Ta minulá mu vůbec nevyšla: z Caroliny se stěhoval do Nashvillu, kde si pořádně nezahrál, a po Novém roce putoval zpět do Caroliny. Teď je Vašíček volným hráčem, zájem projevila i Slavia, která na něj vlastní práva v Evropě. „NHL je ale priorita,“ říká rezolutně. „Časem nastane i doba na to hrát v Česku, ale momentálně bych chtěl hrát v Americe,“ dodal.
LN Jak zatím probíhá vaše letní příprava?
Letos se mi podařilo přijet docela brzy, byl jsem tady už v půlce června. Tak nevím, jestli to je dobře, nebo ne. Na dovolenou pojedu až teď na pár dní. Odpočinout si. Trénoval jsem s áčkem Havlíčkova Brodu a pak ještě s Radkem Martínkem. On je taky „Broďák“ a přes léto hrozně maká.
Martínek hraje v New York Islanders, za ním by se vám nechtělo?
Tak o tom se můžeme bavit tady v posilovně, ale je to těžký. Já teď můžu jen čekat.
Když šla na led Slavia, tak vám prý trenér Růžička nabízel, abyste šel trénovat s nimi?
Samozřejmě jsem s ním mluvil, jsem hráč Slavie. Při stávce NHL jsem tam hrál, byl to jeden z nejhezčích hokejových roků, které jsem zažil. Bylo to něco jiného, než na co jsem byl zvyklý. Nic nevylučuju, ale rád bych si zahrál ještě v NHL.
Uvažujete i o jiném angažmá v Evropě, nebo se soustředíte jen na NHL?
NHL je priorita. Chci tam hrát. Časem určitě tahle varianta přijde a nastane i doba na to hrát v Česku. I na to se do budoucna těším, ale momentálně bych chtěl hrát v Americe.
Jste v jednání s nějakými konkrétními týmy?
Co jsem naposledy mluvil se svým agentem, tak říkal, že mluvil s několika kluby. Ale teď se týmy starají hlavně o hráče, kteří jdou na arbitráž. Kluby ani přesně nevědí, co se stane, jak naplněný bude jejich platový strop, takže teď ani nemůžou nic rozhodnout. Prý je to takhle každý rok. 1. července se otevře trh s volnými hráči a začne podpisový „boom“. Pak všechno postupně utichá, týmy vyčkávají, co bude a jak dopadnou arbitráže. V polovině srpna se to znovu rozběhne. Zatím jsem ale kupodivu v klidu. (směje se) Takže teď hlavně trénuju, což jsem loni ani předloni nemohl. Přijel jsem po sezoně hodně pozdě, navíc jsem měl loni zraněné koleno.
Hlavně proto je asi tohle léto o dost jiné než ty dvě předcházející, že?
To určitě. Předloni jsem byl na mistrovství světa. Loni to bylo katastrofální. Přiletěl jsem až koncem června, navíc jsem byl po operaci. Bylo pak velice složité to všechno dohnat. Až letos jsem měl čas se pořádně připravit.
Jaké to vlastně je - připravovat se a nevědět na co přesně?
Já už za těch sedm let vím, na co se mám připravit, jen bohužel nevím, kde budu hrát. Ta soutěž je opravdu náročná, to už jsem si potvrdil. Vím, co od ní mám očekávat.
Bydlíte se svém penzionu „Hurikán“, který je hned vedle zimního stadionu, kde je i bazén a rehabilitace. Ideální místo pro trénink, ne?
Je to všechno blízko. Na zimák i do parku je to kousek, jsou tu i kopce na výběhy. Navíc rodiče bydlí nedaleko, u nich můžu jezdit na kole nebo odpočívat v bazénu. Je to super.
Minulá sezona vám moc nevyšla. Dvakrát jste se stěhoval, navíc angažmá v Nashvillu se moc nevydařilo. Máte do nového ročníku velkou motivaci dokázat, že jste dobrý hráč?
Loňský rok opravdu nebyl podle mých představ. Jsem přesvědčený, že to bylo i tím, že jsem se v létě nedokázal po operaci připravit na sezonu. To mě strašně limitovalo. Já sám vím, čeho jsem schopný. Můžu zase navázat, tam kde jsem skončil před dvěma lety, kdy jsem v Carolině vyhrál bodování a měl jsem velice úspěšnou sezonu. Určitě to ale nebude jednoduché.
Mohla loňská špatná sezona ovlivnit váš hokejový vývoj?
