3. prosince 2008 16:07 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Pavel Zíka: Češi nejsou výhradně fotbalovým národem

Pavel Zíka není jen fanouškem fotbalu, ale také úspěšným manažerem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pavel Zíka není jen fanouškem fotbalu, ale také úspěšným manažerem. | foto: Sport Invest.

PRAHA Poslední díl povídání s předním českým fotbalovým agentem Pavlem Zíkou je zde. V této části jsme se zaměřili na to, jak fotbalové kluby u nás fungují, na to, kde získávají peníze a co by mohly dělat případně jinak. Mohou české kluby někdy konkurovat Evropě? Neprodávat mladé hráče? A co svaz? Odpovědi naleznete v exklusivním rozhovoru pro Sportreport.cz.

Kde ještě mohou české kluby potřebné prostředky získat?Návštěvnost jako v Německu nebo v Anglii ani fotbalové arény jako v Itálii a Španělsku tady nemáme. Nedávno jsem se bavil s jedním majitelem fotbalového klubu a on mi říkal, že má stanovené číslo, kolik musí přijít diváků, aby pokryl náklady na pořádání utkání. A v loňském ligovém ročníku to bylo půl na půl, takže v polovině případů ještě musel dotovat ze svého. Kvalitní hráči by tímto neměli trpět, proto se jim snažíme zajistit prostředí, kde dostanou možnost rozvinout se.

Dalším příjmem jsou poháry...
...To je další věc. Slavia se konečně loni dostala do Ligy mistrů. Jak dlouho tam už nebyla Sparta? A ty příjmy chybí. I za televizní práva. Zaplať Bůh, že Česká televize chce vysílat zápasy z Gambrinus ligy. Nevypadá to tak, že by se televize o práva na ligu praly.

A co prodej fanouškovských předmětů? V zahraničí merchandising dělá velkou část rozpočtů.
Ano, všichni by si přáli, aby před zápasem chodilo celé město v dresu jejich domácího klubu. V Anglii a Německu je to běžná věc. Ale i jinde. Například Rudolf Skácel, když hrál v Edinburghu, v den zápasu byly už všude zátarasy a mohlo se ke stadionu pouze pešky a člověk potkával ty desetitisíce lidí oblečených v dresech. To bylo něco úžasného. Tam jsem viděl sílu merchandisingu. V Chelsea po fotbale nechávají záměrně otevřeny fan shopy až do půlnoci, aby se využilo toho, že mají diváci ještě atmosféru zápasu v živé paměti.

Prodej hráčů je tedy pro klub hlavní výdělek?
Když si to člověk shrne: máte tady profesionální klub. A to jsou ty věčné diskuze – Vy klube XY, budete muset prodat hráče. Není návštěvnost, nejsou poháry, není merchandising, jen trochu málo peněz od ČT za televizní práva. Kluby se tedy musí především soustředit na výchovu a prodej hráčů.

Jak v současné době fotbalový trh vypadá?
Fotbalový trh je každým dnem více a více náročný, neboť nabídka výrazně převyšuje poptávku. To znamená, že na současném fotbalovém trhu je spousta hráčů, ale poptávka klubů po nich je výrazně nižší. Trhy, jako je Anglie, Německo, Itálie či Španělsko, jsou pro absolutní hráčské špičky. A je dobře, že v každé z těchto zemí jsou zastoupeni čeští hráči. Samozřejmě z toho, co jsem už uvedl, vyplývá, že český fotbal musí hledat i trhy jiné, nejen tyto tradiční fotbalově vyspělé země.

A právě zde je velmi důležitá role agentů a agentur, ti dokáží najít nové země, nové trhy, kde se mohou prosadit hráči naší ligy. Proto Sport Invest objevil Rusko, poté jsme oprášili Rakousko, objevili jsme Skotsko či Turecko. To byly zcela nové, dříve nepoznané trhy, kam jsme dokázali umístit několik desítek českých hráčů a díky těmto transferům přinesla naše agentura do českého fotbalu řádově několik stovek milionů korun.

