S lyžováním jste skončil před deseti lety. Netáhne vás to zpátky na lyžařský svah?
Dělám hodně akcí pro firmy. Od ledna do dubna mám jen dva volné víkendy. Závodění mi nechybí. Doufám, že Hermann Maier nevyhraje popáté Světový pohár, abych se nemusel vracet. (směje se)
Co říkáte carvingovým lyžím? Je to na nich jednodušší?
Vyhrát závod je pořád těžké, ale naučit se lyžovat je snazší a je to větší zábava. Já jsem skončil před tím, než začaly, ale líbí se mi. Jezdím v prašanu mimo sjezdovku. Ale žádný extrém.
Byl jste mnohokrát zraněný. Co na vaše lyžování říkají kolena?
Ptal jsem se doktora. Říkal mi, že bych neměl skákat dál než osm metrů, takže sedm devadesát je v pohodě. Dokud se hýbu, chodím do posilovny, běhám, lyžuju, tak se cítím dobře, ale když jsem líný, tak mám hned spoustu problémů. Každé ráno potřebuji horkou vodu. (směje se)
Máte čtrnáctiletého syna. Bude také lyžařem?
Lyžuje, ale nijak moc. Sport ho moc nebaví. Závodníkem nikdy nebude. To mohu garantovat.
Narodil jste se v Rakousku, reprezentoval jste Lucembursko, teď žijete v Německu. Kde jste vlastně doma?
Příští rok se přestěhujeme do Švýcarska, kde jsme bydleli dvacet let. Blízko rakouských hranic. Tam jsem vyrostl, trénoval, mám tam přátele, tam jsem doma. Stýská se mi po horách, i když na nich není sníh.
Z Rakouska jste jako malý „uprchl“, protože vás vyřadili z reprezentace. Jaké máte s Rakušany vztahy?
Víte, já jsem nikdy s nimi neměl problémy, spíš oni měli problémy se mnou. (směje se)
Kdo je podle vás v současnosti největší osobnost alpského lyžování?
To je pořád Hermann Maier, ačkoli se jeho kariéra blíží ke konci. Jsou tam další dva mladí, Nor Svindal a Beni Raich. A myslím, že i Bode Miller je v pozici, že by mohl ve Světovém poháru ještě něco říct. Ale obecně úroveň letos není příliš vysoko, a proto vyhrávají borci i z jiných zemí.
Miller vyhrál v jedné sezoně všechny čtyři disciplíny jako vy...
...kromě kombinace. (usmívá se)
Myslíte, že je vám v něčem podobný?
Neznám ho tak dobře. Líbí se mi jeho styl. Ale aby byl na vrcholu delší dobu, tak by měl více přemýšlet o trénování a strategii. Nemůžete vyhrávat všechny závody. To se dá chvíli, když vám všechno vychází. Musíte umět kalkulovat. Někdy je čtvrté místo lepší než se rvát zbytečně o vítězství.
Téměř celou svoji kariéru jste se přetahoval o Velký globus s Pirminem Zurbriggenem. Stýkáte se?
Byl to můj největší soupeř, byl mentálně velmi silný. Teď jsme si bližší, než když jsme závodili. Byl na mé svatbě před rokem a půl. Je ale těžké pochopit jeho němčinu, protože je ze západního Švýcarska. (usmívá se)
Na jaký moment kariéry nejraději vzpomínáte?
Bylo jich víc. Měl jsem řadu zranění a jsem z padesáti procent invalida, asi bych měl jezdit v kolečkovém křesle. V roce 1983 jsem měl velice vážné zranění, a všichni mi říkali, že se už nikdy nevrátím. První tři závody v další sezoně jsem jel podprůměrně, ale čtvrtý jsem vyhrál a to bylo nádherné. Pak jsem vyhrál dalších pět závodů.
Kdybyste měl možnost vrátit se zpátky. Udělal byste něco jinak?
Kdybych měl dnešní zkušenosti? Určitě. V roce 1983 bych sebral všechny peníze a investoval bych do Microsoftu. (směje se)
Popsal byste sám sebe jako tvrdohlavého chlapa?
Každý sportovec musí bojovat a úspěch je sladký, jen když se o něj musíte rvát. Když jen tak přijde, tak to není taková zábava. I v životě platí, že nemůžete hned házet ručník do ringu. Dělal jsem to tak skoro dvacet let, co jsem lyžoval, a dělám to tak i teď. Vybírám si vždycky tu těžší cestu, příkré svahy. Ale ne každý je pro to stavěný. Když totiž riskujete, tak vždycky můžete prohrát.
Jak vypadá váš všední den?
Teď hodně hlídám dítě. Moje žena pořád pracuje, i když je těhotná. V únoru čekáme miminko.
Tak to gratulujeme...
Díky, byla to těžká práce. (směje se) Starám se o naši tříletou dceru, beru ji s sebou do kanceláře. Do poloviny ledna mám celkem volno, všechny akce jsou už naplánované, tak s ní chci být co nejvíce.
Máte ještě čas na vaši zálibu, což je létání v helikoptéře?
Není to nejlevnější koníček, ale můžu každému doporučit, aby to alespoň zkusil. Míval jsem i jeden vrtulník, ale druhý pilot ho naboural. Naštěstí se mu nic nestalo a pojišťovna mi dobře zaplatila.
Můžete popsat, jaké to je?
Myslíte spadnout?
Ne, létat ve vrtulníku.
Je to hodně svobody, přestanete myslet na potíže a dostanete se do jiného světa. Je to možná stejné, jako když je někdo blázen do lodí a vyrazí na moře. Ztratí kontakt a všechny problémy. Přelétávat nad Alpami je nádherný zážitek. Je to jiný druh pocitu než na lyžích.
Teď tvoříte zimní oblečení pro děti, ale vaším prvním zaměstnáním po sportovní kariéře byl prodej piva do Číny.
Ano, dovážel jsem tam Plzeň. Dělal jsem to rok, ale bylo to velmi komplikované.
