„Jsem fyzicky i mentálně dost vyčerpaná,“ přiznala, když v Melbourne dorazila na tiskovou konferenci. „Povedl se mi neuvěřitelný zápas, poprvé jsem hrála na takovém kurtu (v Areně Roda Lavera) a opravdu jsem chtěla vyhrát. Jsem ráda, že se mi to povedlo.“
Kdy jste si prvně uvědomila, že můžete zvítězit?
Asi když jsem ji poprvé brejkla ve třetím setu (na 2:1). Cítila jsem, že už mám k výhře trochu blíž a že si musím jen udržet servis a třeba ji zkusit brejknout znovu.
Jenže o výhodu jste vzápětí přišla.
Před zahájením hry byla docela dlouhá přestávka, kdy v hledišti bohužel zkolabovala nějaká starší paní a záchranáři ji museli odnést. Samozřejmě doufám, že je v pořádku, ale to načasování prostě nebylo nejlepší. Brejk jsem tedy nepotvrdila, ale naštěstí jsem hrála dobře dál a povedl se mi ještě jeden.
Díky němu jste vedla 4:3, za stavu 5:4 jste pak podávala na postup. Rychle jste však prohrávala 0:30, co se vám honilo hlavou?
První dva míčky zahrála Iga skvěle, nemohla jsem s tím moc dělat. Ale pak už bylo skóre 30:30, což mě zase srovnalo zpátky do lajny, ve které jsem měla pokračovat. Potom jsem se zkoncentrovala na následující servis, který byl v gamu nejdůležitější (dala eso), a pak už se to povedlo. Samozřejmě jsem se trochu třásla, ale myslím, že jsem to zvládla dobře.
První sadu jste přitom prohrála, co jste po ní změnila?
Trošku více jsem využívala i její hry. Šla jsem do zápasu s nějakým plánem, který jsem ve druhém setu konečně trošku víc plnila. Druhý i třetí set byly vyrovnané, mohly dopadnout i naopak, ale naštěstí jsem to nakonec nějak poskládala na svou stranu.
V úvodu vám nešel servis, pomohlo, že jste ho stabilizovala?
Ano, v prvním setu mi podání moc nešlo. Cítila jsem od ní tlak, že mi může dávat z returnu okamžitě winner, takže jsem trochu více riskovala z druhého servisu a přišly i nějaké dvojchyby. Bylo jich opravdu hodně, ale potom jsem už druhý servis zlepšila a hlavně zpřesnila. A pak jsem si mnohem víc pomáhala i prvním servisem.
Australian OpenPříloha iDNES.cz |
A se Šwiatekovou se vám dařilo držet krok i v agresivních přestřelkách.
Myslím, že když útočím přesně a mám většinu úderů pod kontrolou, tak můžu hrát výměny s kýmkoliv. Samozřejmě jsou na ženském okruhu hráčky, které jsou silnější, ale myslím, že dokážu využívat svých zbraní.
Do akce jste šla až v sedm večer, co se vám přes den honilo hlavou?
Už od rána jsem byla trochu nervózní, což se mi moc nestává. Ten zápas pro mě znamenal opravdu hodně, vzala jsem ho velmi vážně, nešla jsem na kurt jen s tím, že nemám co ztratit. A nakonec to do večera celkem uteklo, jednak jsem klasicky půl dne spala, pak jsem měla v Rod Laver Areně i trénink, abych si na ni a její prostory zvykla.
Dorazily k vám po výhře nějaké ohlasy?
Mám jich určitě spoustu, ale ještě jsem je přečíst nestihla, ani rodině jsem ještě neodepsala.
Z lóže vám fandili oba vaši koučové Tomáš Krupa i David Kotyza.
Chyběl už jen kondičák, který je doma. Pan Kotyza přiletěl až teď, s panem Krupou byli jen loni na Prague Open, dneska se sešli podruhé.
A viděli váš senzační triumf. Berete ho jako životní výhru?
Párkrát už jsem dobrou hráčku porazila, ale brala jsem to spíš jako náhodu, hlavně ve své hlavě. Nešla jsem na kurt s tisíciprocentní důvěrou, že zápas mohu vyhrát, ten den jsem prostě hrála dobře a vyhrála. Zato teď – možná i díky tomu, jak jsem byla nervózní – jsem se na zápas zkoncentrovala ještě o něco víc. A jakmile začal, už jsem v něm byla naplno.
