Bezprostředně po lítém boji, který jste s úřadujícím světovým šampionem Sergejem Dzinzirukem prohrál po 12 kolech na body, jste nahlas mluvil o křivdě. Pořád ji cítíte?
V pondělí ráno jsem si pustil záznam našeho utkání a můj názor zůstává naprosto stejný.
Co jste na záznamu vzrušujícího duelu zjistil?
Tak třeba, že Dzinziruk byl lepší snad v jediném kole. Tak čtyři pět jich bylo vyrovnaných, ve zbývajících jsem byl lepší já.
Všiml jste si momentů, při jejichž shlédnutí jste si říkal, tady jsem měl vymyslet něco jiného?
Snad občas jsem si u záznamu říkal, teď jsi měl ještě bouchnout...
Další slavný český boxer Rudolf Kraj kdysi prohlásil, že odchází z amatérského boxu i kvůli rozhodčím. Cožpak i v profesionálním ringu jsou stejně zkorumpovaní?
V profíkách je situace určitě lepší, boxer se neocitá v tak beznadějné situaci jako u amatérů.
Jak to myslíte?
U amatérů se nedá výsledek dopředu vůbec tipovat, protože tam bývá dost slušná tlačenka. Mezi profesionály naopak celkem odhadnete, kdy jste v nevýhodě.
Říká se, že sudí vždycky přejí spíše obhájci titulu než jeho vyzývateli. Vy byste prý měl šanci pouze v případě, kdybyste soupeře poslal na zem.
To víte, že jsem ho sundat chtěl, ale nějak se to nepovedlo. (směje se)
Rozhodčí z Portorika hodnotil váš souboj jako remízu, Američan viděl body 118:110 pro Ukrajince a Němec 115:113 také pro Dzinziruka. Kdo z nich vás nejvíc překvapil svým úsudkem?
O zvláštním náhledu pidlookého Američana snad ani nemá cenu mluvit, zřejmě se díval na jiný zápas.
Ale ten Němec... Dobře se znáte, nicméně stejně vás potopil. Jak si jeho verdikt vysvětlujete?
Jednoduše, utkání pořádala stáj soupeře, takže všichni se klonili spíše na její stranu. Rozhodčí pak třeba budou příště znovu pozvaní...
Ale zpět k německému rozhodčímu. Mluvil jste s ním po zápase?
Ne. K rozhodčím se vždycky chovám velice slušně, ale na tohohle už od soboty kašlu. Nemíním se s ním dál bavit. Můj manažer dokonce prohlásil, že ho přestane zvát na večery a že s ním už nikdy nechce přijít do kontaktu.
Co se vám dva dny po tomhle zvláštním střetnutí honí nejvíc hlavou?
Asi pocit zmaru. Přes půl roku se na zápas tvrdě připravuju, sahám po úspěchu, a ono to pak přesto nevyjde...
Kdy vás poprvé napadlo, že titul nezískáte? Už třeba v průběhu zápasu?
V ringu jsem si spíše říkal, jak jde všechno hrozně jednoduše. Od Dzinziruka jsem totiž čekal mnohem víc. Že bych ale mohl prohrát, mě napadlo poprvé až po zápase.
Kdy jste naposledy cítil podobnou křivdu?
V boxerském životě už mockrát. V profíkách jsem zatím prohrál tři zápasy, ale podle mého všechny nespravedlivě. A v soukromém životě? Třeba už na střední škole, když mně učitelka opravovala v diktátu správná i na špatná...
Jak jste z těla vyháněl únavu po střetnutí s Dzinzirukem?
Už v neděli ráno jsem si zahrál za Božtěšice fotbal, 3. třídu. Prohráli jsme 1:2... Na place jsem ještě běhal docela křepce, pak jsem si ale schrupnul, a když jsem chtěl vstát, bolely mě snad všechny svaly. Nejvíc bicepsy a lýtka.
Kdy očekáváte na účtu v přepočtu asi milion korun za duel otitul mistra světa?
Takové tři týdny si asi budu muset počkat. Pak vyrazím někam na dovolenou.
