* Několik let patříte k české i světové špičce, stále však nemáte ve sbírce domácí titul. Co takhle zkusit to v sobotu v Kolíně?
Závodím deset roků, na mistrovství republiky dospělých jsem byl čtyřikrát třetí a loni druhý, ale zlato mi pořád chybí. Takže doufám, že se mi konečně povede domácí šampionát vyhrát a navázat na sedm tátových titulů. To by bylo prima.
* Spolu s úřadujícím vicemistrem světa Zdeňkem Štybarem jste největšími favority. Co by pro vás znamenalo porazit jej?
Nejspíš kýžený titul... Nechám tam všechno, trať bude rychlá, což by mi mělo vyhovovat. Jenže jsou tady i další závodníci - Martin Bína, Petr Dlask, Kamil Ausbuher, Martin Zlámalík. S těmi se musí počítat taky.
* Ale právě vy se Štybarem jako jediní Češi konkurujete silným Belgičanům a Nizozemcům. Vám patří jedenáctá, jemu čtvrtá příčka světového žebříčku...
Porazit Zdeňka bude hodně těžké. Je pravda, že mně se v sezoně povedlo být třikrát třetí, ale on má výtečnou formu. V závěru roku dvakrát vyhrál, z toho i závod série Superprestige. Jezdí skvěle.
* Neříkáte si někdy, že už přišel čas vyhrát něco většího i v zahraničí?
V poslední době ano, protože jestli budu závodit ještě deset let, tak už jsem vlastně v polovině kariéry. Dosud to bylo tak, že když jsem měl na šampionátech největší šance, tak mě vždycky někdo porazil. A pokaždé Čech. V juniorech v Táboře Martin Bína, ve třiadvacítkách v Německu Zdeněk Štybar. Ale doufám, že to protrhnu - třeba už za rok na mistrovství světa v Táboře.
* Jezdíte jako profesionál v Belgii a vaše stáj se od Nového roku jmenuje BKCP Powerplus. Nebyla změna sponzorů důsledkem hospodářské krize?
Kdepak, o tom jsme věděli už rok dopředu. Lidi chodí v Belgii na cyklokros pořád, patnáctitisícové návštěvy jsou běžné. Žádné změny jsme nepocítili.
* Z Belgie jste se vrátil v pondělí po dvou a půl měsících. Jak jste vlastně trávil Vánoce?
S tátou, přítelkyní a bráchou ve vesnici Morhoven, kde bydlím. S tátou jsem skoro pořád, pomáhá mi se vším okolo kola, trénujeme spolu.
* V září jste absolvoval operaci vrozené srdeční vady. Jak jste se dostával do závodní formy?
Čtrnáct dní jsem nemohl trénovat, předtím už jsem byl nachystaný na sezonu. A dalších pět týdnů po narkóze tělo nepracovalo správně, na což mě doktoři upozornili. Ale v prosinci už to bylo v pohodě.
