LN Co vás tak rozběsnilo?
Na konci tréninku na mě jezdili kluci blafáky, dostával jsem góly a to mě štvalo. Potřeboval jsem lehce vypustit páru, dostat se do pohody.
Pak jste se vrátil a na natahovací gumě musel tahat trenéra gólmanů Josefa Bruka jako burlak na Volze. To už jste nesoptil?
Trochu jsem si ještě pro sebe mrmlal pod vousy. Byla to dřina, ale věděl jsem, že mi tohle cvičení může jen pomoct. Jsem trochu otrávenej, jedna akce za druhou, tiskovky a tak. Mám málo volného času.
Bruk se dodnes stará o Dominika Haška, pomáhal i Břízovi. Myslíte si, že vás ještě může, ve vašich 34 letech, něco přiučit?
Na to, kolik mu je let, když to řeknu takhle blbě, je strašně vitální. Reaguje na změny gólmanských trendů, má nepřebernou studnici nápadů a věcí, které jsem v životě nedělal. I v 34 letech mně určitě pomůže, jen musím mít trpělivost a novinky se učit. Jde o spoustu důležitých detailů, které neumím, protože jsem je neznal. Chytal jsem třeba stylem, který možná nebyl úplně ideální, takže s Pepíkem hledáme řešení, aby byli všichni spokojení. A ještě něco - pro mě Pepík znamená i psychologický ventil. Můžu si s ním povídat, o čem chci a dostanu tak ze sebe spoustu věcí, které mě dusí.
Jak jste připravený na složitou situaci, kdy vás každý bude srovnávat s Petrem Břízou, jenž se navíc loučil s kariérou po excelentní sezoně?
Vím, že mě s Břízkou bude každý srovnávat, ale neřeším to. Já bych chtěl zůstat svůj a pokusit se pomoci dovést mužstvo v extralize co nejdál. Sparta je pro mě další hokejová výzva a já se s touhle situací musím poprat.
Občas se v poslední době necháváte slyšet, že jste se údajně zklidnil. To říkáte jen tak jako, anebo se snad doopravdy měníte?
Já si myslím, že jsem se fakt zklidnil. Spoluhráči mi ale říkají, že to tak moc nevypadá. V kabině mi na mé místo napsali Pepin 72, podle Hanzlíka z Postřižin. Asi proto, že jsem v kabině dost hlučnej. Tak nevím...
Vaše klauniády po zápasech v pardubickém a plzeňském dresu, kdy jste se na ledě nechal vozit na saních, popelnici či na rolbě, se staly nesmrtelnými. Co chystáte pro pražské fandy?
Nic předem neplánuju, pokaždé spíše improvizuju. Vždycky mě na poslední chvíli cosi osvítí. Když se zápas povede, je to jistá forma poděkování divákům, kteří nám pomáhají. Věřím, že na nás budou chodit.
Na Spartu ale v základní části zrovna moc fandů nechodí... Nebude vám předpokládaná chladnější atmosféra v hledišti vadit?
Ale oni budou chodit. A když ne, tak je na tribuny s klukama dostaneme. Hlavně dobrým hokejem a případně nějakou show.
Už jste si na ledě stačil všimnout, že podle nových pravidel musíte chytat v menší výstroji...?
Já to na ledě zatím moc nevnímám, spíše je to v hlavě. Kluci nám totiž říkají, že vypadáme nějak hubeně. Uvidíme, jestli ty kousíčky na lapačce či třeba na betonech budou chybět...
Jaká změna je pro brankáře nejnepříjemnější?
Především lidi, kteří změny vymýšleli asi nikdy nestáli v brance. Když si navléknete ty úzké dresy, chrániče se stáhnou úplně jinak a nepohybují se, jak by měly. Kolem kolen jsme měli vnitřní chrániče, které toho hodně pochytaly. Takže bez nich budeme vystaveni většímu riziku zranění. Bude asi padat víc gólů mezi nohama brankářů a lidi nám začnou častěji nadávat...
Mistrem světa jste se už stal, extraligový titul vám ale chybí. Těšíte se na něj ve Spartě?
Nechám událostem volný průběh a soustředím se na svoji práci, abych zapadl do mozaiky mužstva. Titul bych samozřejmě jednou vyhrát chtěl, ale taky bych byl rád, kdyby mi na Spartě řekli, že jsou spokojeni a jak udělali dobře, že sem toho Salfu vzali.
