V říjnu oslavíte desáté výročí svatby. Už máte představu, jak ho strávíte?
Grafová: Andre by měl nejdříve přemýšlet, co mi dá k narozeninám, které mám už za týden.
Agassi: Hej, vždyť my spolu stejně ani pořádně nebydlíme! (smích)
Hraje ve vašich životech sport pořád důležitou roli? Zdáte se oba v dobré fyzické kondici...
Grafová: Věnujeme se pohybu tolik, až mám občas pocit, že to přeháníme. Nejde jen o to, aby člověk dobře vypadal a byl zdravý, ale aby se tak i cítil. Během kariéry jsme těla hodně opotřebovali, ale zároveň se naučili žít energicky. Proto pořád posilujeme a věnujeme se sami sobě. I díky dětem, které nás neustále zaměstnávají, je sport pořád součástí našich životů.
Agassi: Já ve formě vůbec nejsem, klamu totiž tělem.
Co byla vlastně vaše největší zbraň, díky které jste vyhrávali grandslamy?
Grafová: Andre, ty první.
Agassi: Já nevím. Jirko, čím jsem tě nejvíc štval? (mává na opodál postávajícího bývalého pátého hráče světa Jiřího Nováka, který ani nestihne odpovědět) Aha, evidentně toho bylo hodně. (vyprskne smíchy, ale hned zase zvážní) Ne, šlo mi dobře strefování míčků. Nemusel jsem měsíc hrát, ale stejně jsem tohle uměl dokonale. Stejně musím jen děkovat hráčům jako je Jiří, že ze mě na kurtu vždycky dostávali to nejlepší.
Grafová: Já přece excelovala ve všem, ale vypíchla bych hlavně forhend. (smích)
V čem naopak vynikáte jako rodiče?
Agassi: S dětmi jsem najednou ochoten se sám víc učit, než je poučovat. Grafová: Doufám, že by Andre a děti našli pár vlastností, za které by mě pochválili. Víte, ono být každý den skvělým rodičem je samo o sobě velkou výzvou. Doufám a věřím, že jednu věc přece jen zvládám na jedničku. Umím svým dětem naslouchat. Díky úspěšné tenisové kariéře mám teď ten luxus, že se jim můžu věnovat pořád.
Sportují vaše děti?
Grafová: Milují sport, ale stejně tak se je snažíme vést k tomu, aby byly kulturně založené. Proto mají rády hudbu, umění, ale i jízdu na koni, baseball a hip hop. Musíme ovšem brát v úvahu, že je jim sedm a devět let. Doufám, že teprve přijde doba, kdy se pro něco opravdu nadchnou.
Do života vás obou se výrazně zapsali i Češi. Steffi pět let trénoval Pavel Složil, rakety Andreho zase vyplétal Roman Prokeš. Jak na ně vzpomínáte?
Agassi: Ve své knize Open jsem Romanovi věnoval dvě strany. Byl to obrovský profesionál s úžasnými schopnostmi. Hrozně mi pomohl v kariéře a dodnes ho považuji za skrytého a neznámého hrdinu tenisu.
Grafová: Kdybych vydala jako Andre knihu, její velkou část by určitě zabralo vyprávění o Pavlu Složilovi. Měla jsem velké štěstí, že jsem s ním mohla pracovat už jako velmi mladá hráčka. Trávili jsme spolu spoustu času, byl pro mě důležitý a výrazně mi pomohl opravdu vyrůst povahově i tenisově. Dovedl mě k největším úspěchům, na to se nedá zapomenout.
