Ten Korunka, který napomohl v roce 1988 na olympiádě v Calgary československé štafetě k bronzu, stejně jako o rok později na MS v Lahti po svém galapředstavení ve finiši. Od jeho dob ale téměř kde nic, tu nic. Až v posledních dvou třech letech se zase začalo české kvarteto drát vzhůru. Naplno však udeřilo až předevčírem, kdy při závodech SP předjelo zbytek světa.
Korunka vyladil obraz včas
„Dlouho jsem nemohl štafetu naladit. Všude samej biatlon,“ připomínal dvaačtyřicetiletý Korunka chvíle napětí z neděle. „Poslední dva kilometry jsem ale viděl. „Kukín“ jel konec bez chyby. Při sjezdu k cíli se prosadil hlavně svým fantastickým bruslením bez holí, v poslední muldičce si zkušeně pohlídal vedení a nikoho už před sebe nepustil,“ vracel se k víkendovému prožitku. Koukal, jemuž bylo v čase calgarské olympiády deset let, si ale obrázek z olympiády v hlavě uchoval. „Dodnes jsem nezapomněl, jak tam Nyč rozjížděl štafetu se zlomenou hůlkou a jak se Švanda řítil do cíle pro medaili,“ vzpomínal.
O rok starší Bauer se chlubil také slušným pamatovákem. „Z mistrovství světa v Lahti jsem nikdy nezapomněl na poslední zatáčku a dojezd Vency Korunky,“ těšil srdce současného trenéra. „Dokonce si i pamatuju, jak jsem na jedné besedě za Vencou běžel s blokem pro podpis,“ usmíval se.
„Já se v neděli také díval,“ hlásil Bohuslav Rázl, který na sklonku 80. let štafetu k památným medailím přivedl. „Zrovna jsem se vrátil z nemocnice po operaci kyčle,“ povzdechl si. „Kluci se mi moc líbili. Trenérovi Mírovi Petráskovi snad i trochu závidím. Má k dispozici zkušené lyžaře a dobře je doplňuje mladými. Já tehdy neměl tak excelentní závodníky, jako jsou třeba Bauer nebo Koukal, my jsme museli šít úsek na danou osobu.“
Rázl: Koukal se vyzná...
Rázl pochválil Petráska za optimální složení štafety a zastavil se u Koukala. „Finiš nemůže jet měkkej kluk, člověk se tam musí orientovat a mít pořádně ostrý lokty. A Kukín se ve strkanicích vyzná.“
Miroslavu Petráskovi se tak konečně splnil velký sen - vítězství české štafety na prestižním závodě. „Párkrát nás potkala na velkých akcích nevídaná smůla v podobě zranění, nemocí či špatně nahlášené sestavy,“ povzdechne si. „Někdy si při skládání štafety připadám snad až jako trenér fotbalistů Brückner. Teď se nám to ale fakt povedlo.“