V Nashvillu to byla hodně hra na psychiku, ale měl jsem štěstí, že tam byli Voky (Vokoun), Židla (Židlický) a Erat. To jsou super kluci, kteří mi pomáhali. Bylo to těžký, ale byla to zkušenost. Člověk hned ví, jaké to je z té druhé stránky. Nikdy jsem totiž nebyl déle zraněný. Nikomu bych to nepřál, je to opravdu velice těžké a dostávat se zpět je pěkná dřina. Nejen fyzická, ale hlavně psychická.
Jak může hráč v NHL dát najevo, že je nespokojen?
To je hodně těžký. (zamyslí se) Záleží především na trenérovi, jestli má o něj zájem. Já zažil i situace, kdy jsem se tak nějak naučil hrát levé křídlo, ačkoliv jsem rodilý centr. Hráli jsme v Coloradu, trenér mě pak pochválil, že to docela šlo. Měl jsem z toho radost, zápas byl dobrý. Další utkání mě ale dal na pravé křídlo, což je úplný opak, a navíc to mám přes ruku. To jsem v životě nehrát, takže jsem byl úplně psychicky odrovnaný. Nevím, proč to udělal, jestli kvůli tomu, aby pak mohl proti mně něco říct...
V minulé sezoně jste poprvé v kariéře změnil v NHL dres, z Caroliny jste šel do Nashvillu, ale za pár měsíců jste byl zpět. Měl jste z toho zvláštní pocity?
Měl. Ale v NHL se tohle stává dost často. Třeba Matt Cullen se taky po roce v Rangers vrátil zpět do Caroliny. S manažerem Hurricanes mám dobré vztahy. On mě do týmu draftoval. Když jsem šel zpátky, byl jsem rád. Potřeboval jsem změnu. Šel jsem do prostředí, které mi nebylo cizí. To mi pomohlo.
Máte v Raleighu, městě, kde Carolina hraje, stále domov?
Zatím jo. Čekám, co se stane dál. V Americe je běžné, že se lidi každých pár let stěhují. Já už jsem si zvykl, žiju s batůžkem, pořád odněkud někam.
Díky přesunu do Nashvillu jste zmeškal přivítání týmu Caroliny u prezidenta Spojených států George Bushe. Mrzelo vás to?
To jsem nestihl, no. (pousměje se) Byl by to určitě zajímavý zážitek, ale to je asi všechno. Mohl bych jen říct, že jsem tam byl. Bavil jsem se o tom s Ferym (Františkem Kaberlem), říkal, že to byl zajímavý zážitek. Jen tak někomu se to nepoštěstí, ale prostě to nevyšlo.
Sledujete přestupy v NHL? Říkáte si třeba - tady by takového hráče, jako jsem já, mohli chtít?
Sleduju. Jsem v kontaktu i s agentem. Někdy si říkám, že tady do toho týmu by to třeba šlo, že by mohli mít zájem, ale variant je spousta. Agent tu byl asi před dvěma týdny, tak jsme se o tom bavili. Jsou to strašný čachry.
Co je pro vás ve výběru týmu nejdůležitější? Jak důležité jsou třeba peníze?
Chci hlavně hrát. Po loňském roce, kdy to nebylo ono, se těším, že zase budu hrát jako dřív. Peníze prvořadé nejsou.
Jaká role vám na ledě sedí nejvíc?
Já jsem v tomhle docela ohebnej. Dokážu se podřídit systému a hře, ať je to co je to. Třeba před dvěma lety v Carolině jsem hrál v prvních dvou lajnách, vyhrál jsem bodování. Pak na mistrovství světa byl mančaft našlapanej a bylo potřeba hrát spíš ty defenzivní věci, tak jsem je klidně hrál. Strašně rád bych se dostal do týmu, kde mi trenér bude věřit a bude mě posílat na led co nejvíc. Loni jsem totiž cítil, že mi trenér nevěří a posílá mě na led jen tak z povinnosti.
Stanovil jste si nějaké datum, dokdy byste chtěl mít ohledně příští sezony jasno?
To ani ne. Tyhle věci už nechávám na agentech.
Od koho si necháváte nejvíce radit?
Můžu se radit o čemkoliv, ale to je jen teoretické. Doma to probírám s tátou, naši mi v hokeji hodně pomohli. Ptají se, co se děje a jestli jsem s někým mluvil. Taky samozřejmě s přítelkyní Míšou, té se to taky trochu týká. (směje se)
