Když jste přicházel do Slavie, dokázal jste si podobně optimistický scénář představit?
Vůbec jsem nevěřil, že bych něco takového mohl absolvovat. Mým posláním bylo pomáhat. Klidně jen jako persona na lavičce.
Dochází vám s odstupem jednoho dne, že jste výraznou měrou pomohl splnit velký sen slávistických fanoušků?
Postupně ano. Pravý pocit přijde, až tady na Strahově nastoupíme k prvnímu zápasu Champions League.
Jak jste prožíval první okamžiky po konci odvety?
Když jsem viděl Vencu Petráka (kustod Slavie - pozn. red.), nebo naše maséry, to jsou zarytí slávisté celý život. A slyšel jsem taky skandující lidi, fanoušky tělem a duší, kteří na ten okamžik čekali deset let. Všem jim tekly slzy. To vás přece musí dojmout.
Ve druhé půli jste zneškodnil Ajaxu tři stoprocentní příležitosti. Prožíval jste při nich nejtěžší chvíle v kariéře?
Šlo o nejdůležitější minuty. Na hřišti jsem si to ani neuvědomoval. Ten pocit každý gólman zná. Chytíte jasnou šanci a víte, že můžete chytit i další. Není to jenom o brankáři, musí pomoci celé mužstvo. Třeba obránci zblokují střelu.
Slavia díky vašim zásahům držela nerozhodný výsledek 1:1. Byl jste přesvědčený, že postup už nesmíte promarnit?
Takhle jsem nepřemýšlel. Věděl jsem, že není vyhráno. Ajax vystupňoval tlak, poslal na hřiště dalšího útočníka. Stoprocentně jsem měl jasno, až když jsme zvýšili na 2:1.
Po Stamově hlavičce někteří hráči Ajaxu zvedali ruce nad hlavu. Byl jste si jistý, že míč vyrazíte?
Letěl jsem za ním a věděl, že bych ho mohl dostat. Největší obavu jsem měl z toho, aby se balon neodrazil od tyče špatným směrem do sítě. Snažil jsem se ho proto hlavně vytlačit ven.
Dodaly vám výjimečné zákroky klid?
Musel jsem usměrňovat emoce. Je hezké chytit jednu šanci, po ní chytit druhou. Jenže pak by se mohlo klidně stát, že by se v devadesáté minutě trefil soupeř a všechno přišlo vniveč. Někteří gólmani skáčou radostí, za tři minuty udělají hrubku a jsou za trouby. Takový já nejsem.
Prožíváte v 37 letech nejlepší období kariéry?
Když nepočítám start v reprezentaci, tak ano. Ale to období ještě pokračuje. Jde o jeden z mých nejlepších začátků sezony.
Co si slibujete od účasti v základní skupině Ligy mistrů?
Dostali jsme se do ní, to je hezké. Tím to ale nekončí. Nepůjdeme tam na výlet. Získali jsme zodpovědnost vůči fanouškům a českému fotbalu. Ať dostaneme jakéhokoliv soupeře, musíme předvádět dobrý fotbal a sbírat body.
Věřil jste, že byste si mohl nejprestižnější klubovou soutěž někdy vyzkoušet?
Pravda, zatím jsem jen seděl u televize a díval jsem se, jak je to hezký. Teď o tom budu moci jednou vyprávět vnoučatům. Takových nás tu ale bude víc.
Hlavního cíle jste dosáhli. Může Slavie nyní působit uvolněně?
To ano. I když nepochybuju, že nás dál budou pozorně sledovat škarohlídi. Pokud někde dostaneme 5:0, začnou psát, co jsme tam vůbec lezli...
