Ledeckou po dalším čtvrtém místě na MS mrzelo, že nedostala veverku: K večeři bude bramboračka |
Na Instagram si hned po závodě přidala fotku ze stupňů vítězů, kde se drží za hlavu.
„OMG.“ O můj bože, připsala si k ní.
Přály jí tam Lindsey Vonnová, Nicole Schmidchoferová, zraněná Sofia Goggiaová, nebo i bikerská šampionka Jolanda Neffová.
Corinne Suterová, dlouholetá švýcarská naděje, se dočkala.
  |
„Zaslouží si to, zajela fakt skvělou jízdu. Navíc je to jedna z nejlepších sjezdařek, které tady jsou, takže opravdu zasloužené zlato,“ přála jí to třetí Lara Gutová-Behramiová.
„Je senzační, že je Corinne mistryní světa. Jela fakt perfektně,“ přidala se i Michelle Gisinová.
Opravdu jela.
OMG
Byť úvodní pasáž jí až tolik nevyšla. Podobně jako třeba i Ester Ledecká měla v klopené pasáži krátce po startu menší problémy, rozhodilo ji to tam.
Na nejrychlejší čas ztrácela 36 setin. Ale pak už se jen zlepšovala. Na dalším mezičasu ztrácela 15 setin, na dalším 12 setin, ale závěrečný úsek měla suverénně nejrychlejší. Druhou Kiru Weidleovou porazila o 20 setin.
„Jízda se mi povedla, což mockrát neříkám. Ale tentokrát jsem opravdu udělala přesně to, co jsem chtěla. Jsem super šťastná,“ líčila. „Vždycky jsem věděla, že ve sjezdu mám větší šance, a to už jsem byla stříbrná v super-G. O to s lepším pocitem jsem pak do sjezdu šla. Ráno jsem se vážně cítila báječně a dala do toho vše, co ve mně bylo.“
Vyplatilo se.
Být jako Lindsey
Na lyžích stála poprvé ve čtyřech letech.
Viděla totiž své bratry a jak už to tak u sourozenců bývá, nechtěla stát pod svahem a dívat se na ně. Chtěla s nimi závodit.
„Trávili jsme hodiny a hodiny na svazích Ibergeregg a Handgruobi. Vlastně díky tomu jsem sama získávala základní techniku, díky které jsem pak vyhrávala závody,“ vzpomínala.
Tehdy měla jako dítě jediný cíl, porazit všechny ty sourozence – Andrease, Alexe a Daria. Netrvalo to dlouho a všem začala ujíždět.
„Vůbec to bylo skvělé dětství. S klukama jsem neustále soutěžila, ve všem možném a bylo to pro mě dost obtížné je porážet. Ale díky tomu jsem se zlepšovala,“ líčila.
Když pak začala objíždět závody, všichni koukali. Ona totiž hned končila na stupních vítězů. Nepatřila do žádného slavného lyžařského klubu, přesto většinu svých mladých konkurentek porážela.
A tak se jí jedna z kamarádek zeptala, jestli s ní nechce začít do jednoho z klubů chodit. Jestli nechce začít pořádně trénovat. Suterová ale váhala.
„Jasně, bavilo mě závodit, ale že bych potřebovala nějak systematicky trénovat? Nejdřív se mi nechtělo, chtěla jsem se na lyžích bavit. Pak jsem se ale pochopitelně do klubu přihlásila,“ líčila.
Tehdy jí všude po pokoji visely plakáty Lindsey Vonnové, ke které vzhlížela.
„Neunikl mi žádný její závod, pořád jsem ji sledovala v televizi. Pamatuju si, že když jsme spolu poprvé trénovaly, měla jsem husí kůži. Byla jsem hodně nervózní,“ vzpomíná.
Sama se přitom zlepšovala fyzicky i psychicky, začala obrážet mezinárodní závody, u toho vystudovala hotelovou školu s ekonomickým zaměřením.
Už v 17 letech debutovala ve Světovém poháru, ve slovenské Jasné se v roce 2014 stala dvojnásobnou juniorskou mistryní světa v super-G a sjezdu.
Očekávání byla obrovská.
Všichni čekali, že bude další pokračovatelkou slavných švýcarských jmen minulosti. Že znovu vrátí tradiční lyžařské zemi velké medaile z rychlostních disciplín.
Jenže to trvalo.
Volně se nadechnout
„Dlouho jsem to v hlavě nezvládala. Ten tlak na mě byl neúnosný. O to víc je teď pro mě lyžování zábavnější. Přitom se necítím jinak. I předtím jsem dokázala jezdit rychle, jen jsem neměla medaile. Teď je konečně mám. Víc sama sobě věřím,“ usmívá se.
Pro ženy, které létají ze svahu dolů i 130kilometrovou rychlostí je důležitá duševní pohoda. Po léta to byl pro ni problém.
Teď má jasnou mysl.
„Dříve jsem si trať neustále procházela v hlavě, na prohlídkách jsem trávila spoustu času. Teď sjedu prohlídku, párkrát si trať připomenu a jdu na to. Už tolik nepřemýšlím,“ říká.
Začátky měla opravdu těžké.
Ve 20 letech skončila ve Světovém poháru až 117. O rok později byla 29., pak 33., 34., 18…
Až předloni se všechno změnilo.
Dvě překvapivé medaile na světovém šampionátu v Aare z ní sejmuly tlak. Najednou se mohla volně nadechnout. Najednou dostala volnost naplnit talent, který v ní dlouho jen bublal.
„Cítila jsem se volná, nic mě nesvazovalo. Vždyť do té doby jsem ve Světovém poháru nestála na stupních vítězů a teď jsem měla bronz ze super-G a stříbro ze sjezdu. Neskutečné,“ líčila.
Pak už to šlo.
První stupně vítězů, první triumfy ve Světovém poháru. A první malé glóby. Loni je získala jak jinak než za sjezd a super-G, čímž navázala na Michelu Figinovou.
Stala se královnou rychlostních disciplín.
„Ale neříkám si tak,“ směje se. „Není to tak, že bych měla tolik talentu, že bych nemusela trénovat. Výhry jsem nedostala jako dárek, o každou jsem se musela rvát.“
V sobotu přeprala všechny.
