Co se stalo? ptají se pak atletické poplety. „Bolela mě hlava,“ vysvětluje jamajská raketa a Britka komentuje: „Chtěla jsem doběhnout co nejblíž za jejími zády, protože jsem věděla, že ji pravděpodobně diskvalifikují.“ Co každý čeká, se však nestane. Regule jsou ohebné a Jamajčanka míří do semifinále.
Petr Svoboda se zhoupne v blocích, což špičková technologie firmy Seiko vyhodnotí jako ulitý start a rozhodčí Čechovi ukazuje červenou kartu. „Ale já nezvedl ruce ani nohy ze země,“ oponuje překážkář. Češi protestují a Svoboda nakonec, aniž by udělal jediný krok, postoupí do semifinále. V něm ve čtvrtek vypadl.
Případ možná nastaví nebezpečný precedens, ale znovu ukazuje atletická pravidla po čínsku. Pak Jakub Vadlejch v oštěpařském sektoru přešlápne jen svým stínem a končí už v kvalifikaci. „Rozhodčí si byl téměř jistý, že jsem se čáry nedotkl,“ říká český svalovec, ale ani protest nezabere.
Britská sedmibojařka Johnsonová-Thompsonová se zase dlouze handrkuje v dálkařském sektoru, otisk špičky její tretry v plastelíně ji nejspíš stojí medaili. „Katastrofa!“ pláče vícebojařka, která měla blízko ke stříbru. Chuť si spraví až postupem do finále dálky.
Takové jsou orwellovské rozpory světového šampionátu. Všichni jsou si rovni, ale někteří... „Je třeba si uvědomit, že se nacházíme na velmi netradičním atletickém místě, které nemá žádnou tradici,“ připomíná Alfonz Juck, sportovní manažer Zlaté tretry, největšího atletického mítinku u nás. „Od toho se odvíjí celý průběh soutěží a hlavně fungování rozhodčích.“
Margaret Adeoyeová se diví: kdo to běží v mé dráze? Při rozběhu na 200 metrů jí do ní vlétla Veronica Campbellová-Brownová.
Ti všichni jsou totiž místní a právě oni navzdory menším zkušenostem rozhodují na první atletické scéně. ITO, skupina technických delegátů, sice nad čínským sborem bdí, ale jedině ten je výkonnou mocí na stadionu. Jury je také mezinárodní, ale ta řeší trable o úroveň výš, až k ní doputuje protest.
A proto se někdy zdá, že pravidla v Číně nejsou všechno. Co rozhodčí, to jejich různá interpretace.
Vadlejchovi červený praporek zvedá Číňan, ale jeho kolega při závodě Campbellové-Brownové si nevšimne toho, co vidí celý stadion. „Právě od něj měl jít první signál,“ ví Juck. „Ale tím, že žádná výprava nepodala protest, nebylo co řešit. A svět si z toho teď dělá dobrý den.“
Slovenský manažer Juck je mužem odvážných inovací. Na Tretře už pořádal pro Bolta závod na 300 metrů, v Ostravě se měří čas na 100 yardů i výkony v hodinovce. A teď vyzývá světovou atletiku, aby se odrazila dopředu a některá pravidla zmodernizovala.
„Aby závody mohly probíhat plynule,“ říká Juck v narážce na zdlouhavé debaty s arbitry. „Hraje se o milimetry a setiny a někdy se objeví rozhodnutí, které se zdá nespravedlivé. Ale přichází nové vedení atletiky a věřím, že s ohledem na situace, které tady zažíváme, dojde ke změně regulí.“
