Letošní příběh Františka Výborného (52 let), jednoho z nejlepších českých hokejových trenérů současnosti, až bere dech. Spartu převzal na podzim ve zbídačeném stavu a jen o vlas se s ní na poslední chvíli protáhl do play off. Medailové šance pražskému týmu nedával letos prakticky nikdo, ale Výborný nakonec dokázal tým k úžasu fandů i odborníků dotáhnout až k mistrovskému titulu. Po zásluze mu proto patří tradiční cena LN pro nejlepšího trenéra extraligy.
* LN Když jste loni v listopadu vstoupil do kabiny Sparty, prý jste pronesl nezapomenutelnou řeč. Proslýchá se, že snad snese srovnání i s památným výstupem Vladimíra Růžičky v Naganu. Co jste hráčům povídal?
Nechtějte to po mně...
* LN No tak, zkuste si vzpomenout alespoň na něco...
(směje se). Do kabiny jsem vešel pár dnů poté, co mužstvo vedl sám Marian Jelínek. Já měl v té době ještě povinnosti ve Slovinsku. Řekl jsem hráčům, že musí znovu nastat doba, kdy bude Petr Bříza mlátit hokejkou v chodbě do zdi. To za prvé. A taky, že by bylo bezvadný, kdyby zase začali hráči nosit ráno do kabiny buchty od manželek a přítelkyň a skupinky hokejistů nebudou spěchat po tréninku domů, ale zůstanou klábosit v kuchyňce u kafe. Pak se teprve mužstvo dostane tam, kde má být, pak v něm začne zase všechno fungovat...
* LN Slova jsou jistě důležitá, ale vy jste musel tápající Spartu probudit i činy. Jak?
Snažili jsem se s Marianem pracovat na organizaci hry, na systému, obratnosti i kondici. Trvalo měsíc, než se hráčům začalo zvedat sebevědomí.
* LN Povídá se o vás, že se ve Spartě chováte trochu jinak než jinde, že je znát, jak moc vám tenhle klub přirostl k srdci. Je to pravda?
Asi by bylo klišé teď říkat, že Sparta je skutečně můj tým, když se nám dařilo a vyhrávalo se. Prožil jsem tu dost let, ale vzpomínám si i na roky, kdy jsem v dresu Dukly Jihlava sváděl právě proti Spartě bitvy na krev. Když jsem sem ale přišel jako trenér, cítil jsem se najednou hrozně dobře. Prvopočátky mně usnadnil hrozně moc hlavně Pavel Wohl. Vynikající člověk, trenér i prezident klubu. Zažil jsem s ním fantastické chvíle. Sparťanství mi pak nějak zalezlo pod kůži. Rozumím si s lidmi od ledařů, údržbáři, managementem, jsem tu jako doma. Jistě, jsem profesionál a vím, že ve Spartě nemůžu zůstat v roli trenéra třeba 20 let. Pravdou ale je, že se tady cítím skutečně nejlépe.
* LN Prý jste v závěru sezony k hráčům Sparty volil hodně laskavý přístup. Tak moc vás zasáhla jejich skvělá hra?
Je pravda, že v průběhu sezony bych asi reagoval někdy trochu jinak než při play off. Měl jsem takový pocit... Ne jako, že bych jim měl děkovat, hokej je přece jejich profese. Ale když jsem viděl, jak se vyškrábali z té bídy, jak zachránili už relativně ztracenou sezonu, jak v play off váleli před plnou halou, to bylo něco fantastického. Někteří hokejisté v dubnu zažili titul poprvé a třeba se něčeho podobného už nikdy v životě nedočkají. Asi jsem tohle všechno tak nějak vnímal...
* LN O Spartě hovoříte sice velmi hezky, ale před pěti lety jste v ní prožil i dosti nepříjemné chvíle, když vám její management neprodloužil smlouvu poté, co jste tým dotáhl do finále. Hořkost už z vás vyprchala?
Tehdy ve mně hořkost byla. Zamířil jsem do Havířova a proti Spartě jsem se snažil hrát pokaždé se svým novým mužstvem co nejlépe a potrápit ji. Tu hořkost, o které jsme mluvili, jsem ale rychle z hlavy pustil. Vím, že chyby jsem tehdy dělal já i člověk, s nímž jsem měl neshody. Brzy jsem byl ale v naprosté pohodě. To sparťanské srdce se brzy zase rozbušilo a já přál všem trenérům, kteří přišli po mně, aby se jim dařilo. Slávovi Lenerovi, Vencovi Sýkorovi, Marianovi Jelínkovi a dalším. Jsou to kolegové, ale pro mě i kamarádi.
* LN Trenéři občas povídají, že se snaží nekopírovat chyby, které v čase hráčské kariéry viděli u svých trenérů. Platí tohle zaklínadlo i pro vás?
