Chvilka váhání, někdy ještě stojka a pak už tělo letí dolů. Ve vzduchu následuje několik triků a salt, za tři sekundy přijde leckdy bolestivý náraz do vody. To je cliff diving – extrémní odnož skoků do vody. Klasické skoky do bazénu, které jsou i olympijskou disciplínou, se skáčou z maximální výšky deseti metrů. Jenže to některým lidem nestačí. V touze po větším adrenalinu jezdí do lomů, k jezerům či k mořím, kde se vrhají ze skal a útesů.
"Každý v sobě odvahu na takový skok podle mě má. Jde jen o to, překonat zábrany. A právě touha zdolat strach a adrenalinový zážitek mě na tomhle sportu lákají," vysvětluje jeden z českých cliffdiverů Jan Kocourek. Ti nejlepší na světě soupeří v soutěži Red Bull Cliff Diving. Mezi elitní dvanáctkou má zastoupení i Česko – v podobě šestadvacetiletého Michala Navrátila.
"Začínal jsem v Praze-Podolí s klasickými skoky. Jenže pak jsem zjistil, že ostatní juniorští závodníci ve světě jsou o třídu výše. Tak jsem toho nechal," popisuje své začátky. Jednoho dne ale přišlo pozvání na otevřené mistrovství republiky Highjump, které se už 12 let koná v hřiměždickém lomu nedaleko Příbrami. Vyzkoušel si tam skoky z 15 metrů, jenže on chtěl výš. V televizi totiž viděl Orlanda Duqueho, nejlepšího extrémního skokana planety.
"Říkal jsem si, že bych chtěl vyzkoušet skoky ze stejných skal jako on," líčí Navrátil. Na rozdíl od jiných skokanů, jejichž příběhy jsou víceméně podobné, se dokázal postupně propracovat mezi nejužší světovou špičku a soupeří už i s šestatřicetiletým Duquem.
Každý dopad bolí
Letos dokonce vyhrál i jeden ze závodů prestižního seriálu. "Musím ale na svých skocích ještě zapracovat," vysvětluje. Nejtěžší skok, který zatím kdo předvedl, jsou čtyři vruty s třemi salty v podání Angličana Garyho Hunta. I v cliff divingu platí to co v jiných extrémních sportech. Co bylo před deseti lety považováno za samý vrchol, je dnes základním skokem. S tím samozřejmě roste obtížnost a nebezpečnost.
"Takže už jsem viděl spoustu závodníků, kteří při skoku špatně dopadli a pak už jim psychika nedovolila pokračovat," vypráví Navrátil. Aby bylo jasno – tenhle sport opravdu není pro zbabělce. Seriál Red Bull Cliff Diving se skáče z výšek 27 či 28 metrů. Při nich tělo letí do vody rychlostí 90 km/h. Stačí malá chyba a je zle. Kdyby z téhle výšky dopadl skokan na záda, bylo by to, jako kdyby spadl z pěti metrů na zem. To potvrzuje i Navrátil.
Když jsem začínal se skoky okolo 20 metrů, tak se mi klepala kolena, jen když jsem vylezl na skálu. Jde o to, si zvyknout. Musíte na sobě pořád makat. Posilovat tělo, aby bylo připravené na nárazy." Jenže slovo extrémní není u tohohle sportu náhodou. Skokané zatěžují tělo až na samou hranici možností. "Každý dopad z takovéhle výšky bolí. Je to štípanec, který proletí celým tělem od chodidel až po páteř. Horší je, že se vám dost často otevře malíček až do masa. A skákat s pětimilimetrovou dírou v prstu je dost těžké," povídá Navrátil.
Zažil už ale i horší věci. Při jednom ze skoků z 15 metrů ze stojky si vyrazil dech tak, že týden plival krev… Přesto se na cliff diving dávají i ženy, k nejlepším na světě patřila Lucie Absolonová. V Česku možná právě pod jejím dohledem roste Navrátilův nástupce. Minulou sobotu se v hřiměždickém lomu z šestnácti metrů vrhal do vody i dvanáctiletý Jan Slánský. "Čtyři roky jsem závodně skákal, ale v Pardubicích zrušili bazén, tak jsem s normálními skoky musel skončit. Teď si užívám skákání v přírodě," směje se mladý talent.
