Středa 24. dubna 2024, svátek má Jiří
130 let

Lidovky.cz

‚Máte moc testosteronu, do Tokia nejedete.‘ Namibijské atletky přišly o olympiádu, cítí diskriminaci

Sport

  12:17
Dvěma nadějným atletkám z Namibie zhatilo plány stanovisko Mezinárodní asociace atletických federací, podle kterého je hladina testosteronu v jejich tělech příliš vysoká. Jejich účast na olympijských hrách by podle asociace nebyla férová, atletky však cítí genderovou a rasovou diskriminaci.

Christine Mboma foto: Facebook Namibia Daily

Osmnáctileté atletické hvězdy Christine Mboma a Beatrice Masilingi zaběhly v letošním roce čtyři z pěti nejlepších časů v běhu na 400 metrů, a jejich naděje k zisku olympijských medailí v Tokiu tak byly vysoké. „Nadějným atletkám z Namibie však plány překazilo stanovisko Mezinárodní asociace atletických federací, které uvádí, že přirozená hladina testosteronu je u nich příliš vysoká a dvojici byl závod v ženském běhu na 400 metrů zakázán,“ píše server BBC

Odhalení bylo údajně pro obě sportovkyně šokem, jelikož ani jedna z nich nebyla nikdy v minulosti na hladinu hormonů testována a taktéž neměla důvod si myslet, že by něco mělo být v nepořádku.

Nejsou však prvními běžkyněmi, které čelí takovému problému. V roce 2018 bylo Caster Semenayové zakázáno soutěžit poté, co Mezinárodní asociace atletických federací rozhodla, že pro zajištění spravedlivého průběhu soutěže, musí ženy s vysokou přirozenou hladinou testosteronu užívat léky, aby mohly soutěžit v závodech na střední vzdálenosti.

Na druhou stranu však žádat po někom, aby si vzal léky, které změní jeho tělo, se kterým je spokojen, budí rozpaky. Je to kupříkladu i Beatrice Masillingi, která medikaci zásadním způsobem odmítá. „Zničila bych způsob, jakým se moje tělo vyvíjí, protože to bude něco, co přeskupí všechno - jak moje tělo funguje a všechno,“ uvedla osmnáctiletá Masilingi.

A proč je právě vysoká hladina testosteronu problémem? Testosteron je hnací silou počtu červených krvinek a čím více červených krvinek má člověk, tím více kyslíku může do svých svalů vnést. Právě to tedy umožňuje jedincům běhat rychleji po delší dobu, a je to tedy i jeden z důvodů, proč muži v průměru překonávají ženy v atletických soutěžích. Přestože se nejedná pouze o testosteron, který by měl při výkonu rozhodující váhu, podle profesora endokrinologie na lékařské fakultě University v Southamptonu Richarda Holta není jednoduché udělat hranici mezi výhodou testosteronu a dalšími přirozenými genetickými výhodami.

První transgender sportovkyně míří na olympiádu do Tokia. Kritici rozhodnutí mluví o velké nespravedlnosti

Je to tak právě testosteron, jehož hladina je v podobných situacích rozhodujícím faktorem. Umožnil například účast na olympijských hrách u transgenderové vzpěračky Laurel Hubbardové, která soutěžila na mužských akcích až do roku 2013, avšak poté se z ní stala žena. V roce 2015 Mezinárodní olympijský výbor upravil pravidla, která od té doby umožňují i transsexuálním sportovcům mužského pohlaví soutěžit v ženských kategoriích. Avšak právě a pouze v případě, kdy u nich byla prokázána hladina testosteronu pod určitou hranicí.

Mezinárodní asociace atletických federací si stojí za tím, že se rozhodně nepokouší tvrdit, že by Mboma, Masilingi a další atletky s vysokou hladinou testosteronu, nebyly ženy. „Zavázali jsme se ke spravedlnosti vůči ženám ve sportu a odmítáme jakékoli tvrzení, že biologické limity v ženské kategorii jsou založeny na rasových nebo genderových stereotypech,“ uvedla asociace pro BBC v písemném prohlášení.

„Naopak ale vyžadujeme objektivní a vědecká opatření k definování kategorie žen, které jsou nezbytným, rozumným a přiměřeným prostředkem k dosažení toho, co Mezinárodní sportovní arbitráž i Švýcarský federální soud shledali jako legitimní cíl,“ doplnila.

I přes vyjádření asociace je však pro dvě mladé sportovkyně právní rozhodnutí o jejich ženství velmi osobní a plánují se proti němu bránit. „Pocházíme z různých oblastí a vyrůstáme odlišně. Je to prostě jiné. Všichni jsme stvořeni jinak, s různými účely. Takže mě nemůžete srovnávat s někým jiným. Je to opravdu nefér,“ řekla Masilingi s tím, že atletky nebudou podávat žaloby proti Mezinárodní asociaci atletických federací, ale budou bojovat za své právo na závod. „Nebudeme zticha,“ uzavřela Masilingi.