Jeho životní cesta ho zavedla z chudé vesničky v horách na severu Pákistánu až pod reflektory areálu ve Whistleru. Abbas teď lámanou a nejistou angličtinou popisuje, jak krásné je zažít atmosféru her, i když nebude žádnou konkurencí profesionálům z Rakouska a Švýcarska.
Je až 96. ze 103 startujících a páteční obří slalom bude jeho vůbec prvním závodem v novém roce. "V posledních dvou letech jsme mohli trénovat jen osm týdnů," vysvětluje lyžařův trenér Zahid Farooq, jenž je v angličtině o něco zběhlejší než jeho svěřenec.
"V roce 2008 jsme navštívili Rakousko na dva týdny a loni na šest. V Pákistánu totiž máme jen velmi krátké svahy - maximálně 500 metrů. Kopce nejsou ani dostatečně prudké, abychom mohli pořádně trénovat. Jen se tam udržujeme v kondici," vypráví.
Abbas mohl loni nastoupit k deseti ostrým závodům jen díky programu Mezinárodní lyžařské federace (FIS) na podporu sportovního rozvoje v chudších zemí. Vypomáhají mu i pakistánské vzdušné síly, které do něj sypou část financí ze svého dobročinného fondu.
Lyže domácí výroby
Abbasův příběh začal už v roce 1996. Jeho pozdější trenér Farooq přišel za prací do malé vesnice Naltar poblíž města Gilgit, nad kterým se tyčí Karakoramské hory. "Tehdy jsem učil lidi záchranářství a potkal Muhammada, který jezdil na dřevěných doma vyrobených lyžích," vzpomíná Farooq.
"Neměl peníze, aby si mohl koupit pořádné lyže. Výroba náhražek byla jeho zábavou ve volném čase. Sehnal si nějaké fošny a snažil se z nich udělat něco, co by alespoň trochu připomínalo opravdové lyže. Pak použil nylonový provaz nebo gumu, připevnil si je k nohám a vyrazil na svah."
VANCOUVER ON-LINE |
Když Farooq viděl mladíkovu zapálenost, rozhodl se, že Abbasovi a jeho kamarádům udělá radost. "Pořídili jsme osm párů lyží a vybrali šestnáct kluků, kteří měli se sjezdem největší zkušenosti. Jedna skupinka se nám ukázala ráno, druhá odpoledne. Úplně nás učarovali a brzy jsme je začali posílat na juniorské šampionáty do Íránu."
Žádní trenéři, manažeři či technici, Farooq je v Pakistánu jediným mužem, který se o tamní sjezdaře stará. "Jsem kondičním koučem, kuchařem i týmovým opravářem v jedné osobě. Hlavně ale dohlížím na to, aby kluci pravidelně trénovali," usmívá se. Sám není příliš dobrým lyžařem, ale pod kopec se dokáže dopravit i bez pádu.
Zatímco zimní hry v Turíně 2006 byly pro pákistánské lyžaře ještě moc brzy, na olympiádu v roce 2014 v ruském Soči si Farooq plánuje další milník. "Chci do té doby vytrénovat i schopnou lyžařku."