Jsou všechny zmíněné trhy pro hráče srovnatelné nebo je některý obtížnější?
Musíte počítat, že ve světě je velká konkurence. V případě tureckých přestupů někteří novináři například říkali: Vy zlej Zíko, vy jste je poslal do Turecka, kde je zlej otrokář bičuje. Vůbec ne. Nedokázali se prosadit, protože neměli výkonnost a rychle se proto vrátili. Ten trh ale pro naše hráče potenciál má, o čemž například svědčí čerstvé letní přestupy Tomáše Zápotočného a Tomáše Sivoka do Besiktase Istanbul nebo Milana Baroše do Galatasaray Istanbul.

V tamní lize hraje přes sto dvacet cizinců. Všechno je to o sportovní výkonnosti. Česká liga sice nesedí v evropské špičce, ale vždy jsme měli, máme a stále vychováváme velmi kvalitní i prvotřídní hráče a právě proto je velmi přínosná práce skautů a nás agentů, abychom každému talentu pomohli otevřít dveře na cestu do světa profesionálního fotbalu.

Jak je to s ruským trhem pro české hráče? Na Západ, nebo do nároďáku se z něj moc českých hráčů nedostalo. Snad vyjma Jarošíka...
... Není to pravda. V reprezentaci kromě Jiřího Jarošíka pravidelně nastupovali a nastupují Martin Jiránek, Radoslav Kováč, Antonín Kinský nebo nejnověji Radek Šírl. To jednoznačně potvrzuje, že ruská liga je velmi kvalitní soutěží. Jako příklad toho, že z Ruska se lze dostat do západních lig, můžu uvést Marka Kincla, který přestoupil z Petrohradu do Rapidu Vídeň či slovenského reprezentanta Martina Škrtela, který šel z téhož klubu do FC Liverpool.

Společně s tím, že poslední tři ročníky Poháru UEFA vyhráli dvakrát ruské kluby (čerstvě například Šírlův Petrohrad, pozn.red.), lze jednoznačně konstatovat, že ruská liga je jednou z nejkvalitnějších soutěží světa a hráči zcela určitě nemají zavřené dveře ani do reprezentace ani na západ. O tom, že špičkové ruské kluby jsou dostatečně atraktivní pro kvalitní české hráče, svědčí i poslední známý transfer talentovaného Tomáše Necida ze Slavie Praha do CSKA Moskva, kde se stane spoluhráčem Luboše Kaloudy.

Dneska prodávají i menší kluby, dříve šel hráč nejdříve do Sparty, případně do Slavie. Netrpí tímto český fotbal?
Myslím si, že český fotbal netrpí, naše liga se vyrovnává. Při pohledu na současnou ligovou tabulku vidíme na předních místech kromě pražských „S“ také týmy z Mladé Boleslavi, Liberce či Brna. Nahoru se dere i ostravský Baník. Vyrovnanost ligy je určitě pro její kvalitu dobrým signálem, a to platí i pro případné přestupy hráčů do zahraničí. Dnes nemá problém jakýkoli evropský klub sledovat hráče z kteréhokoli klubu.

U mladých hráčů jsou zcela rozhodující účasti v mládežnických reprezentacích. Nejsem ale ani proti tomu, aby se zvolil model „Odehraj dobrou sezónu ve Spartě či Slavii, a poté odejdi do zahraničí.“ Nutno uznat, že tyto dva kluby mají z našich ve světě pořád největší jméno.

A co skauting klubů ze zahraničí? Vědí, koho kupují?
Určitě vědí. Mají to velmi propracované. Určité hráče sledují od 13, 14 let. Byli jsme na Arsenalu před lety kvůli Michalu Papadopulosovi. Po tréninku jdeme do kanceláře k Arséne Wengerovi a ten řekl svému člověku: „Přines mi složku Papadopulos.“ A ten člověk přinesl takovýto šanon (ukazuje tloušťku desek s desítkami stránek). Bylo tam vše, sledovačky atd.

