18. července 2008 11:20 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Prokop: Když to vyjde, tak můžu vyhrát

Prokop má na zlato.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Prokop má na zlato. | foto: Lidové noviny

PRAHA Zastavil na hraně skoku, sundal si helmu a otřel si zpocenou tvář. Michal Prokop (27) právě několikrát prosvištěl po bikrosové trati na jednom z pražských sídlišt. Mezi paneláky, kde se kromě něho prohánějí malí kluci, se připravuje na olympijské hry v Pekingu. Bikros, závod na kolech po dráze plné zatáček a skoků, totiž zažije premiéru pod pěti barevnými kruhy.

A Prokop se může stát poněkud nečekaným trumfem české olympijské výpravy. "Vyhrát tam může až patnáct lidí,“ přemýšlel jezdec u kufru svého auta, když se navlékal do tréninkového mundúru. "Když to vyjde, tak třeba i já,“ usměje se vícemistr Evropy v bikrosu a dvojnásobný mistr světa v příbuzném fourcrossu.

Bikros zažije olympijskou premiéru. Tušíte, jak bude vypadat dráha?
Je krásná. Už loni jsme tam mohli odjet bez problémů olympijský závod. Je obrovská a široká a jedna z nejtěžších, kterou kdy postavili.

Takže Číňané si dali záležet.
Bylo vidět, že na to měli dost času a fakt zamakali. Je tam tribuna asi pro pět tisíc sedících diváků a už loni na závodech tam pořadatelé nahnali tři tisíce Číňanů, aby tam dělali kulisu a na povel tleskali. V tom samém duchu to bude i teď.

Olympiáda v Pekingu bude přesně naprogamovaná. Budou vás vůbec takové strojové hry bavit?
Věřím, že co se týče organizace, zázemí a těchhle věcí, tak to bude nejlepší olympiáda. Tam každý slunečník drží tři dobrovolníci a dělají to s takovou chutí, až je to neuvěřitelné. Já tedy neřeším znečištění, protože to tam prostě je a komu se to nelíbí, tak ať tam nejezdí. Navíc samozřejmě olympiáda už není o sportu, ale je to prostě byznys, nic jiného. Já si tam jedu zajezdit a podat co nejlepší výkon a sorry, že tam bude nějakej bojkot to já nevyřeším.

Tibetskou vlajku si tedy sebou na cestu do Pekingu nepřibalíte?
No to asi ne. To je nesmysl.

Půjdete se třeba podívat na slavnostní zahájení?
Jedu přímo až na závod. Přijedu tam dva dni před tréninkem. Mám zkušenost, že v srpnu tam bude šíleně, hrozný vedro, smog a velká vlhkost. Podle mě se na to nedá zvyknout. Jedině kdyby tam člověk letěl dva tři měsíce před závodem. Jel jsem tam deset, dvanáct dní předem a nebylo to ono.

A nemrzí vás, že během tak krátké doby nenasajete olympijskou atmosféru?
Ani ne, já nejsem... (váhá)

...shromažďovací typ?
(směje se) No. Vidím hotel, dráhu, hotel a víc nepotřebuju. Zahájení bude nádherné, dovedu si to představit, kouknu se na to v televizi.

Před třemi lety jste říkal, že kvůli olympiádě, kde se bude závodit v bikrosu, omezíte i svou parádní disciplínu fourcross, v níž jste patřil k nejlepším na světě. Berete olympiádu jako vrchol dosavadní kariéry?
Určitě. Horská kola (fourcross) šla stranou, jezdil jsem nominační závody na olympiádu. Bikros mě baví, jsou tam velké skoky, větší rychlost. Na olympiádu jsem se chtěl dostat. Uspět by bylo hodně dobré, je to víc než mistrovství světa.

Snaha Mezinárodního olympijského výboru je čitelná. Po úspěchu snowboardingu na zimní olympiádě se snaží funkcionáři i k letním hrám přitáhnout mladé publikum a proto se bikros objevil v olympijském programu. Připadáte si jako magnet na mladé publikum?
Na jednu stranu jo, ale na druhou stranu bikros není úplně free disciplína. Elita trénuje dvoufázově a nedělá nic jiného. V tomhle jsme atleti, ale samozřejmě oproti tradičním sportům vyčníváme.

Jak vypadá váš trénink?
Dopoledne posilovna, odpoledne jdu na silniční kolo nebo na bikrosovou dráhu. Potřebuju hodně sílu, spoustu času trávím s činkami. Pak jde o to najít ten recept, jak tu hrubou sílu převést na kolo.

Nemáte problém nalézt motivaci? Přeci jen je bikros spojený spíše s kluky, co si jdou po škole zablbnout na kole, a ne s tím, že borec dře někde v posilovně.
To přišlo s tím, jak jsem se tomu věnoval. V elitě jsem pak poznal trenéra, který mi otevřel oči. Začal jsem systematicky trénovat a teďka už mi to nepřijde zvláštní. Pro mě je to v uvozovkách práce.

Takže nemíváte chuť prásknout s činkou?
To mám. Jsou dny, kdy mě to štve. Je to rutina, občas si připadám jako blázen. V zimě, kdy je v Praze tma a hnusně a já jsem někde zavřenej a zvedám železa, tak to na psychiku není dobrý. Ale když pak vyhraju závod, nebo jezdíme s kamarády v Kalifornii, tak z toho mám fajn pocit.


