Jen těžko byste ve formuli 1 našli smutnější příběh.
Životní úspěch, o kterém snil odmala, si Jochen Rindt neměl šanci užít. V okamžiku, kdy bylo v roce 1970 jasné, že už ho v šampionátu nikdo nepřekoná, už nebyl mezi živými.
V 60. letech minulého století byl v Rakousku naprostou superhvězdou.
To on v zemi motorsport dostal do popředí zájmu. Bez něj by možná nebyli následovníci Niki Lauda, Helmut Marko, Gerhard Berger a další. Možná by nevznikl žádný Red Bull Ring.
Zvlášť v sezoně 1970 naprosto zářil.
Jochen Rindt se svým Lotusem.
Na Lotusu vyhrál čtyři Velké ceny po sobě. Tu poslední na německém Hockenheimringu, kam se Velká cena přesunula poté, co piloti odmítli závodit na nebezpečném Nürburgringu.
„Na Nürburgringu už nepojedeme!“ řekli piloti jasně v hotelu Dorchester v Londýně tehdejším šéfům F1.
Hockenheim pak nabídl strhující závodní víkend.
Stačí kouknout na výsledky. V kvalifikaci ztratil Jochen Rindt na Jackyho Ickxe dvě desetiny, v závodě ho pak po padesáti kolech o pouhých sedm desetin porazil.
„Celý den spolu bojovali, několikrát se předjeli, neustále zůstávali pospolu. Úžasný souboj, po kterém bylo jasné, že jen oni dva jsou hlavními adepty na titul,“ vzpomínal historik Maurice Hamilton.
Druhého srpna 1970, před 53 lety, si Rindt dojel pro poslední triumf ve formuli 1 v životě.
A bylo to taky naposledy, co se s Ickxem na dráze podobně utkal.
Buď se kára rozpadne, nebo vyhraju
Pocházel z Mohanu.
Táta byl Němec, maminka Rakušanka, ale Jochen je prakticky ani nepoznal. Válečné bombardování Hamburku mu oba rodiče vzalo a on tak vyrůstal u babičky s dědečkem v rakouském Grazu.
Odmala to byl bouřlivák s plochým nosem boxera, který se příliš nestaral o svůj vzhled – prototyp tehdejšího pilota formule 1. Třeba místo tkaniček používal provázky… A ne, neměl se špatně, dědečkův podnik vydělával dost na to, aby si odmala žil na vysoké noze.
„V první chvíli, kdy mohl, si koupil rozbitý Volkswagen, se kterým jezdil jak blázen. Často to končilo spory s policií a vyhazovem ze soukromé školy. Vystřídal jich několik,“ vyprávěl Hamilton.
Start Velké ceny Německa na Nürburgringu 1969 i s Jochenem Rindtem (v červeném Lotusu s číslem 2).
Takhle ale s kamarády – třeba i Helmutem Markem (doteď poradcem Red Bullu) – objevoval lásku k rychlosti. Závodit začal na menších kláních, kdy mu auto koupila babička s dědou.
„Chci se stát závodníkem. Ničím jiným,“ řekl jim tehdy památnou větu.
Kromě peněz měl i dost talentu na to, aby se rychle prodral mezi smetánku ve formuli 1 a k tomu dál kombinoval i další závody – vyhrál třeba Le Mans. Mimochodem, bylo to s Ferrari a až do letošního roku to bylo poslední vítězství slavné značky na téhle 24hodinovce.
A nerodilo se snadno, protože hned na začátku s parťákem Mastenem Gregorym ztratili téměř půl hodiny v boxech. Následná stíhací jízda ale vstoupila do dějin.
„Jel jsem tak rychle, jak jen to šlo. Na plný plyn až do poslední hodiny. Říkal jsem si, že se ta kára buď rozpadne, nebo vyhrajeme. A vyšlo to,“ radoval se.
Smrtelný pakt s Lotusem
Ve formuli 1 dlouho neměl štěstí na pořádné auto, přitom o kategorii níž v F2 absolutně vládl.
Až rok 1969 všechno změnil.
Rindt podepsal smrtelný pakt s Lotusem. Tenhle kontrakt mu vynesl titul mistra světa, ale také ho zahubil. Od začátku to bylo nebezpečné spojení. Už při druhém podniku přežil defekt brzd se štěstím.
