Smrt gruzínského sáňkaře, abnormálně teplé počasí, červené rukavice s olympijskými kruhy, které se staly komerčním trhákem, a nadšení Kanaďané. Čtyři symboly olympijských her ve Vancouveru. Olympiády, kterou si po prvních dnech měl svět zapamatovat jako plnou pohrom, ale nakonec k ní bude shovívavější.
Tři úspěchy a neúspěchy VancouveruCO SE POVEDLO? Plné stadiony. Zatímco v Turíně zůstávaly tribuny poloprázdné, ve Vancouveru byste volná místa hledali těžko. Stadiony byly plné. Žádný doping. Dopingoví komisaři provedli rekordních 2100 testů, přesto hry skončily bez dopingového skandálu. Dva sportovci však odjeli s napomenutím. CO SE NEPOVEDLO? Smrt sáňkaře. Nodar Kumaritašvili doplatil na extrémně těžké a rychlé ledové koryto. Pořadatelé přesto vinu za jeho smrt odmítli. Problémy s ledem. Rychlobruslaři si na oválu v Richmondu stěžovali na kvalitu ledu, na které se podepsaly i problémy s rolbami. |
Metropole provincie Britská Kolumbie prožila nejteplejší únor za posledních sto let, což v kombinaci s mírným přímořským klimatem vyvolalo iluzi spíše letních her. "Možná bude více sněhu i u nás," žertoval Sebastian Coe, šéf organizačního výboru nejbližší letní olympiády, kterou za dva roky přivítá Londýn.
Jenže taková legrace to nebyla. Tam, kde měl být sníh, nebyl, a organizátoři ho proto už s několikatýdenním předstihem museli dovážet vrtulníky a nákladními auty. Byl to důkaz, že vrchol Cypress Mountain, který hostil akrobatické lyžování a snowboarding, leží na olympijské sportoviště v příliš malé nadmořské výšce.
Žádný závod sice nakonec nebyl zrušen, pořadatelé však museli vrátit vstupné 28 tisícům diváků, kteří by jinak stáli po kolena v blátě. Tím také přišli v přepočtu o nezanedbatelných 25 milionů korun.
Teplo, tragédie a rolby
Byla to ale stále jen drobnost v porovnání s tragédií, které museli čelit hned první den. Jen pár hodin před slavnostním zahájením her se při tréninku v ledovém korytě zabil gruzínský sáňkař Nodar Kumaritašvili a na olympiádu naplno dolehl stín zbytečné smrti sportovce.
VANCOUVER JSME SLEDOVALI ON-LINE |
Horší start olympiády si ve Vancouveru přát nemohli. Všichni kritici po problémech s nedostatkem sněhu čekali na další zaváhání a děsivé záběry Kumaritašviliho nehody ho ochotně nabídly.
Pořadatelům se navíc lepila smůla na paty: při zahájení je zaskočila technická chyba během zapalování ohně, později je zase zradily rolby na rychlobruslařském oválu. Moderní elektrické stroje, které s ohledem na ekologii poprvé nahradily modely na propanový pohon, byly porouchané a dva rychlobruslařské závody kvůli nim nabraly zpoždění.
Vše se začalo otáčet symbolicky až ve chvíli, kdy Kanada prolomila prokletí a na domácí půdě získala první zlatou medaili. Hustou mlhu nad Vancouverem poprvé vystřídala blankytně modrá obloha.
Slunce rozzářilo tváře všech fanoušků a vytáhlo je do ulic. "Nadšení diváků pro hry bylo zlomovým okamžikem," prohlásil šéf organizačního výboru John Furlong.
Vancouver vsadil na zábavu
Kanaďané si svou olympiádu zamilovali. Jejich nadšení a národní hrdost sice místy hraničily až s šíleností, ale po chladném Pekingu to byla příjemná změna.
Ber věci vážně, ale ne příliš vážně, znělo hlavní heslo her. Zatímco Čína se před dvěma lety rozhodla uchvátit návštěvníky olympiády ultramoderními stadiony a strojovou dokonalostí, Vancouver vsadil na zábavu a přátelskou atmosféru.
"Kanaďané vše pojali jako něco mezi poutí a mejdanem a každý si to pak užil podle svého," všiml si předseda ČOV Milan Jirásek. Úspěšnost her se sice bude odvíjet od toho, zda po nich nezůstanou obří dluhy, ale už nyní si mohou Kanaďané spokojeně mnout ruce. Svět si teď při vzpomínce na Vancouver nevybaví jen fotografii zesnulého sáňkaře, ale také rozesmáté tváře jeho obyvatel. A právě po tom Kanada celou dobu prahla.
