„Můj bratr podal přihlášku k domobraně na území města Kyjeva,“ připsal muž, který je momentálně starostou ukrajinské metropole.
Oba muži se původně šli do centra údajně jen podívat a trochu motivovat ty, kdo se k podobnému kroku odhodlají. Bývalý držitel titulů WBA, IBF, WBO a The Ring v těžké váze následně šel příkladem tím nejlepším způsobem. Za ukrajinskými hranicemi totiž už nějaký ten týden čeká na případný povel z Kremlu na sto tisíc plně vyzbrojených ruských vojáků.
„Mou motivací byla láska. K mému městu, moji zemi, Ukrajině. K mé rodině. A tuto lásku nejde zastavit,“ řekl Vladimir pro německý deník Bild. „Doufám, že to nebude třeba, ale pokud ano, jsem připraven bránit svoji zemi. To, že jsou ruští vojáci na ukrajinské půdě, už nikoho nepřekvapuje – děje se to od roku 2014 na východě Ukrajiny v Luhansku, Doněcku a po anexi Krymu,“ pokračoval ve vysvětlování.
Žerty z ruské strany
K médiím u našich západních sousedů mají Kličkové blízko. Byl to Hamburk, kam zamířili po úspěšném konci v amatérském ringu v závěru roku 1996. Zatímco Vitalij se do vlasti vrátil už před koncem své aktivní kariéry na přelomu první a druhé dekády tohoto tisíciletí, Vladimir dlouho pendloval hlavně mezi Německem a Floridou. Jeho partnerkou byla americká herečka Hayden Panettierová, se kterou vychovává šestiletou dcerku Kayu Evdokii. Nyní už nikoliv jako pár, ale odděleně.
„V jednom z okresů chodí moje holčička do mezinárodní školy, jenže ta je nyní zavřená, protože zaměstnanci jsou rodinní příslušníci různých velvyslanců a velká část zemí svá velvyslanectví nyní evakuovala. Situace v Kyjevě rozhodně není klidná. My prostě nechceme, aby se opakovala situace z roku 2014, a uděláme pro to všechno,“ přidal ve zmíněném rozhovoru.
Zároveň v něm diplomaticky poděkoval své „druhé zemi“ Německu za dlouhodobou podporu. „Jsem rád, že jsou v těchto těžkých časech s námi,“ vzkázal do západní Evropy. Tu zároveň varoval, že je třeba ubránit autonomii Ukrajiny – v případě úspěšného ruského útoku a ovládnutí této 44milionové země by dle něj jen u této invaze nezůstalo. A na západě má Ukrajina hranice mimo jiné s Polskem a Slovenskem.
Není moc důvodů uvěřit tomu, že bez rozšiřování NATO by Rusko bylo mírumilovné |
„Budu bojovat za naše práva. Rozhodně nehodlám utéct, byť chápu každého, kdo se tak rozhodne. Ale budeme bojovat za naše hodnoty, které jsou bližší západním kvalitám, demokracii. Proto za toto vše musíme bojovat,“ nebojí se představy, že by případně skutečně musel vzít do ruky zbraň a aktivně zasáhnout do boje.
Což se ostatně stalo terčem posměchu rusky mluvících webů. „Starší vedl mladšího brášku, aby se neflákal a konečně jednou něco dělal?“ píše se v jedné z diskusí pod touto zprávou, kterou pochopitelně zveřejnily i ruské zpravodajské stránky. „Potřebujete mít dva kyjevské starosty?“ vyťukal do klávesnice další pod jménem Vitalij P. „Dvoumetrový voják je snem odstřelovačů,“ neodpustil si vtípek na urostlou figuru Vladimira Klička autor Uri K.
Kličkové však rozhodně nejsou, co se týče armády, žádnými nováčky. Jejich otec Vladimir, který zemřel na rakovinu v roce 2011 (spekuluje se, že kvůli své účasti při likvidování černobylské havárie), se dostal až k hodnosti generálmajora sovětského letectva. Kvůli jeho práci se oba bratři s rodiči stěhovali, část dětství trávili také v české Mimoni, kde byla letecká základna.
Ostatně kvůli stěhování jsou oba bratři Ukrajinci „jen“ národností – Vitalij se narodil v kyrgyzském Bělovodsku, Vladimir v kazašském Semeji. Společně pak v Kyjevě boxovali jen jednou v roce 1998, když mladší z dvojice zapsal první prohru kariéry s Američanem Rossem Purittym a jeho starší sourozenec pak rozladěn v prvním kole uspal Itala Franceska Spinelliho: „Nechtěl jsem boxovat, chtěl jsem to mít z krku a být v šatně se zklamaným a vyčerpaným bratrem.“
KAMBERSKÝ: Putinovi se nelze divit. Jak by asi reagovaly USA, kdyby Rusko lákalo třeba Kanadu? |
Ještě zajímavější duel přibyl do zápasové bilance Vladimira Klička v říjnu 2013. V Moskvě na Olympijském stadionu si to rozdal s Alexandrem Povětkinem už v době, kdy byla situace mezi oběma zeměmi silně napjatá. Ruský bohatýr je navíc jedním z oblíbenců ruského prezidenta Vladimira Putina, který mu pravidelně telefonuje po vítězných zápasech. Na volání došlo i tu říjnovou noc před devíti lety, přestože Povětkin drtivě prohrál na body.
Boxery se před zápasem i po něm snažili novináři (a nejen ti) vtáhnout do politického ukrajinsko-ruského konfliktu, oba to ale svorně odmítli a mluvili o soupeři i jeho vlasti s respektem. K podobné situaci došlo také o pět let později, když na stejném místě přejel ve dvanácti kolech Murata Gassijeva chráněnec Kličků a jejich krajan Alexander Usyk.
Olympijský klid zbraní
Momentálně by každopádně na vstup 198 centimetrů vysokého exmistra světa, který se stále udržuje ve skvělé formě a tak nějak pošilhává po velkolepém comebacku, do války dojít nemělo. Důvod lze opět hledat ve sportu. Na 76. zasedání Valného shromáždění OSN na přelomu listopadu a prosince loňského roku byla podepsána rezoluce o vojenském příměří během olympijských a paralympijských her v Pekingu. Ty první začaly v Číně za osobní účasti ruského prezidenta Putina minulý pátek a skončí 20. února, paralympiáda se poté bude konat na stejném místě od 4. do 13. března.
Ve smlouvě, kterou podepsalo 173 ze 193 zemí OSN, navíc stojí, že mezinárodní olympijské příměří začíná sedm dní před začátkem olympiády a končí sedm dní po závěrečném ceremoniálu paralympiády. Teoreticky je tak čas do 20. března celou situaci vyřešit u jednacích stolů.
