Sám dobře ví, že kromě Šárky Záhrobské je tuzemské alpské lyžování v nejlepším případě jen na evropském průměru. „Český tým je velmi nevyrovnaný, je potřeba mít další dobré závodníky. Ti ale v Česku zatím chybí,“ říká.
Nabízí se tak otázka, proč kromě své dcery a syna Petra nepřipravuje Záhrobský i další české lyžaře... „Víte, o moje rady musí někdo stát a zatím to tady takhle není. Já se nebudu nikomu vnucovat,“ vrtí hlavou kouč.
Proč ale ten nezájem?
Svérázný muž a lyžařský svaz totiž už léta hledají společnou řeč, i když čas největších rozepří už je dávno pryč. Záhrobský také nezakrývá, že na prvním místě je pro něj jeho vlastní tým, který připravuje Šárku a Petra.
„My jsme privátní obchodní společnost, která funguje na určitých principech. Lyžařský svaz, potažmo alpský úsek, je občanské sdružení. Je to volitelný orgán a o spoustě záležitostí rozhodují lidé z posledních vesniček, kteří nemají odbornost, ale kteří když dostanou dotaci pět tisíc, tak jsou schopni odhlasovat všechno. V tom já se nemám šanci prosadit, na to jsem příliš velký egoista,“ přiznává.
„Když děláte alpské lyžování v Česku, tak rychle zjistíte, jak amatérští lidé se tu pohybují,“ pokračuje Záhrobský. „Přestože tu je lyžařský svaz a alpský úsek,“ dodává. Na včerejší tiskové konferenci přesto z úst Petra Záhrobského zazněla na adresu funkcionářů i pochvalná slova.
„Poprvé byli na mistrovství světa ze svazu jen dva funkcionáři a fungovali dobře, nenápadně. Tak to má být,“ pochvaluje si otec čerstvé mistryně světa. „Konflikty se svazem, to je minulost. Dneska jsou naše vztahy korektní, vzájemně se respektujeme.“ „Na milost“ bere Záhrobský i současného šéfa českého lyžování Lukáše Sobotku. „Náš vztah není o podřízenosti, ale na bázi spolupráce,“ říká.
O zapojení do české reprezentace Záhrobský přesto nechce ani slyšet. „Nás nejde integrovat do svazu,“ zdůrazňuje. „Jsme odborně i ekonomicky někde úplně jinde. Snad jedině kdybych se stal prezidentem svazu, tak bych ty poměry změnil. Teď o to ale nemám zájem, takové ambice nemám. Lukáš Sobotka se zatím nemusí bát,“ usmívá se Záhrobský.
Chtěli ho v Rakousku
Úspěšný trenér zároveň přiznává, že měl nabídky na trenérské posty v sousedním Rakousku i z jiných zemí. „Šlo třeba o práci u juniorů, ale to je dneska nemožné,“ říká. „Dneska se na mě obrací spousta lidí, jestli bych třeba nemohl pracovat s jejich dětmi, ale my jsme zkrátka výkonnostně jinde. To bych pak jen poškodil vlastní svěřence.“
Nabízí se tak otázka, proč kromě své dcery a syna Petra nepřipravuje Záhrobský i další české lyžaře... „Víte, o moje rady musí někdo stát a zatím to tady takhle není. Já se nebudu nikomu vnucovat,“ vrtí hlavou kouč.
Proč ale ten nezájem?
Svérázný muž a lyžařský svaz totiž už léta hledají společnou řeč, i když čas největších rozepří už je dávno pryč. Záhrobský také nezakrývá, že na prvním místě je pro něj jeho vlastní tým, který připravuje Šárku a Petra.
„My jsme privátní obchodní společnost, která funguje na určitých principech. Lyžařský svaz, potažmo alpský úsek, je občanské sdružení. Je to volitelný orgán a o spoustě záležitostí rozhodují lidé z posledních vesniček, kteří nemají odbornost, ale kteří když dostanou dotaci pět tisíc, tak jsou schopni odhlasovat všechno. V tom já se nemám šanci prosadit, na to jsem příliš velký egoista,“ přiznává.
„Když děláte alpské lyžování v Česku, tak rychle zjistíte, jak amatérští lidé se tu pohybují,“ pokračuje Záhrobský. „Přestože tu je lyžařský svaz a alpský úsek,“ dodává. Na včerejší tiskové konferenci přesto z úst Petra Záhrobského zazněla na adresu funkcionářů i pochvalná slova.
„Poprvé byli na mistrovství světa ze svazu jen dva funkcionáři a fungovali dobře, nenápadně. Tak to má být,“ pochvaluje si otec čerstvé mistryně světa. „Konflikty se svazem, to je minulost. Dneska jsou naše vztahy korektní, vzájemně se respektujeme.“ „Na milost“ bere Záhrobský i současného šéfa českého lyžování Lukáše Sobotku. „Náš vztah není o podřízenosti, ale na bázi spolupráce,“ říká.
O zapojení do české reprezentace Záhrobský přesto nechce ani slyšet. „Nás nejde integrovat do svazu,“ zdůrazňuje. „Jsme odborně i ekonomicky někde úplně jinde. Snad jedině kdybych se stal prezidentem svazu, tak bych ty poměry změnil. Teď o to ale nemám zájem, takové ambice nemám. Lukáš Sobotka se zatím nemusí bát,“ usmívá se Záhrobský.
Chtěli ho v Rakousku
Úspěšný trenér zároveň přiznává, že měl nabídky na trenérské posty v sousedním Rakousku i z jiných zemí. „Šlo třeba o práci u juniorů, ale to je dneska nemožné,“ říká. „Dneska se na mě obrací spousta lidí, jestli bych třeba nemohl pracovat s jejich dětmi, ale my jsme zkrátka výkonnostně jinde. To bych pak jen poškodil vlastní svěřence.“
