16. července 2008 12:07 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Kreuziger: Říkají, ať nevěším hlavu

Kreuziger v Pyrenejích.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kreuziger v Pyrenejích. | foto: ČTK

PAŘÍŽ Legendární Tourmalet Romana Kreuzigera (22) hodně bolel. Ale jediný český zástupce v pelotonu Tour de France přes nabranou ztrátu čtyř a půl minuty ještě nevzdává boj o bílý trikot pro jezdce do 25 let. "V klidu jsme se projeli na kole, dali jsme si kafe a odpočívali jsme,“ popisoval Kreuziger první volný den na nejslavnějším cyklistickém závodě světa.


* Jak se cítíte po deseti etapách?

Dobře, v pondělí ale lehká krize přišla... Psychicky jsem na tom dobře, cítím morálku, chci dokázat, že to byl jen jeden horší den. Řešit to hlavou, dopadl bych jako Andy Schleck, kterého jsem dojel tři minuty před cílem a on pak chytil ještě další tři minuty. Kdybych situaci řešil jako začátečník, vyjel bych s nejlepšími sice na Tourmalet, ale co by se dělo dál, těžko říct.

* Co vás na Tour zatím nejvíc zaskočilo?

Stres. Jak se všichni tlačí dopředu, jak se chtějí strašně moc ukázat. Naučil jsem se ale, jak se tady musí závodit, spoustu věcí, které využiji do budoucna.

* Říká se, že Tour je univerzita cyklistiky. Co vás zatím dává?

Asi to pravda je, závod je stresující, žádný jiný nemá takovou publicitu. Každému se musí líbit. Člověk se v balíku učí z chyb, které udělal.

* Říkal jste, že si po deseti dnech řeknete, co dál...

Včera mi všichni říkali, že se nic neděje, že je mi dvacet dva, dodávali mi sebedůvěru, ať nevěším hlavu. Že v Alpách může být všechno jinak. Doufají, že se tam ukážu v jiném světle. Předevčírem jsem byl ale určitě větší optimista, když jsem měl dvacet vteřin na bílej dres.

* Kdo je ve vašem týmu lídrem? Vy nebo Nibali?

Pokud budu mít lepší den, tak já a on pojede na mě. Nebo obráceně. Dokážeme si pomoci, jsme kamarádi. Žádná rivalita. Nibali ale v pondělí překvapil,

* Zaútočíte ještě na bílý dres?

Žiju ze dne na den, mám tam pět minut zásek a vím, že Ricco je silnej. Přijel sem s tím, že chce vyhrát etapu, teď už vyhrál dvě, takže se může stát, že se pozítří sebere a pojede domů. Těch pět minut se dá stáhnout, ale na první Tour je to složité.

* Už za vámi přijeli rodiče nebo někdo z kamarádů?

Naši dorazí až po druhém dnu volna.

* V horách vás fanoušci téměř plácají po zádech. Je to příjemné nebo otravné?

Tím, že se mi v pondělí nejelo úplně dobře, tak jsem byl rád, že tam ti fanoušci byli. Je hezké projíždět vlajkami, jak se na poslední chvíli otevírá trať. Atmosféra je fantastická.

* Cyklisté spálí spoustu energie. Čím ji nejraději doplňujete?

Mám svůj stereotyp, k snídani těstoviny nebo omeletu, pak ještě nějakou housku a marmeládu. Večeře je pro všechny stejná, většinou kuřecí nebo krůtí, druhý den hovězí steak, těstoviny nebo rýže, k masu kousek bagety.

* Kolik dresů během závodu spotřebujete?

To vůbec nevím, dám ho do prádla, večer přinesou na pokoj jiný. Každý tady máme asi dva tři dresy, v kamionu jsou ještě náhradní.

* Jak se vám usíná po těžkých etapách?

Docela dobře, po večeři si něco přečtu, spát jdu třeba o půlnoci. Budíček máme v osm, devět. Ve volném dnu nás nechali ležet skoro do deseti.

* A nohy vás ještě nebolí?

Cítím se dobře. Po etapě si dám sprchu, masáž, pak večeři. No, snažím se být co nejmíň na nohou.

Martin Prachař

Autor

Martin Prachařmartin.prachar@lidovky.czČlánky