Zlý sen, strach o život i z přepadení. Jak Březinová unikla z válčícího Izraele

Po několika zrušených letech a cestě na jih země a zase zpátky nakonec 33letá bývalá kapitánka reprezentace dosedla na české území ve čtvrtek brzy ráno.

„Všechno ze mě spadlo, cítila jsem úlevu. Předtím jsem se pět dní snažila být silná a v klidu. Byl to zlý sen,“ líčila v pátek českým médiím.

„Ještě nejsem v pořádku, zpracovávám to. Slyším každý blbý zvuk a mám strach, že se blíží bombardování. Ale musím začít trénovat.“

Počítá s tím, že se do Izraele vrátí. Od týmu má zprávy, že příští zápas by se mohl konat už za dva týdny.

„Ještě si to budu muset promyslet, ale nemám důvod se tam nevracet. Lidi v klubu i mimo něj byli zlatí, nemůžou za to, jakého mají souseda,“ připomíná hnutí Hamás, které přesně před týdnem na Izrael z Pásma Gazy ničivě zaútočilo.

Březinová v té době v zemi pobývala deset dní a pochvalovala si, že na ni po basketbalové i životní stránce působí stejně přívětivě jako při červnovém mistrovství Evropy.

„Ale pak v sobotu v šest ráno začaly houkat sirény,“ začíná Březinová děsivé vyprávění.

„Slyšela jsem rány, v baráku se hýbaly okna i dveře. Dostala jsem zprávy z týmu, že jde o bombardování. Byla jsem skrčená v kuchyni, do večera jsem zůstala doma.“

I samotní Izraelci ji nejprve uklidňovali, že podobné situace jsou u nich běžné, ale brzy odhalili, že se jedná o závažné napadení.

„Pak jsem se chodila schovávat do úkrytu na ulici, což byl normální betonový bunkr s pancéřovými dveřmi,“ líčí Březinová.

V neděli její klub řešil budoucnost soutěže a nejbližších zápasů, a když bylo jasné, že se v dohledné době hrát nebude, česká basketbalistka se rozhodla vrátit domů. Vyrazila na letiště v Tel Avivu a hledala letenky kamkoli do Evropy. „V jednu chvíli se nalevo ode mě rozeběhl brutální dav lidí, kteří někam utíkali. Koukala jsem, co se děje, měla jsem strach, že tam někdo odpálí bombu. Bála jsem se, že na tom letišti umřu, bylo to absolutně šílené,“ svěřila se.

Snažila se o téměř nemožnou koupi místa v některém z letů. Když už měla úterní variantu do Budapešti, dostala zprávu, že se cesta ruší. A k ministrovi zahraničí Janu Lipavskému se ve stejný den nevešla.

Na sociálních sítích si v této době stěžovala, že by od české vlády čekala výraznější pomoc, v dřívějších vyjádřeních popsala poněkud zmatečnou komunikaci s ambasádou v Izraeli, odkud jí říkali, že komerční lety fungují v pohodě. „Ale nechtěla jsem útočit na českou vládu, byla jsem zoufalá a záviděla jsem polské spoluhráčce, že se mohla dostat domů hned v neděli státním letadlem. Chtěla jsem taky domů,“ vysvětluje nyní.

„Pokaždé jsem usínala v lehkém polospánku, bála jsem se, že se ke mně může někdo vloupat. Měla jsem totální strach o život. A strach z raket nebyl tak hrozný, jako že se nedostanu domů.“

V naději, že odtamtud sežene let, cestovala autobusem víc než 300 kilometrů na jih do Ejlatu. V tíživé situaci jí pomáhal i předseda basketbalové federace Miroslav Jansta.

Česká basketbalistka Renáta Březinová, zklamaná z porážky.

„Půl hodiny předtím, než jsem přijela na letiště, mi volal, že zrušili i tenhle let. Celkově nevyšel asi už pátý pokus. Naděje na návrat vám pořád klesají, máte čím dál větší strach,“ přibližuje Březinová. Trable s ní na dálku prožívala i rodina, která taktéž trnula v obavách.

Basketbalistka už dokonce zjišťovala, jak by z Ejlatu mohla přejít do nedalekého Egypta, když dostala informaci, že na středu večer se chystá repatriační let do Prahy. Zamířila tedy zpátky do Tel Avivu, domluvila si místo s velvyslanectvím a domů nakonec ve čtvrtek ráno českého času dorazila.

„V letadle jsem se bavila s lidmi, kteří tam jezdí často. Říkali, že i když mi to teď nepřijde, tak takový zážitek mě dál do života posílí.“