Umíte však bojovat až do konce, nyní to nešlo?
Snažila jsem se ještě přidat, ale nějak mi chyběla energie. Házet v Ostravě je jiné než v zahraničí, obnáší to spoustu doprovodných akcí, místo rozcvičování chci vyhovět televizi a podobně. Nestěžuju si, ale energii to ubere. A taky jsem minulý týden hodně trénovala, to se mohlo projevit rovněž.
Prohrát doma s vaší velkou soupeřkou Obergföllovou - mrzí to hodně?
Doufala jsem, že hodím ještě dál, než v úvodu... Jasně, porazila mě doma, je to k naštvání. Ale co, diváci mi pak stejně říkali, že jsem lepší já. Pomohli mi hodně. Honza Železný měl pravdu, když tvrdil, že na Tretře jsou nejlepší diváci na světě.
V pondělí vás čeká Odložilův memoriál na Julisce a pořadatelé si přejí, abyste výkonem 69,16 přidala k vašemu poslednímu rekordu aspoň centimetr. Půjde to?
Tu cedulku, co tenkrát při tiskovce pověsili na zeď, jsem ale nepsala já... Tady se mě novináři před závody ptali na sedmdesátku, ale přece neřeknu, že se na ni necítím. Fakt se na ni cítím, a taky - co kdybych to zakřikla? A já se na Julisku těším. Tam to bude takové domácké prostředí, kde to hodně dobře znám, a taky uslyším trenéra z tribuny. Tady v té vřavě to absolutně nebylo možné.
Jak reagovala Obergföllová na své vítězství?
Už před závodem na ní bylo vidět, jak je nažhavená, to je ale ona pořád. Dostala skleněnou tretru, ale to mi nevadí, tu už doma mám taky. Trochu se naparovala, ale to mi nevadí. Prostě jsem měla vypsanou ruku, nevyšlo mi to, ale až tak moc se zase nestalo, ne? Další závody přijdou.
