč se objevil jako hlavní kandidát znovu. Pro mě jako navrhovatele byl mezi těmi, kdo by mohl tým převzít, vždycky. Ať už před Eurem, nebo po něm, jestli si rozumíme. Pak přišlo Euro, jeho prohlášení, které známe. Tím pádem má interpretace byla, že má zájem. Pak jsme spolu telefonovali, on to nezamítl, řekl, že je potěšen, poctěn atd. a že o tom musíme jednat.
Jaká jsou jednání s Klausem Toppmöllerem? On přece uvedl, že se mu nejnadějnější jeví nabídka z Ghany...
To si dovedu představit, že tam je to finančně zajímavější. Já jsem s panem Toppmöllerem domluvený tak, že se sejdeme do konce tohoto týdne v Německu a rozebereme situaci z hlediska jeho finančních představ. Abychom věděli, jestli se vůbec pohybujeme po stejném prkně, nebo jestli on má jiné představy (schůzka se konala v Mnichově včera, mezitím šéf ČMFS Pavel Mokrý uvedl, že se přihlásil bývalý kouč Liverpoolu Gérard Houllier. Ten to ale včera dementoval a označil za skandál – pozn. red.).
Byl by pro vás Toppmöller vhodnějším adeptem než dva tuzemští kandidáti?
Nechtěl bych srovnávat konkrétní jména. Ale obecně jsem pevně přesvědčený, že renomovaný zahraniční trenér by mohl český fotbal někam posunout. Protože přijde nový pohled, nové tréninkové procesy, nové zkušenosti. Tím nechci říct, že ta doba nazrála už teď a že to bude právě Klaus Toppmöller.
Máte kromě Toppmöllera ještě jiné schůzky nebo nabídky od adeptů ze zahraničí?
Schůzku mám naplánovanou s Jozefem Chovancem. Ze zahraničí zatím s nikým ne. A nabídky? Jsou tam brazilská jména. Zaznamenal jsem jméno Christo Stoičkov. Prostě takovíto trenéři, kteří nemají moc trenérské jméno, tak se nabízejí, zajímají, každý má svého agenta, je to standardní. Stoičkov byl určitě velký hráč, ukázal, že je schopný podnikatelsky uspět. Má zkušenosti ze španělské ligy. Určitě je to zajímavý člověk. Ale zase nechci říct, jestli je to ten správný kandidát. Další renomovaná jména ze zahraničí se zatím neobjevila. Osobně si myslím, že znalost českého prostředí se přímo nabízí u toho Německa a Holandska, takže já osobně bych někdy v budoucnu preferoval německého nebo holandského trenéra.
Naposledy jste podle svých slov četl Hellerovu Hlavu 22. Nepřipadá vám jak z Hlavy 22, že nového trenéra vybírá manažer reprezentace, který z funkce odchází? Ve Sportu to trefně přirovnali k situaci, že by premiér v demisi sestavil vládu a pak ji předal vítězi voleb...
Hezky se to poslouchá, ale věcně to tak není. Třináctičlenný výkonný výbor se nemůže pohybovat jak pionýrský tábor. Aby se řeklo: my jsme těch třináct apoštolů, hoši, a teď jdeme jednat. Stejně jako jeden z ministrů vždy připravuje materiál pro vládu, pak to tam dá a vláda rozhodne.
Neměl by ale tím ministrem být rovnou nový premiér? Tedy nový manažer reprezentace?
Je třeba vidět, že žádný není. A my v první řadě potřebujeme trenéra reprezentace, a ne manažera. Ten úkol jsem si já nevymyslel. Ten mi dal výkonný výbor.
Proč by neměl být dřív vybrán manažer reprezentace? Brücknerův asistent Rada by mohl odkoučovat i srpnový zápas proti Anglii. Do té doby by se místo kouče mohl hledat manažer, a ten by si vybral trenéra...
On si ho stejně nevybírá.
Já vím, vždy tvrdíte, že ho vybírá třináctičlenný výkonný výbor. Všichni ale vědí, že tam máte většinu, a co řeknete, to výbor odhlasuje...
Zase už v té otázce hodnotíte skutečnost, která tak nemusí být. Jsou tam zástupci profesionálního fotbalu, výkonnostního fotbalu, zástupci Moravy, Čech. Tedy paleta lidí, kterou jsem nevytvořil já, ale historicky nějaké stanovy.
Čtenáři iDnes jste v diskusi přiznal, že vaší největší lží bylo, že jste nikdy neslyšel o korupci ve fotbale. Co jste o ní slyšel?
To co všichni. Samozřejmě že korupce ve fotbale asi někde je. Ten výrok jsem zdůvodňoval tím, že zájmem každého manažera je chránit produkt, a ne říkat, že to, co produkujeme, má nějaké problémy. Ale žádný hlubší smysl nebo konkrétnosti za tím netřeba hledat.
Neslyšel jste nic konkrétního o korupci třeba od Miroslava Pelty, který během vašeho společného působení ve Spartě říkal, že bylo "celý jaro cinklý“?
Ne, ne, tak jsem to rozhodně neslyšel.
Řekl jste, že v roce 2009 už nebudete kandidovat do žádné funkce ve vedení ČMFS. Ve Sportu jste k tomu ale dodal: "V tuto chvíli se k tomu nechystám, ale kdyby mě nový perspektivní tým oslovil, tak....“ Necháváte si tedy otevřená zadní vrátka?
Není nutné nazvat to takto pejorativně. Jen si to přečíst, jak to je. Že kdyby byl perspektivní nový tým, prezident, lidi, kteří mají novou vizi, zdroje, uměli by se restrukturalizovat v občanské hnutí, uměli by změnit stanovy, uměli by zrušit dvoukomorový systém, což jsou věci, které považuji za nutné. Kdyby se takový tým objevil a oslovil mě, tak bych to pak zvažoval. Nic víc v tom není. Pravděpodobnost je minimální.
Na závěr trochu odlehčenou otázku. Fotbaloví fanoušci nyní dost řeší i váš nový účes. Když mí známí slyšeli, že za vámi jdu na rozhovor, chtěli, abych se vás zeptal, jestli se vám to "jako líbí, tyhlety komedie na hlavě“?
Tak já si myslím, že to je legitimní. Vy také máte delší vlasy a asi se vám to líbí. Myslím, že je přece úplně normální změnit image. Nota bene když teď jaksi couvám z toho veřejného života, tak nemusím vypadat jako ten upjatý funkcionář.
