Už když se sprinterky před kláním na dvě stě metrů rozehřívaly v okolí startovních bloků, stadionem Hayward Field se ozývalo ryčné bzučení trumpet. Ostrůvky jamajských fanoušků v hledišti nadšeně poskakovaly a vítaly své oblíbenkyně, které se chystaly k ostře sledovanému závodu.
Při představování ani nebylo slyšet moderátora. Nikomu to nevadilo, každý totiž věděl, kdo mává z velkoplošné obrazovky. Největší rámus se ozval při záběru na dráhu číslo 6.
Shelly-Ann Fraserová-Pryceová!
Jamajská ikona se širokým úsměvem zamávala do kamery, pohodila svým jako vždy extravagantním účesem, tentokrát zářivě růžové barvy.
Na trať vyrazila bleskurychle a v polovině vedla. Až v cílové rovince podlehla náporu krajanky Shericky Jacksonové. Skončila druhá, přesto se v cíli usmívala jako vítězka.
„Před závodem jsem byla opravdu hodně unavená, ale pořád jsem chtěla předvést dobrý běh. Výzvy mám ráda. A jsem moc vděčná za to, co jsem předvedla. Protože vám řeknu, že to není jednoduché. Je potřeba hodně tvrdé práce a odhodlání,“ sesumírovala v cíli.
Jamajská sprinterka Shelly-Ann Fraserová-Pryceová pózuje se stříbrnou medailí za dvoustovku na mistrovství světa v Eugene.
Zopakovala, že každou další medaili bere jako bonus k už tak úchvatné kariéře, v níž září především na nejkratší distanci. A už slušnou řádku let. Proto hovořila o vyčerpání. Ale stále ji nabíjí slastný pocit vítězství. Když jej pořád získává, proč by v boji se soupeřkami i věkem nepokračovala...
Sprint na sto metrů si na velkých akcích podmanila hned sedmkrát. Poprvé slavila už před 14 lety na olympiádě v Pekingu 2008, v Londýně titul obhájila. A v neděli v Eugene přidala už pátý triumf mistryně světa v jedné disciplíně, což se nepodařilo ani jejímu krajanovi Usainu Boltovi.
Přitom vyrůstala v chudinské čtvrti, s matkou a dvěma bratry v jediné místnosti. Závodit začínala bosá, svěřila se, že její rodina častokrát neměla peníze ani na večeři.
Zato dnes je Fraserová-Pryceová uznávanou sportovní celebritou, ambasadorkou UNICEF, potřebným pomáhá i skrz vlastní nadaci a po kariéře se chce stát dětskou psycholožkou.
„Ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem v kariéře musela překonat překážky a musela se vrátit. Ale jsem tady znovu,“ vyprávěla v Eugene.
Jamajská sprinterka Shelly-Ann Fraserová Pryceová na mistrovství světa v Eugene
Do úchvatné formy se dostala i po porodu syna Zyona v roce 2017. Atletikou se od té doby baví ještě víc. A zároveň šíří poselství: „Cítím se požehnaná, že mám takový talent a že můžu pokračovat i ve 35 letech, navíc jako matka. Snad inspiruju ženy, že si mohou tvořit vlastní cestu.“
Rozruch kolem sebe vytváří bleskurychlými časy, dlouhověkostí a příběhem, na první pohled jsou na ní patrné i zářivé vlasy, které pro každý závod střídá. V rodném městě si zřídila vlastní kadeřnický salon.
„Vlasy jsou má vášeň, kouč mi říká, že je mám radši než běhání. A má pravdu,“ hlásila s úsměvem v jednom z dřívějších rozhovorů. „Díky všem těm barvám jsem temperamentnější.“
Do Eugene si s sebou zabalila hned deset paruk, ovšem při rozběhu dvoustovky si musela parádu na hlavě upravovat a přidržet, aby nespadla. „Nechala jsem si vlasy udělat a obarvit už doma, pracovali na nich různí stylisté. Tyhle jsem si ale dělala sama,“ prozradila.
Je jasné, proč si jich vzala tolik. Správně počítala s tím, že v Eugene bude hodně vytížená. O třetí medaili zabojuje v sobotním finále štafety na 4x100 metrů. Pokud by chtěla mít stejně rozmanitou sbírku placek jako účesů, hodila by se jí bronzová barva.
Ale Shelly-Ann má nejradši zlato.