Tyhle velké kluby mají v jednotlivých zemích skauty právě z těch konkrétních zemí, kteří pro ně dělají tu mravenčí práci. Funguje to podobně, jako my jsme pomohli zařídit práci skauta Josefu Csaplárovi u Evertonu. Když právě třeba Fiorentina řekla: Chceme Mazucha. Nebyla to náhoda, naopak měli jej perfektně zmapovaného. Hrál na tom a tom šampionátu, za Brno odehrál tolik a tolik zápasů. Týmy jsou v tomto skutečně precizní.


Pojďme zpět do Čech. Říkal jste, že jsme exportní země. Lze to změnit? Abychom se dostali na úroveň třeba Portugalska, Řecka či Rumunska? Aby chodili fanoušci apod.?
Nejblíž tomu u nás mají prvoligové kluby z větších měst, kde se řada dobrých nápadů osvědčila či osvědčuje. Zatím to však není dlouhodobý trend. Trochu bych za tím hledal českého člověka a jeho povahu. My nejsme fotbalový národ v pravém slova smyslu, ale spíše národ chatařů, chalupářů, lidé na víkendy, kdy se liga hraje, odjíždí z měst. To například v Anglii nebo Německu neexistuje. Tam chodí na fotbal celé rodiny. Angličané se vyloženě těší na konec roku, kdy se mezi Vánoci a Silvestrem hraje každý druhý den fotbal a je to zažitá tradice už mnoho a mnoho let. A co my Češi? Jedeme raději na lyže, na chalupu.

A dá se z českých lidí ty fanoušky vychovat?
Na to, jak jsme proti ostatním malý národ, jsme hodně rozhození i do ostatních sportů. Podívejte se třeba virtuálně na dvojboj dvou našich nejpopulárnějších sportů fotbal-hokej. Kdo se může kromě Rusů pochlubit, že patří v obou do světové špičky? Amerika – hokej. Itálie, Francie – fotbal. Nikdo. Ale co si budeme povídat, i kvůli fanouškům chodí mladí hráči ven. Ono je rozdíl hrát pro 5 nebo 50 tisíc lidí. Třeba Martin Fenin. Ten je z Frankfurtu nadšený. Oni nehrají na špičce ligy, přesto chodí v průměru 40 tisíc lidí na každý domácí zápas. Když udělají pár dobrých výsledků, zápas je vyprodaný.

A je to skutečně jen v té naší mentalitě?
Tak můžu uvést příklad, že to tak vždycky není. Podívejte, vy jste již ta mladá generace, já ale ještě třeba pamatuji, když Sparta na začátku 70. let spadla do druhé ligy, hrála s Banskou Bystricou a bylo vyprodáno – 33 tisíc lidí na Letné.

Není chyba také v propagaci fotbalu jako celku? Vždyť v poslední kvalifikaci nebylo vyprodané ani jedno domácí utkání. Ani Německo. Zatímco svět zažívá fotbalový boom, my jsme se s tím nesvezli. Navíc, teď jste sám řekl, že dříve lidé na fotbal chodili.
Já bych to vzal odzadu. Já myslím, že dříve to šlo proto, že nebylo tolik možností, lidé neměli tolik zájmů. Dříve byl de facto jen ten sport. Dnes cestování, multikina a podobně. Dneska nesportuje tolik dětí. Některé kluby mají problém naplnit přípravky. Je prostě jiná doba. Ale s tím prvním souhlasím. Je to tak. Když je člověk v zahraničí, zjistí, že tam to berou jinak. Lidé to berou jako zábavu, druh kultury. Na fotbal koukají chlapi, ale ženy často také, na fotbal chodí i celé rodiny. V Anglii jsou třeba na stadionu i stevardi. To je kultura fotbalu. Ale souhlasím i s tím začátkem – nejsme ryzí fotbaloví fanoušci, lidé mají více zájmů, ale určitě i samotná prezentace fotbalu by mohla být na vyšší úrovni, než je. Stále je, co zlepšovat.