Pomůže rozvoji bikrosu olympiáda?
V cizině ano, u nás ne.

A proč v Česku ne?
Protože u nás budou na svazu pořád ti samí bafíci jako před x lety. Vidím, jak olympiáda nakopla ostatní země, jak se tam staví repliky olympijské dráhy, dělají soustředění a podporují jezdce. No a u nás se nic nezměnilo. Nevěřím tomu, že kdybychom já nebo Jana Horáková přivezli placku, tak se tady něco pohne. Cyklistika je na tom celkově dost špatně a o bikrosu ani nemluvím. Je to o těch lidech. Prostě to neuměj.

V osmdesátých letech vlastně každý kluk začínal jezdit na bikrosovém kole zvaném BMX, zato dneska už je to spíše rarita. Kam se všichni poděli?
Spoustu mladých kluků vidíš na horských freestylových kolech. Bikros je víc organizovaný, rodiče musejí s těmi kluky jezdit na tréninky, už je to takovej fotbal. Je pro všechny mnohem jednodušší, když máma koupí klukovi freestylové kolo a on se jde někam plácat do parku. Proto tady ten bikros pomalinku umírá.

Vy jste nikdy neměl cukání zkoušet skoky a triky?
Já jsem v tom dokonce mistr republiky, ale to bylo před šesti lety, kdy to tady začínalo. Ale mám plácek, kde si pořád hopsám, je to dobré i na techniku. Uměl jsem třistašedesátky, pustit nohy, ruce. Teď už víc jezdím závody, tak si nemůžu dovolit zranění.

Existuje sportovec, kterého byste chtěl v Pekingu vidět?
Rossi tam nebude? Tak to asi ne. Já mám blíž k motokrosu, snowboardu, lyžím. Možná bych se šel podívat na tu hezkou vysokou atletku, jak skáče přes laťku...

...Chorvatku Vlašičovou?
Jo, jo. Tak na tu bych se šel kouknout. Možná by mě bavily i kajaky, to může být dobré.

Sjezdaři na kolech či snowboardisté a akrobatičtí lyžaři mívají po závodech proslulé večerní akce. Jak si v tomto ohledu stojí bikrosaři?
Většinou na svěťácích po závodech je oficiální párty a záleží na tom, jak kdo má náladu a jestli není moc rozbitej. Největší akce bývá na konci sezony ve Francii. Tam je bikovej festival, jsou tam všechny disciplíny a v noci po klubech jsou k vidění veselí bikeři.

Což je asi dobře, ne? Taková pohoda ve velkých sportech typu plavání nebo házené už nebývá.
V tomhle máme asi blíž ke snowboardu, to je fakt.

Družná nálada panuje i v olympijské vesnici, kde často ti, co už mají dosportováno, ruší nešťastníky, které vrchol snažení teprve čeká. To by mohlo být přitažlivé, ne?
S tím asi nebude problém, to by mohlo být zajímavé.


Devatenáctiletý český lukostřelec Andreas nepojede do Pekingu, protože měl pozitivní test na marihuanu. V tomhle smyslu jste se nemusel nějak omezovat?
Já jsem nikdy nehulil, takže s tímhle jsem neměl problém. Znám kluky, kteří hulej trávu, ale zase nejezdí na takové úrovni, aby je někdo chytil. Samozřejmě to najednu stranu k našemu sportu patří, ale k bikrodu zase až tolik ne. Ale zapařit bikrosaři uměj, to zase jo.

Mimochodem, jste pro povolení marihuany? Protože je prakticky nemyslitelné, aby ji někdo zenužíval k vylepšení svého výkonu.
Jde o to, že můžete zranit někoho po nějaké srážce. Ale kdyby se v bikrosu někdo zhulil, tak by ani nebyl schopen odstartovat. Takže to se u nás nestane. Spíš se najde něco na výbušnost jako steroidy. Už byly dopingové případy, ale ne tak závažné.

Co v bikrosu rozhoduje o úspěchu?
Start a první rovinka, tam se hodně rozhoduje. Pak se musíte snažit udržet celou dráhu. Ve fourcrossu je to tvrdší. Už mám sešroubovaný kotník. Z bikrosu jen zraněné zápěstí, kůstka mi tam nedrží.

Stává se, že do sebe jezdci strkají, že se úmyslně faulují?
Stane se. Úmyslně snad ne, ale třeba, když se dostanou dopředu, tak jezdce zbrzdí. Jsou i rozhodčí, kteří by to měli posuzovat, ale záleží, jak kdy.

Jak vysoko se v bikrosu skáče?
Největší skoky jsou dlouhé tak deset dvanáct metrů a vysoké pět metrů. My se ale spíš snažíme kopírovat trať, abychom ji co nejrychleji překonali.

Dovolí si někdo nějakou parádičku na posledním skoku?
Ne. Žádná legrácka v poslední rovince. To nikdo nedělá, to je ztráta času.


Kdo bude v Pekingu největší překážkou při cestě za medailí?
Je tam jenom třicet dva chlapů, ale nebudou tam všichni dobří, jelikož Amerika může poslat pouze tři lidi. Troufám si říct, že patnáct lidí to může vyhrát.

Martin Prachař

Autor

Martin Prachařmartin.prachar@lidovky.czČlánky