Neděle 16. června 2024, svátek má Zbyněk
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Na sedmdesátku se necítím. Je potřeba udržovat motivaci dětí tím, že závody zase budou, říká Kratochvílová

Sport

  14:38
Golčův Jeníkov - Famózní atletka z Golčova Jeníkova Jarmila Kratochvílová, jež stále drží světový rekord v běhu na 800 metrů, se právě dnes dožívá významného jubilea.

Zuzana Hejnová (vlevo) a Jarmila Kratochvílová foto: MAFRA - Michal Šula

Atletice se začala Jarmila Kratochvílová věnovat až na gymnáziu. A to díky spolužačce, která ji tak dlouho zvala na tréninky do Čáslavi, až dosáhla svého.

„První rok jsem jí sice ještě odolávala, jenže pak jsem to jednou zkusila a bylo rozhodnuto,“ vzpomíná s úsměvem bývalá běžkyně na krátkých a středních tratích, která dnes slaví 70. narozeniny.

Na svůj věk rozhodně nevypadáte, máte to stejně i s pocity?
Cítím se dobře, to je teď pro mě nejdůležitější. Sedmdesátka je jen číslo. Nemyslím si, že bych se po narozeninách cítila jinak než před nimi. Naštěstí nemám žádné zdravotní problémy.

Imrich Bugár a Jarmila Kratochvílová. 1980. Reprofoto z publikace Móda pod olympijskými kruhy; vydala Mladá Fronta 2016

Kolik let vám lidé obvykle hádají?
Nevím, raději se neptám. (usmívá se) Každopádně já osobně se tedy na sedmdesátku necítím.

Teď je alfou a omegou veškerého dění nejen u nás, ale i ve světě nemoc covid-19, už se k vám také dostala?
Ne, a doufám, že to tak zůstane. Dokonce ani nikdo z rodiny, a že jsme fakt obrovská rodina, covid neměl. Někdy mi to přijde až podezřelé.

Třeba jste ho prodělala, aniž byste o tom věděla...
Vím, že to prožívá každý jinak, ale já nepociťovala ani nic, co by covid jen naznačilo. A budu opravdu moc ráda, když to tak vydrží.

Před časem jste se nechala slyšet, že jste vyrostla na sádle a řízcích, takže třeba právě to je ten správný základ pro ideální imunitu...
(usmívá se) Možná. Ale on i pobyt tady v Golčově Jeníkově, což je taková větší vesnice, je příjemnější než se cpát někde v metru. A když se k tomu přidá sport, tak by to mohlo být ono.

Pořád platí, že se snažíte pravidelně běhat?
Jo, trošku se hýbu. I když asi ne tolik, jak bych měla. Vždycky si říkám: Tak jo, zítra už půjdu! Jenže pak si druhý den vymyslím nějakou práci a běh se odkládá. Ale jak teď napadl sníh, to bylo moc fajn. Dalo se jezdit na běžkách po poli, což jsem dostatečně využívala.

Když už jsme u pohybu, tak ten teď kvůli covidovým opatřením chybí především dětem. Jak velký problém to podle vás je?
Spíš si myslím, že to teprve problém bude. Jestli se předtím děti hýbaly málo, tak teď už skoro vůbec. Zrušil se i tělocvik. Mám o tuhle generaci opravdu strach, nevím, jak to s ní bude dál. Nejsou závody, nejsou diváci... Všechno je ochuzené.

Vy se přece v Čáslavi také věnujete výchově nové atletické generace. Máte přehled o tom, jestli vaši svěřenci doma někdy až moc nezahálejí?
My u nás trénujeme pořád. Stadion je venku, takže v klidu můžeme. Jediným problémem je zavřená posilovna. Ale kdo se cvičení chce věnovat, tak se mu věnuje.

Jenže ono nejde jen o tréninky, ale také o možnosti poměřit síly s ostatními...
Proto je potřeba neustále udržovat motivaci dětí tím, že je přesvědčujeme, že závody zase budou.

Aktuálně je to ale spíš věštění z koule...
Máte pravdu, nikdo neví, jak dlouho tohle ještě potrvá.

Co vás napadá, když sledujete v televizi sportovce, kteří závodí nebo hrají před prázdnými tribunami?
To je skoro děsivý pohled.

Vy byste si něco takového dovedla ve své době představit?
Víte, vždycky, když vystřelili a já vyběhla, tak jsem nikdy moc nevnímala prostředí. A myslím, že tak to má dost sportovců. Že se prostě soustředí jen na svůj výkon. Ale taky jsem zažila jako divák neskutečnou atmosféru při biatlonu v Novém Městě na Moravě a to mi teď u sportu hrozně chybí.

Vaše skupina mladých atletů v Čáslavi je pořád stejná, nebo se ztenčuje?
Taky někteří odpadávají. Nejhorší je v tomhle směru maturita. Tady totiž nejsou vysoké školy, takže děcka musí jinam. Tam pak sice ještě chvilku atletiku dělají, ale potom se na ni vykašlou. Proto se vždycky období maturit tolik děsím.

Když se ohlédnete zpátky, které období nebo atletická vzpomínka byly pro vás top?
Asi celý rok 1983. Jednak se konalo úplně první mistrovství světa, pak jsem vytvořila světový rekord, všechno mi vycházelo. Ale další rok přišla pecka – nemohli jsme na olympijské hry do Los Angeles.

Jasný důkaz, že jednou je člověk nahoře a jindy zase dole...
Přesně tak. Já teď třeba lituju sportovce, kteří se chystají na olympiádu do Tokia. Zodpovědní sice tvrdí, že bude, ale... Je tady to velké ALE. Jaké to budou hry? S diváky, nebo bez diváků? S vakcínou? Vždycky jsem si myslela, že hry se můžou zrušit jen z politických důvodů. A vidíte, je to jinak.

Pojďme na závěr raději zpět k vašemu jubileu. Jak ho oslavíte?
Jsme ohromná rodina, takže sejít se nemůžeme, to bychom mnohonásobně překročili povolený limit. Ale už někdy od čtvrtka se ke mně trousí gratulanti po jednom, po dvou. A něco většího uspořádáme, až to zase půjde.

Autor:

Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama
Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama

Zdá se, že se Agáta s ničím nemaže. Na první pohled ji nerozhodí žádný hejt, ani bývalí partneři, se kterými se dlouho soudila o rozložení péče o...