Pamatujete si vůbec, jak jste puk dopravil do sítě?
David Výborný si mě skvěle postavil. Říkal mi, že bude hrát buly dopředu, a ať si najedu k druhé tyčce, že mi to tam pošle. Zkoušel jsem kličku, protože jsem myslel, že brankář bude reagovat na první náznak a forhendem to zametu do branky. Ale Sokolov mě dobře vybruslil. Jenže jsem to stačil zaseknout a spadlo to tam.
Na začátku turnaje jste nebyl na soupisce a teď jste dostal důvěru v prodloužení. Překvapilo vás to?
Určitě mě to překvapilo, protože hra byla stažená na tři lajny. Trenér mě poslal na led střídání předtím, pak říkal, ať tam jdu znovu.
Co vám blesklo hlavou, když puk přecházel přes čáru?
Tlačil jsem ho tam očima. Byl jsem fakt překvapený, že gólman šel se mnou na první pohyb. Najednou jsem nevěděl, co dělat.
Nenadával jste si trochu, když vám hned při prvním střídání v prodloužení nešťastně utekl puk?
Ne, protože mi puk neutekl, ale byl rychlejší než já. Chyběl mi jenom krok.
Do utkání jste při tom vstoupili dost špatně...
Sice jsme prohrávali, ale nemyslím si, že bychom hráli zas tak špatně. Přežili jsme třeba oslabení pět na tři.
Nesrazilo vás, že Rusové vyrovnali pouhých pětašedesát vteřin před koncem?
To byla škoda. Chyběla minuta do konce!
Co jste si říkali před prodloužením na střídačce?
Nic aktuálního. Že zápas byl z naší strany dobrý a že musíme pokračovat ve hře, jakou jsme předváděli.
Po gólu jste se ocitl pod klubkem hráčů. Mohl jste vůbec dýchat?
No, to k tomu patří. Oslava je součástí zápasu.
Kdy začnete myslet na semifinále?
Nevím, zápas právě skončil, užijeme si ho. Vychutnáme. Ale turnaj běží dál.
Co vaše malá dvojčata? Poznávají vás v televizi?
Asi žvatlají tatínek, tatínek. Nechci vidět ten účet za telefon.
Jaká bude oslava?
Nejsem žádný pařmen, slavič. Kluci už ale v šatně hlásili, že až půjdeme na večeři, něco to bude stát...
