Roland Garros začal. V chladné Paříži končí Bouzková, postupuje Strýcová a Krejčíková |
Zdá se, že Korda junior definitivně přeskočil kategorii challengerů. O level výš zatím asi ještě nesvede pravidelně vítězit, ale občas vyhrávat, to už ano. Jako proti veteránovi Seppimu, jehož zdolal 6:2, 4:6, 6:3, 6:3.
Jak symbolické: jeho táta svůj poslední grandslamový duel vyhrál roku 1999 právě v Paříži.
„Těžký zápas, hlavně kvůli podmínkám. Ty byly celkem brutální. Hrozný vítr, hrozná zima, celý zápas pršelo. V něčem takovém jsem asi ještě nehrál,“ líčil pak Korda na tiskové konferenci.
Uspěl však rozhodně nejen díky tomu, že se dokázal lépe popasovat s nedělní pařížskou slotou.
„Zasloužil si vyhrát,“ přiznal Seppi. Což jen koresponduje s tím, jak Kordu nedávno ohodnotil člen širší špičky Denis Shapovalov: „Žádný lehký soupeř! Má opravdu velký potenciál.“
Právě proti Shapovalovi si Korda zahrál první kolo letošního US Open. „Hodně mi to pomohlo. Nastupovat proti takovým borcům mi dodává víru, že se s nimi můžu držet. Jsem fakt vděčný USTA za to, že mi dala divokou kartu,“ hodnotí zpětně. „A teď mám za sebou dobrou kvalifikaci a první výhru i v hlavní soutěži.“
  |
To, že býval juniorskou světovou jedničkou, je závazek i zátěž. Kolik takových talentů už dospělý tenis nemilosrdně pohltil… Ale Korda klíčovou fázi kariéry, tedy přechod ze světa challengerů do vesmíru ATP, zvládá. Možná i díky tomu, co všechno rok 2020 přinesl.
„Hodně jsem na sobě pracoval. Pauza pro mě byla velká věc, zamakal jsem na fyzičce a teď jsem opravdu spokojený s tím, jak hraju,“ vrací se k měsícům, kdy se svět zastavil kvůli koronaviru.
Tehdy dokonce u Kordů nastala zvláštní situace. U domácího stolu bylo najednou plno!
„Naše kalendáře obvykle vypadají dost šíleně. Ale letos jsem hodně viděl Nelly i Jessicu,“ zmiňuje sestry, úspěšné golfistky. „Bylo to milé. Ony bývají doma asi ještě míň než já; když je šance, snažíme se jít na tenisový kurt nebo na golf.“
Na což má pořád jednu parádní vzpomínku.
„Můžu si nárokovat svoji chvíli slávy. Když mi bylo asi 11 let, odehrál jsem svůj jediný turnaj v životě a obě ségry porazil,“ culil se Sebastian Korda i přes roušku. „S tím se asi nikdy nesrovnají.“
I přes zjevný multisportovní talent mu ale byla předurčena tenisová raketa. A jeho táta, šampion z Australian Open 1998, musí být čím dál hrdější.
„Na všechno dohlíží, pořád jsme v kontaktu. I když se mnou necestuje, ohromně mi pomáhá,“ děkuje junior. „Jsem mu fakt vděčný. Bez něj bych ani zdaleka nebyl tak daleko.“
V roce, kdy se daří na greenech i jeho sestrám, je průlom na grandslamu docela symbolický. Rodina válí. A může být ještě veseleji: pokud by Korda ve 2. kole Roland Garros způsobil šok v souboji se známým krajanem Johnem Isnerem.
Jeho šance může zvedat třeba to, že v sychravém počasí a s pomalejšími míči nebude Isnerovo dělostřelecké podání tak razantní jako jinde.
„Uvidíme. Rozhodně to bude zábava, už se těším,“ pronesl vytáhlý pokračovatel slavného rodu - a nově mládenec, jemuž nejsou malé ani grandslamy dospělých.
