„Chtěla bych se zbavit pár balvanů na duši,“ napsala na Twitter před startem betonových turnajů v Severní Americe. „Posledních pár měsíců pro mě bylo sportovně dost drsných. Kladla jsem příliš velký důraz na výsledky – místo toho, abych se ze zápasů učila. Od Austrálie to tenisově nebyla žádná zábava.“
Upřímná slova pronesená v dobrý čas. Už brzy totiž může být jasněji o tom, zda je dívka s haitskými kořeny onou budoucí superstar, jak ještě v lednu věřil téměř každý, nebo jen vyhasínající hvězdičkou.
Když po loňském triumfu na US Open vyhrála i v Melbourne, nezdála se pro ni být žádná meta dostatečně velká. Dobyla trůn královny WTA, okouzlila nejen asijské reklamní trhy. Ale od té doby?
Souhrnná bilance 12-7 je průměrná, o pozici jedničky přišla, na Roland Garros vyhrála dva duely, ve Wimbledonu se po konci v 1. kole na tiskové konferenci rozplakala a odešla. „Tlak sponzorů a agentů je všude okolo ní. Jedenadvacetiletá holka je vlastně ještě dítě, pro ni to musí být šílené,“ popisovala tehdy Barbora Strýcová.
Vnitřní svět Ósakaové je navíc složitý a často těžko pochopitelný.
  |
„Moji rodiče nejsou nejbohatší a já nejsem rozhodně ta nejchytřejší. Hraju tenis celý život, neumím si představit, že bych dělala něco jiného. Takže buď můžu být nejlepší na světě, nebo skončím jako bezdomovkyně,“ uvedla teď pro Allure.
Důležitá poznámka: Ósakaovou nelze brát doslovně, na to jsou její mediální výstupy často příliš spletité a kulantně řečeno netradiční. Tenis už přirovnávala k zenbuddhismu, a když nyní měla s ročním odstupem zavzpomínat na (ne)slavnou dohru finále US Open 2018 plnou vzteku poražené Sereny Williamsové, vytáhla následující konstrukci: „Možná je to jako s výchovou dětí. Když budu něco vařit a do kuchyně přijde moje dítě a uvaří to líp, budu hrdá a zároveň mě to bude motivovat. Nevím. Doufám, že se na mě Serena nezlobí.“
Po dvou grandslamových triumfech za sebou propustila na jaře kouče Saschu Bajina – a úspěchy nikde. Už by nějaký potřebovala: pokud by ji měl potkat propadák také na US Open, přišla by v žebříčku o dva tisíce bodů. Její křehkou mysl čeká další velká zkouška, obhajovat bude na grandslamu poprvé. Ale sklenici se snaží vidět poloplnou.
„Nečekaně jsem v průběhu nejhorších měsíců v životě zažila i některé z nejlepších věcí,“ napsala. „Potkala jsem nové lidi. Dělala jsem to, co by mě předtím ani nenapadlo. Hodně jsem se o sobě naučila, přišlo mi, že jsem vyspěla. Těším se, co budoucnost přinese.“
Minimálně radost z tenisu by to asi chtělo, chce-li se jím dál živit.
