Kolomý havaroval při testu na Rallye Dakar a v neděli bude na startu kvůli poraněné páteři chybět |
Prvopočátek Rallye Dakar spadá do roku 1977. Tehdy její zakladatel – francouzský závodník Thierry Sabine – tři dny bloudil Saharou. Hledal cestu z pouštních pustin, objevoval orientační body, prozkoumával cesty, kterými lze přejet duny.
Když se vrátil domů, měl jasno: Uspořádám závod, jaký svět ještě neviděl. Nejnáročnější a nejdelší na světě.
Už o rok později vyrážely první soutěžní posádky na více než deset tisíc kilometrů dlouhou cestu do neznáma, přes Saharu až do senegalského Dakaru.
Závodění s příchutí dobrodružství, aura dobyvatelů vedle řidičského průkazu. Pokud k rychlosti nepřidáte dovednosti mechanika, navigační um a techniku schopnou odolat extrémním podmínkám, nemáte šanci.
Změna politické situace v Africe však způsobila, že bezpečnostní rizika se stala příliš hrozivými.
„Mířili na nás samopaly, ukradli nám peníze, zůstali jsme stát na poušti jen ve spodním prádle. Naše nejhorší životní zkušenost,“ líčili členové dvou posádek Tatry, které přepadla potulná banda desperátů při Dakaru 1998. Skutečně se báli o život.
Před ročníkem 2008 ochromily Mauritánii teroristické útoky a pořadatelé rallye dostali varování, že další mrtví budou z řad závodníků. Byl konec.
Dakar se však stal silnou globální značkou, takže proč ho nejet jinde? V roce 2009 začalo jihoamerické dobrodružství, které ubralo bloudění v poušti, přidalo horská dobrodružství a davy nadšených fanoušků.
Nakonec se však potenciál Jižní Ameriky vyčerpal. Ročník 2020 bude návratem ke kořenům, tři čtvrtiny trasy by měly vést po písku.
Obrovskými dunami v nehostinné zemi, kde pomoc od místních obyvatel čekat nelze. „Je to země, kde ženy nemají žádná práva a kde se sekají ruce,“ shrnul situaci v Saúdské Arábii český motorkář Ondřej Klymčiw.
Náhle budou všichni nováčky. Rok nula. Všichni jedou do neznáma. A bude to nejčistší ročník v historii, fair play dostávala v posledních letech na frak.
Bohaté profesionální týmy si platily takzvané mapmany, kteří analyzovali roadbook, hledali pro své závodníky výhodnější cesty, upozorňovali na kritická místa. Večer jim tým odeslal mapové podklady a oni za pomoci satelitních map získávali pro ty nejbohatší i desítky minut.
Pravidla nic podobného nezakazovala. Organizátoři jsou tradicionalisté, a tak sofistikovaný přístup k závodění byl pro ně natolik skandální, až ho nečekali.
Letos je vše jinak, s navigací nesmí jezdcům nikdo pomáhat a pro jistotu dostanou mapu se zanesenými kontrolními body až těsně před startem. Všichni začnou na stejné startovní čáře.
42. ročník začíná v neděli v Džiddě na pobřeží Rudého moře a cíl bude 17. ledna v novém zábavním centru Kiddíja nedaleko Rijádu. Dostat techniku na Arabský poloostrov je méně náročné a levnější než do Jižní Ameriky, i proto je letošní účast vyšší, přihlášeno bylo 351 posádek.
Česká účast je pátá nejpočetnější ze všech zúčastněných zemí, 26 krajanů v 17 posádkách. Současně patří Česko mezi pět zemí, které mají své zástupce ve všech pěti kategoriích.
V 62 letech se vrací pětinásobný vítěz Josef Macháček, který vyměnil čtyřkolku za bugginu kategorie SSV, v kategorii automobilů má nejvyšší ambice minulý rok šestý Martin Prokop, mezi kamiony nechybí tradiční účastník Aleš Loprais, tentokrát s kamionem Praga, šance na úspěch má také Martin Macík, který místo liazky zvolil iveco.
Ze šesti motorkářů má největší šance na úspěch loni patnáctý Milan Engel.
  |
Mohou pomýšlet na medailové pozice? Ačkoliv Dakar „bude konečně fér“, není to moc pravděpodobné.
Rozpočty velkých továrních týmů budou stále výhodou, zejména četnější větší technická podpora během závodu a více náhradních dílů dávají jejich závodníkům možnost jet stále na hraně, a tedy rychleji.
„Volkswagen vyhrál Dakar třikrát a oficiálně uváděl, že náklady na celý tým byly asi 160 milionů eur, což je obrovská částka. Tam my se nepohybujeme ani v korunách,“ uvedl Prokop.
Návrat pouštního dobrodružství