Na barcelonském okruhu u Montjuicu si pak jel pro vítězství, než se ho Lotus znovu pokusil zabít – ulomilo se mu zadní křídlo a formule se proměnila v neřiditelnou billiardovou kouli.
Rindt ošklivě vypadající nehodu přežil s otřesem mozku a zraněním obličeje, z auta ho tahal týmový kolega Graham Hill.
The catastrophic 1969 Spanish GP took place at Montjuïc Park 52 years ago today. Firstly the rear wing [widened overnight] on Graham Hill’s Lotus 49 failed, and as he went to warn his team mate Jochen Rindt, his wing also collapsed, propelling him into Hill’s wreckage...
— Stuart Dent (@Stuart_Dent) May 4, 2021
🇪🇸 #F1 pic.twitter.com/R0aheu69uK
„Ptáte se mě, zda touto nehodou utrpěla má důvěra k Lotusu? Ne – nikdy jsem mu totiž nedůvěřoval!“ rozesmával novináře.
Žádná velká legrace to ale nebyla a on to moc dobře věděl.
Jen jeho touha po úspěchu byla silnější než strach z vražedné techniky. I proto u týmu zůstal i o rok později.
„Sám jsem tak dobrý, že nedělám chyby. Mou hlavní starostí je, aby se nic nezlomilo na voze,“ říkával.
Ta zatracená Monza
U Lotusu zůstal kvůli milionům od sponzorů a taky příslibu, že stáj skoncuje s experimenty kolem pohonu čtyř kol. Formule navíc vypadala naprosto senzačně.
„To auto je neuvěřitelně rychlé, bohužel jsme ho ale doposud moc netestovali,“ povídal před startem sezony. „Buď se v něm zabiju, nebo se stanu mistrem světa.“
Anebo obojí…
Poté, co v Zandvoortu uhořel jeho přítel Piers Courage, se Rindtovi zhroutil svět. Pod vavřínovým věncem plakal, začal zvažovat, že na konci sezony ukončí kariéru.
Měl dítě, žena Nina, která s ním jezdila na všechny závody, stejně celý tenhle cirkus nenáviděla.
Nina Rindt timing laps for her husband Jochen Rindt, 1965.#jochenrindt #ninarindt #f1 #racing #women #timing #laptime pic.twitter.com/sX80wDqIbJ
— Silodrome (@Silodrome) July 18, 2018
Jenže on vyhrával dál. Čtyři závody za sebou, naposledy 2. srpna 1970 v Hockenheimu. V polovině sezony skoro nebylo pochyb o tom, že bude mistrem světa.
Jenže se blížila Monza a 5. září roku 1970.
V Miláně tehdy bylo tíživé dusno a horko.
Rindt se svým Lotusem právě letěl kvalifikačním kolem, což v zázemí týmu sledovali šéf stáje Colin Chapman i nádherná manželka Nina se stopkami v ruce.
Monza, zaterdagmiddag 5 september, precies 50 jaar geleden: Nina Rindt wacht tevergeefs op de terugkeer van haar man Jochen, die tijdens de laatste kwalificatiesessie verongelukte met zijn Lotus. pic.twitter.com/VG1cME5Ae1
— GP Magazine (@RTLGPMagazine) September 5, 2020
Jeho návratu do boxů už se ale nedočkali.
Před slavnou Parabolikou dupnul na brzdu, čímž se zlomila pravá hřídel brzdy. Vůz to strhlo do svodidla vlevo.
Náraz pilotovi zle polámal nohy, mnohem závažnější však bylo, že Rindt z pohodlnosti zanevřel na pár dolních bezpečnostních pásů. Jeho tělo tak při nárazu sklouzlo dolů a o palubní desku si přivodil smrtelná zranění krční tepny.
„Když jsme ho našli, měl zámek bezpečnostních pásů až pod krkem,“ popisoval jeden ze záchranářů.
Byl na místě mrtev. Jeho pohřeb pak Rakušané přenášeli živě v televizi. A když bylo v říjnu v Mexiku o jeho titulu rozhodnuto, on už měsíc odpočíval na Centrálním hřbitově v Grazu.
Pro trofej mistra světa si přišla uslzená manželka Nina s dvouletou dcerkou Natashou.
Žena, která motorsport beztak nenáviděla.
