Stoupalová v sobotním zápase v Lublani zaznamenala dvanáct bodů a společně s Kateřinou Zeithammerovou byla nejlepší českou střelkyní, prosazovala se i v napínavé koncovce. Češky ji však těsně ztratily a na mistrovství skončily sedmé.
Kdy jste si všimla, že rozhodčí se chystají přezkoumat situaci po vašem souboji, po kterém nejprve signalizovali vhazování pro Češko a konec zápasu, ale poté výrok otočili a nechali hrát ještě čtyři desetiny?
Ani nevím, protože jsem skočila do autu, měla všechno zády a najedou slyším oslavný řev. Myslela jsem si, že už je všechno doma a že jsme to zvládly, ale nebylo to tak. Nemám k tomu co říct, pak jsme jen věděly, že jdeme do prodloužení.
Jak moc bylo dalších pět minut náročných?
Celý zápas nás stál hrozně moc sil, vracely jsme se po nepovedeném začátku. Strašně si cením naší bojovnosti a našeho srdce, bohužel nám na turnaji nebylo přáno. Nemůžu říct, že tento zápas ovlivnili rozhodčí, ale čtvrtfinále určitě ano (Češky prohrály s Maďarskem o bod, sudí darovali soupeřkám vítěznou akci chybou při posouzení autu). Strašně bolí, když výsledek nemůžeme ovlivnit my hráčky na hřišti.
Mrzí vás i závěr prodloužení, v němž jste ještě minutu a půl před koncem vedly o šest bodů?
Jak říkám, nemám k tomu co říct. Jednou jste nahoře a jednou dole. V obraně jsme udělaly jednoduché chyby, rozebraly nás, což nás potom srazilo tak dolů, že už jsme se v koncovce nedokázaly zvednout. Nebo nevím, těžko se mi to popisuje, na hřišti máte spoustu emocí, takže to tak nevnímáte. Musím se na zápas podívat znova, abych chyby viděla.
Co cítíte teď bezprostředně po konci?
Na jednu stranu mě všechno strašně mrzí, na druhou se moc těším domů, až úplně vypnu. Tenhle turnaj byl jedna velká emocionální horská dráha. Jak štěstí, tak i smutku. Teď si všechny zasloužíme pořádný odpočinek. A jsem strašně pyšná, co jsme tady předvedly. I když to nevyšlo, tak jsme furt skvělý a bojovný tým a zasloužily jsme si tady být.
Ukázala sestava s věkovým průměrem 24 let potenciál do budoucna?
Určitě, klobouk dolů před všemi našimi mladými hráčkami, na hřišti vždycky nechají sto procent. A kredit si zaslouží i trenérka (Romana Ptáčková), která jim šanci dává. Ode mě mají ohromný respekt a dík.