Není tedy problém v prezentaci fotbalu jako celku od jednotlivých klubů?
Je to určitě věc velké diskuze, jak český fotbal jako produkt prezentovat. Pokud se na tu problematiku podívám jako člověk, který v této oblasti pracuje, pro prezentaci fotbalu jako takového můžeme dělat více.

Ovšem znovu opakuji, my jako národ nejsme národem výhradně fotbalovým, ale obecně sportovním. Lidé u nás sportu rozumí, ale svou pozornost dělí do více odvětví, v Anglii nebo Španělsku jsou zaměřeni v drtivé míře právě na fotbal. Souhlasím s vámi, že prezentace fotbalu u nás je slabá. My jsme přišli se stránkami Petra Čecha, to se uchytilo a následovali i další hráči. O prezentaci se starají více společnosti, které zastupují jednotlivé sportovce, než samotné kluby.

Když už jsme u sportu celkově, kdy jste se rozhodl takto rozšířit své působení a jak nyní Sport Invest prosperuje?
Byl to můj záměr od začátku. Když jsem před deseti lety začínal, již tehdy jsem na to myslel a společnost jsem záměrně nenazval Fotbal Invest ale Sport Invest. Sport mě bavil vždycky, i já patřím do té skupiny „rozmanitých Čechů“. Fotbal je celosvětově sportem číslo jedna, proto jsem začal s ním. Fotbal jsem chtěl dělat nejen u nás ale globálně a v současné době už máme fotbal pokryt de facto po celé Evropě - na konci srpna jsme se kupříkladu podíleli na přestupu Pavljučenka ze Spartaku Moskva do Tottenhamu. A jak se Sport Invest dostal k dalším sportům?

Tím, že naši hráči výkonnostně rostli, rostl také zájem o ně jako reklamní tváře atd. Bylo potřeba kvalitně řešit marketing, nejprve jsme to řešili jen v rámci fotbalu a hokeje, pak jsme si řekli, že založíme novou samostatnou společnost Sport Invest Marketing. Začali jsme Petrem Čechem a postupně se nám ozývali sportovci i z jiných odvětví. Třeba desetibojař Roman Šebrle, pokračovalo to dál a dnes zastupujeme osobnosti, které jsou špičkou ve své disciplíně. Sport Invest Marketing už následoval obě své sesterské společnosti Sport Invest International a Sport Invest Hockey a vstoupil na slovenský trh – čerstvě zastupujeme trojnásobné olympijské vítěze ve vodním slalomu bratry Hochschornerovy a věříme, že půjdeme dál.

Stejně významnou oblastí našich obchodních aktivit vedle zastupování sportovců je zajištění exkluzivní hospitality na všech významných sportovních akcích ve světě, jako jsou například zápasy nejlepší fotbalové ligy světa Premier League, letní i zimní olympijské hry, Formule 1, Moto GP, zápasy NHL nebo mistrovství světa v hokeji, tenisové grandslamy, golfový Ryder Cup nebo světové poháry v alpském lyžování.

Myslíte, že v prezentaci "svého produktu" pokulhávají i jiná sportovní odvětví než fotbal?
Dalo by se říci, že ano. Zjistili jsme, že je to nové, nezmapované území, že se zde dá udělat hodně práce a začali jsme spolupracovat s dalšími a dalšími sportovci. Řekli jsme si, že když můžeme zastupovat fotbalisty a hokejisty, proč bychom nemohli zastupovat lyžaře, veslaře, střelce, rychlobruslaře a další. Chceme si v této oblasti udržet prvenství na trhu.

Antonín Vavrda a Michal Šroubek, Lidovky.cz

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz