„Co na to říct, smutná zpráva. K životu tyto situace bohužel patří, moje maminka zemřela 31. prosince krátce předtím, než jsem vyrážel na Dakar. Jeho rodině nezbývá než vyjádřit upřímnou soustrast,“ začal své povídání pro Lidovky.cz ze saudskoarabské Džiddy muž, který slavný závod taktéž v různých kategoriích ovládl šestkrát.
A který spolu s Lopraisem okusil jako jeden z mála současných účastníků také africká dobrodružství Dakaru.
Lidovky.cz: Jak na pana Lopraise vzpomínáte?
Jen v dobrém, stál za mými úspěchy, protože v těch prvních letech mé účasti na Dakaru v letech 1999 až 2006 mi vozil věci, když jsem na Dakaru potřeboval od někoho přepravit náhradní díly, věci na spaní, vůbec na fungování, tak mi hlavně Karel pomáhal. Naprosto nezištně, až jsem byl často překvapený, jak se k tomu stavěl, protože krom toho, že jsme byli krajané, tak jsme neměli nic společného, nebyli ze stejného týmu. Takže v tomto duchu na něj budu vzpomínat.
Lidovky.cz: Nikdy jsem se s panem Lopraisem nepotkal, ale právě v tomto duchu na něj vzpomínají všichni – vstřícný, férový člověk…
S tím se dá naprosto souhlasit. Beze zbytku. Bohužel se dalšími generacemi jeho duch a tyto hodnoty, o kterých mluvíte, vytrácí.
Lidovky.cz: Mluvíte obecně o společnosti?
Ano… Pro mě to byl zároveň člověk, který dokázal vyhrávat na Dakaru v několika érách, různých dobách, dokázal vítězit v Africe bez jakýchkoliv technických vymožeností, navigační podpory, pomoci. Každý, kdo se v té době dokázal postavit na start a být mezi nejlepšími ve své kategorii tak se nebojím označit za úspěšnější, než jsem i já sám, protože on ještě mnohokrát končil na bedně, mnohokrát přišel o skvělé umístění až úplně v závěru (Loprais z 19 účasti dokončil Dakar 11krát mezi třemi nejlepšími v kategorii kamionů).
Lidovky.cz: Máte vzpomínku na společné Dakary ještě na africkém území, kde se naposledy končilo v roce 2007?
Určitě, Karel byl jeden z mála lidí na světě, který mě donutil vypít alkohol. Bylo to v roce 2002, kdy jsem měl otravu žaludku po vypití plísně z nádoby na vodu. A on mi tehdy říkal, že mě nepostaví na nohy nic jiného než slivovice. Já jsem odmítal, že nechci, tak on vzal moje věci, které mi transportoval, vyhodil je z kamionu, a řekl mi, že dokud se nenapiji, tak mi je dál nevezme. (úsměv) Tak jsem si musel cucnout, hned jsem to vyplivnul, protože to bylo něco fakt hnusného, ale Karel byl spokojený, že jsem se alespoň napil.
Lidovky.cz: A pomohlo vám to?
Na žaludek ano. Ale hned v další etapě druhý den jsem vypadl, protože mi praskla vidlice. (směje se)
Lidovky.cz: Byly ty africké Dakary tak jiné než ty současné, nebo jihoamerické?
To se nedá srovnávat, nebyly technologie, závod byl o překonání obrovských dunových polí, které kdyby dneska pořadatelé zařadili, tak je plno lidí vůbec nepřejede. Jezdily se extrémně dlouhé etapy, všechny technické vymoženosti byly v plenkách. Dříve se téměř netrénovalo, nebyly žádné přípravné závody, dneska se už lidé na Dakar specializují, trénuje se přejezd dun, nejezdí se k nim kolmo, ale jako by esíčkem, abyste je přejel co nejrychleji, lepší jsou pneumatiky, výkony aut šly nahoru, to se nedá srovnávat. Tehdy to bylo hlavně o zážitcích, dobrodružství, které musel člověk určitým způsobem vytrpět, přežít, mít štěstí, Dakary se prohrávaly poslední den na plážích, na posledním prologu, člověk zapadl a ztratil cenné minuty. Nedá se to srovnávat, ale je to tak správně, bylo by divné a špatné, kdyby se technologie a vše kolem nevyvíjelo, neposouvalo. Už to ale není takový extrém v tomto ohledu, je dá se říct snadnější, etapy jsou kratší, vše se žene do rychlosti, vymýšlí se bezpečnostní věci, které tehdy nebyly. Důkazem toho všeho pak je Dakar Classic pro historická vozidla, který se prezentuje tak, že jedou téměř totéž, co my, což je dost degradace myšlenky Dakaru. Je to vše prostě jiné.
Lidovky.cz: Mimochodem, o tomto všem mluvil v několika povídáních také pan Loprais. Stejně jako o tom, že by si na současný Dakar, být mladší, troufal. Měl by dle vás na to se prosadit i nyní?
Myslím, že ano. Absolutně bez problémů. Měl obrovské zkušenosti, navíc se kolem kamionů točil celý život, ostatně zažil i za své kariéry řadu změn. Naučit se současné novinky a trendy by mu nedělalo problém. On už tehdy dokázal jet s kamionem obrovsky rychle, dneska by s tím neměl problém. Naopak by dokázal technické možnosti současných aut využít ve svůj prospěch.