Já hrál třináct let pod tandemem Pitner - Neveselý. Třeba Pitner dokázal s hráči jednat fantasticky. Neukvapoval se a důrazně s hráči jednal většinou až v naprostém klidu. Pak ale uměl některé věci říkat náležitě ostře. I Holíky uměl poslat do patřičných mezí, a to byly nějaké hvězdy. Standa Neveselý zase uměl nachystat parádní kondiční přípravu. To víte, že nějaké věci se mi taky nelíbily a právě těch se snažím vyvarovat.
* LN Jaké třeba?
Já bych odpověděl asi tak, že když se trenéřině věnujete delší dobu, vidíte některé věci jinak, než když začínáte. Takže někdy dávám zpětně v něčem zapravdu třeba i Standovi Neveselému, přestože jsem si tehdy myslel občas něco jiného. Už vím, že se určitým způsobem někdy prostě jednat musí. I teď se někdy přistihnu, že dělám něco, co jsem původně nechtěl. Tak hodím rychle zpátečku a brzdím. O co konkrétně ale jde, to nechtějte slyšet.
* LN Říká se o vás, že máte na trenéra možná až moc hodné srdce. Umíte se vůbec někdy rozčílit?
Já se chovám většinou naprosto přirozeně, nemám potřebu se nějak kontrolovat. Někdy ale hráčům na střídačce nebo v kabině skutečně cosi vysvětluju dost důrazně anebo na ně i zařvu. Hráči ale myslím vědí, že je to v zájmu naší společné věci. Někdy mě třeba nakopne nějaký impuls a zvýším hlas, přiznávám, že jindy jde třeba přeci jen trochu i o divadlo...
* LN Každý trenér se v týmu musí opřít alespoň o několik hráčů. Kdo vám letos ve Spartě nejvíc pomáhal?
Dříve to byl hlavně Žemlička, teď Břízka, Kratěna, Hlinka, Ptáček... Znám tyhle kluky spoustu let a nikdy mě nezklamali. Na ledě samozřejmě chybu udělá někdy každý, ale já mluvím o tom, že mě nezklamali lidsky.
* LN O svém vztahu ke Spartě hovoříte s nesmírným zanícením, nosí se ale vůbec ještě v dnešním hokeji pojem klubismus?
Myslím, že jo. Podívejte se na Litvínov, tam hráči a trenéři k sobě určitě patří. V Pardubicích jsem to cítil taky. Jistě, hokejisté v současné době chodí tam, kde dostanou víc peněz, ale vztah ke klubu má pořád dost zásadní význam.
* LN Proslýchá se, že po Hadamczikovi převezmete českou reprezentaci. Už se těšíte?
Dejte teď pokoj. Momentálně mám plnou hlavu slovinské reprezentace. O něčem podobném jsem zatím nepřemýšlel, samozřejmě mě ale těší, že se moje jméno mezi případnými kandidáty objevuje...
* LN Když jste loni v listopadu vstoupil do kabiny Sparty, prý jste pronesl nezapomenutelnou řeč. Proslýchá se, že snad snese srovnání i s památným výstupem Vladimíra Růžičky v Naganu. Co jste hráčům povídal?
Nechtějte to po mně...
* LN No tak, zkuste si vzpomenout alespoň na něco...
(směje se). Do kabiny jsem vešel pár dnů poté, co mužstvo vedl sám Marian Jelínek. Já měl v té době ještě povinnosti ve Slovinsku. Řekl jsem hráčům, že musí znovu nastat doba, kdy bude Petr Bříza mlátit hokejkou v chodbě do zdi. To za prvé. A taky, že by bylo bezvadný, kdyby zase začali hráči nosit ráno do kabiny buchty od manželek a přítelkyň a skupinky hokejistů nebudou spěchat po tréninku domů, ale zůstanou klábosit v kuchyňce u kafe. Pak se teprve mužstvo dostane tam, kde má být, pak v něm začne zase všechno fungovat...
* LN Slova jsou jistě důležitá, ale vy jste musel tápající Spartu probudit i činy. Jak?
Snažili jsem se s Marianem pracovat na organizaci hry, na systému, obratnosti i kondici. Trvalo měsíc, než se hráčům začalo zvedat sebevědomí.
* LN Povídá se o vás, že se ve Spartě chováte trochu jinak než jinde, že je znát, jak moc vám tenhle klub přirostl k srdci. Je to pravda?
Asi by bylo klišé teď říkat, že Sparta je skutečně můj tým, když se nám dařilo a vyhrávalo se. Prožil jsem tu dost let, ale vzpomínám si i na roky, kdy jsem v dresu Dukly Jihlava sváděl právě proti Spartě bitvy na krev. Když jsem sem ale přišel jako trenér, cítil jsem se najednou hrozně dobře. Prvopočátky mně usnadnil hrozně moc hlavně Pavel Wohl. Vynikající člověk, trenér i prezident klubu. Zažil jsem s ním fantastické chvíle. Sparťanství mi pak nějak zalezlo pod kůži. Rozumím si s lidmi od ledařů, údržbáři, managementem, jsem tu jako doma. Jistě, jsem profesionál a vím, že ve Spartě nemůžu zůstat v roli trenéra třeba 20 let. Pravdou ale je, že se tady cítím skutečně nejlépe.
