Co říkáte tomu, že německá asociace doporučí svým hráčům, aby během šampionátu neopouštěli hotel, a zvažuje i použití neprůstřelných vest?
Nebezpečí tam hrozí, i když pořadatelé určitě udělají všechno pro to, aby měli situaci pod kontrolou. Ale třeba Johannesburg, odkud pocházím, je město s největší kriminalitou na světě. Obyvatelé bílé pleti Jižní Afriku opouštějí.
Je tomu tak pouze kvůli kriminalitě?
Vláda chce dát práci všem černochům, na bílé už se nedostává. V Anglii jsem proto, že jsem přišel o místo, chtěli vzít černocha. Hodně bílých Jihoafričanů odchází do Velké Británie, USA, Kanady, Austrálie a na Nový Zéland. Bratr je v Tokiu, matka po rozvodu přišla o práci a žije na Novém Zélandu. V Johannesburgu zůstal táta, který pracuje jako svářeč a brzy půjde do důchodu, a tři moje už dospělé sestry.
Máte s kriminalitou nějaké osobní zkušenosti?
Ještě před odchodem do Anglie po mně několikrát někdo střílel, když jsem jel v autě, střílelo se i na náš dům. Rodinu to nervovalo, žili jsme ve strachu.
Není šance na zlepšení stavu?
Blížící se šampionát prý situaci změní, otázka ale je, co bude potom. A co bude, až zemře Nelson Mandela, jestli černý teror nezesílí. Mandela je taková ikona, která se snaží držet všechno v rovnováze. Moje vlast je přitom krásná, nádherné počasí, dobré pivo a víno, pláže, safari... Jenže čisté a bezpečné ulice si pamatuju jen z dětství.
Lze přepadávání chápat jako odvetu za příkoří z minulosti?
Podle toho, co se dřív dělo černým ze strany bílých, je to možné.
Musí mít vaše rodina zbraně pro svou ochranu?
Zbraně mají táta i sestry. Berou si je do práce, před spánkem je uloží pod polštáře.
Doma jste nebyl šest let. Není fotbalový šampionát příležitostí k návštěvě vlasti a blízkých?
Zařekl jsem se, že už tam nepojedu, jenže kamarádi z Johannesburgu mě přemluvili. Pistoli si ale nekoupím, doufám, že se o mě kluci postarají. Vím, kam můžu jít. A že v noci není dobré chodit po městě, snad to přežiju. Fotbal ale není mým hlavním sportem, moje srdce hoří pro ragby. Vlastně hořelo...
Copak se stalo?
I v ragby se odstraňuje všechno, co připomíná Británii, a tudíž i apartheid. Stadion v Johannesburgu se jmenoval Ellis Park po anglickém zakladateli ragby v Jižní Africe. Teď je to Coca Cola Stadium. A od letoška nemají reprezentanti Springbok (antilopu – pozn.) na levé straně hrudi, ale na pravé; na jeho místo přišla národní rostlina protěž. To je změna po sto letech, tradice se nemají bourat. Moje vášeň vyprchala, už nestojím u televize s rukou na srdci a nezpívám hymnu.
