Odlétáte v pohodě, v jaké jste o předminulém víkendu zaběhl nejlepší letošní čas kontinentu?
Bohužel nejsem v takovém rozpoložení, jak bych si představoval. Po mistrovství republiky jsem měl chycené průdušky a tělo se z toho pořád vzpamatovává. Stále mě něco bolí, třeba záda, v posilovně jsem si zase zablokoval krk.
DÁLE ČTĚTE |
Takže těsně před šampionátem je všechno špatně?
To rozhodně ne, není to nic, co by mě limitovalo. U mě totiž bývá tradicí, že když mě něco bolí, tak je to pak dobré. Doufám, že se to v Paříži potvrdí.
V letošní sezoně jste ani v jednom z osmi startů neprohrál. Nesvazuje vás trochu pozice lídra?
Nemyslím, spíš ji cítím jako povzbuzení. Přece nebudu alibista! (úsměv) Vedu evropské tabulky, rád bych to potvrdil medailí.
S vaším jménem je pořád spojená zkušenost, že jste byl favoritem i loni v létě na mistrovství Evropy v Barceloně, ve finále jste vedl, ale nakonec jste skončil šestý. Už vás to netrápí?
Doufám, že moje palice se už uklidnila. Do závodu půjdu s pokorou před soupeři a doufám, že to vyjde, jak má. Připravený jsem dobře, neprohrát v sezoně ani jednou, to nebylo jednoduché. Porazil jsem třeba Číňana Liou Sianga, to je taky záhul na hlavu.
GRAFIKA (po kliknutí se zvětší)
Je o vás známo, že v hale závodíte raději než venku. Proč?
Je v ní míň překážek, a hlavně tam není ta šestá jako venku, o kterou jsem v Barceloně zakopl. (úsměv) Určitě to ale není tak, že bych si na třetí překážce řekl – už vedu o dost, tak konec.
Koho považujete za největšího soupeře?
Sebe! (smích) A potom dva další. Francouz Dimitri Bascou běžel jen o čtyři setiny pomaleji, v hale si zlepšil osobák o dvě desetiny. A černým koněm by mohl být Jevgenij Borisov z Ruska. To je šaman, umí čas 7,44 a je to jediný Evropan, který mě porazil loni na halovém mistrovství světa v Dauhá. Prostě Rus... Nevíte, co od něj můžete čekat. (úsměv)