* LN Prý jste v závěru sezony k hráčům Sparty volil hodně laskavý přístup. Tak moc vás zasáhla jejich skvělá hra?
Je pravda, že v průběhu sezony bych asi reagoval někdy trochu jinak než při play off. Měl jsem takový pocit... Ne jako, že bych jim měl děkovat, hokej je přece jejich profese. Ale když jsem viděl, jak se vyškrábali z té bídy, jak zachránili už relativně ztracenou sezonu, jak v play off váleli před plnou halou, to bylo něco fantastického. Někteří hokejisté v dubnu zažili titul poprvé a třeba se něčeho podobného už nikdy v životě nedočkají. Asi jsem tohle všechno tak nějak vnímal...
* LN O Spartě hovoříte sice velmi hezky, ale před pěti lety jste v ní prožil i dosti nepříjemné chvíle, když vám její management neprodloužil smlouvu poté, co jste tým dotáhl do finále. Hořkost už z vás vyprchala?
Tehdy ve mně hořkost byla. Zamířil jsem do Havířova a proti Spartě jsem se snažil hrát pokaždé se svým novým mužstvem co nejlépe a potrápit ji. Tu hořkost, o které jsme mluvili, jsem ale rychle z hlavy pustil. Vím, že chyby jsem tehdy dělal já i člověk, s nímž jsem měl neshody. Brzy jsem byl ale v naprosté pohodě. To sparťanské srdce se brzy zase rozbušilo a já přál všem trenérům, kteří přišli po mně, aby se jim dařilo. Slávovi Lenerovi, Vencovi Sýkorovi, Marianovi Jelínkovi a dalším. Jsou to kolegové, ale pro mě i kamarádi.
* LN Trenéři občas povídají, že se snaží nekopírovat chyby, které v čase hráčské kariéry viděli u svých trenérů. Platí tohle zaklínadlo i pro vás?
Já hrál třináct let pod tandemem Pitner - Neveselý. Třeba Pitner dokázal s hráči jednat fantasticky. Neukvapoval se a důrazně s hráči jednal většinou až v naprostém klidu. Pak ale uměl některé věci říkat náležitě ostře. I Holíky uměl poslat do patřičných mezí, a to byly nějaké hvězdy. Standa Neveselý zase uměl nachystat parádní kondiční přípravu. To víte, že nějaké věci se mi taky nelíbily a právě těch se snažím vyvarovat.
* LN Jaké třeba?
Já bych odpověděl asi tak, že když se trenéřině věnujete delší dobu, vidíte některé věci jinak, než když začínáte. Takže někdy dávám zpětně v něčem zapravdu třeba i Standovi Neveselému, přestože jsem si tehdy myslel občas něco jiného. Už vím, že se určitým způsobem někdy prostě jednat musí. I teď se někdy přistihnu, že dělám něco, co jsem původně nechtěl. Tak hodím rychle zpátečku a brzdím. O co konkrétně ale jde, to nechtějte slyšet.
* LN Říká se o vás, že máte na trenéra možná až moc hodné srdce. Umíte se vůbec někdy rozčílit?
Já se chovám většinou naprosto přirozeně, nemám potřebu se nějak kontrolovat. Někdy ale hráčům na střídačce nebo v kabině skutečně cosi vysvětluju dost důrazně anebo na ně i zařvu. Hráči ale myslím vědí, že je to v zájmu naší společné věci. Někdy mě třeba nakopne nějaký impuls a zvýším hlas, přiznávám, že jindy jde třeba přeci jen trochu i o divadlo...
* LN Každý trenér se v týmu musí opřít alespoň o několik hráčů. Kdo vám letos ve Spartě nejvíc pomáhal?
Dříve to byl hlavně Žemlička, teď Břízka, Kratěna, Hlinka, Ptáček... Znám tyhle kluky spoustu let a nikdy mě nezklamali. Na ledě samozřejmě chybu udělá někdy každý, ale já mluvím o tom, že mě nezklamali lidsky.
* LN O svém vztahu ke Spartě hovoříte s nesmírným zanícením, nosí se ale vůbec ještě v dnešním hokeji pojem klubismus?
Myslím, že jo. Podívejte se na Litvínov, tam hráči a trenéři k sobě určitě patří. V Pardubicích jsem to cítil taky. Jistě, hokejisté v současné době chodí tam, kde dostanou víc peněz, ale vztah ke klubu má pořád dost zásadní význam.
* LN Proslýchá se, že po Hadamczikovi převezmete českou reprezentaci. Už se těšíte?
Dejte teď pokoj. Momentálně mám plnou hlavu slovinské reprezentace. O něčem podobném jsem zatím nepřemýšlel, samozřejmě mě ale těší, že se moje jméno mezi případnými kandidáty objevuje...
