Loni jste tady nasbíral 8697 bodů, což nakonec zůstalo nejlepším výkonem roku, nyní to po vašich zdravotních patáliích bylo „jen“ 8076 bodů. Honily se vám možná v hlavě vzpomínky na loňský mítink?
V hlavě se mi nehonilo vůbec nic. Druhý den jsem se cítil dobře, svaly držely, ale párkrát jsem si řekl - proč pokoušet zdraví? Dopadlo to dobře.
Váš světový rekord z Götzisu před sedmi lety má hodnotu 9026 bodů. Dá se porovnat námaha tehdy a nyní?
Každý víceboj bolí. Teď bolel právě proto, že mi chybí polovina přípravy. Takže můžu říct, že těch 9026 bodů určitě bolelo miň, protože tehdy jsem byl přípravený výtečně.
Do olympijského závodu zbývá ještě sedm týdnů. Dá se tréninkové manko dohnat?
To bych řekl, že dá. Dělám pro to hodně, takže v sobotu zamířím s rodinou na týden do Itálie, abych si trochu odpočinul. Pak se zase vrhnu do práce, začnu dělat na rychlosti.
Už před závodem jste musel tušit, že s Jamajčanem Smithem, kterému jste loni v Ósace vyfoukl světové zlato, zřejmě prohrajete. To vám nevadilo?
Kdybych nebyl smířený s tím, že mě porazí, nelezl bych na plac. Věděl jsem, do čeho jdu. A vím, že v Pekingu můžu udělat kvalitní výkon. Podobná situace byla v halové sezoně před třemi lety. V Talinnu jsem po tvrdé přípravě udělal necelých 5800 bodů, ale o měsíc později na HME v Madridu jsem vyhrál mnohem lepším výkonem.
Překvapil vás výkon překážkáře Stanislava Sajdoka?
Říkám mu už pět let, aby zkusil desetiboj. Kdyby mě poslechl hned, dneska by mohl zvládnout 8500 bodů. Standa je náš největší desetibojařský potenciál. Hlavní disciplíny umí, zbytek se naučí.
Loni jste tady po závodě řekl, že se nejvíc ze všeho těšítě na večeři s dvaceti knedlíky. Na co se těšíte nyní?
Na spánek... (úsměv)
Jste zvyklý bojovat o zlatou medaili. Jak to bude po letošní komplikované přípravě v Pekingu?
Zlatá by byla každá medaile.
