Jak moc vás mrzí, že jste letos ještě neslavila první místo?
Trochu ano, ale každý závod, tedy Diamantové ligy v Římě a Eugene stejně jako Zlatá tretra, byl malým mistrovstvím světa, kam přijely největší soupeřky. Ale lepšila jsem se, v Eugene to bylo k 65 metrům a hody už nebyly unylé. Navíc mi soupeřky o moc neutíkají.
Lidé si ale třeba řeknou – hm, dvě třetí místa, jedno druhé… Necítíte žádný tlak?
Vůbec, spíš mi gratulují ke třetímu místu. A ti, kteří atletice rozumí, dodávají: teď vyhrávat nemusíš, vyhraj v závěru léta na mistrovství světa v Tegu. Vědí, že mám nového trenéra, že se v přípravě něco změnilo, chce to čas. Chvíli trvá, než si všechno sedne. Zklamaní můžou být snad jen ti, kteří si po spojení s trenérem Janem Železným začali bláhově malovat, že spolupráce dvou světových rekordmanů povede k pravidelným hodům za sedmdesát metrů.
Co vůbec říká trenér na váš vstup do sezony?
Byl by rád, kdyby to lítalo dál, ale taky to trochu čekal. Dva měsíce přípravy v Africe, to jsem dosud nezažila, únava ještě doznívá. To trenéra trápí, ale výkony jdou nahoru. Honza říká, že forma musí dozrát a závodní "šťáva" pak přijde.
Je těžké zůstat optimistou a opakovat si výše zmíněná slova pořád dokola?
Zažít ještě dva závody podobné premiéře v Římě a Zlaté tretře, těžké by to bylo. Ale pak už to šlo, černé myšlenky nemám. Zdá se, že někdejší závodní pohoda se vrací.
V pondělí budete házet na Julisce bez přítomnosti velkých soupeřek. Těšíte se?
Určitě. Na mítincích Diamantové ligy je rivalita jako blázen, v oštěpařském sektoru panuje atmosféra naštvaných a zamračených lidí, kteří po sobě jdou. Tam se moc laškovat nedá, kdežto na Julisce očekávám pohodu. Navíc tam bude hodně kamarádů, takže by z toho mohlo vzejít další zlepšení.
Kdysi jste při Odložilově memoriálu pomáhala organizátorům. Vzpomenete si na to?
Bývá zvykem, že mladí atleti nosí oštěpy, překážky a podobně. Já hrabala písek dálkařům, skákal Kubánec Pedroso i současný trenér Milan Kovář. Taky jsem jednou ubytovávala atlety v hotelu na Spiritce. To bylo zajímavé, atleti si vybírají, koho na pokoji chtějí, nebo ne.
S kým byste nechtěla bydlet vy?
Je lepší, když bydlíte s někým z jiné disciplíny, protože rivalita pořád existuje. Já bych nemusela bydlet ani s Maruškou (Marija Abakumovová – pozn.), ani s Kristýnou (Christina Obergföllová).
Jak vlastně hodnotíte jejich dosavadní výkony v sezoně?
Obě jsou silové, energie z nich přímo prýští. Já byla snad až na Eugene pravý opak. Ale na to, jak z nich při rozcvičování sálá energie, mě přehazují o pár desítek centimetrů. Takže nervózní nejsem.
