O víkendu však spolu mohli slavit radostné chvíle. Sobotní triumf na nejslavnějším turnaji a nedělní výročí svatby. „Nádhera,“ řekl Šimek v All England Clubu.
Co se s vámi dělo po proměněném finálovém mečbolu?
Pořád je brzo, zatím jsem v šoku a nevím, jak se mám se vším srovnat. Mám samozřejmě obrovskou radost. Tohle nikdo nečekal, i když Maky má výbornou sezonu. Každopádně na ní pozoruju obrovský posun v hlavě. Po psychické stránce se hodně zlepšila. Ale že vyhraje Wimbledon, jsem teda netipoval.
Jak pozorujete, že posílila svou mysl?
Třeba ve finále to předvedla dokonale. Hrát o wimbledonský titul tímhle způsobem? Každý game stejně, bez jakéhokoliv výpadku? Neskutečné. Ano, na první mečbol dala dvojchybu, ale při druhém šla na síť a ukončila zápas. Touhle absolutní vyrovnaností a klidem si vyhrála celý turnaj.
A z vás se stal nejslavnější hlídač koček na světě?
Jo, tak na dva dny jím teď asi budu. Je to sranda, ale my starosti s naší Frankie řešíme pořád. Kdykoliv někam vyrazíme, musíme mít hlídání. Ale to jsou příjemné starosti.
V Markétině nepřítomnosti je péče na vás. Kdo se o mazlíčka stará teď, když jste se vydal do Londýna?
Máme jednu výbornou a vstřícnou paní hlídačku. Napsal jsem jí ve čtvrtek večer a v pátek odpoledne už byla u nás. To byla velká pomoc.
Frankie nevydrží sama doma jako jiné kočky?
Ona vůbec není samostatná, naopak je hrozně společenská a aktivní. Byla by hodně smutná, kdybychom ji nechali opuštěnou.
Markéta Vondroušová slaví titul z Wimbledonu s rodinnými příslušníky.
Pořád vám demoluje zařízení?
Byt už nám skoro celý zničila. Když nemá co ničit, už jsme víc v klidu.
Jakými slovy jste vyprovázel Markétu na finále?
V poslední chvíli si už nic zásadního neříkáme. Hlavně jsem chtěl, aby si tu událost užila, byla v pohodě a zápas ji bavil. To je pro ni nejdůležitější. Když jde na kurt a uvědomuje si, že tenis není jen práce, ale i zábava, hraje nejlíp.
Dokáže tak brát i těžké mače?
Sport má opravdu ráda, jenže není snadné si tohle nastavení vždycky udržet. Teď to podle mě zvládla, což zásadně přispělo k jejímu úspěchu. Dokázala si tenis užívat.
Mluvili jste spolu i při přestávce ve čtvrtfinále proti Pegulaové. Markéta ztrácela 1:3 ve třetí sadě, zatahovala se střecha. Prý jste jí pomohl. Jak?
Nebylo to tak horké. Maky sice anglicky na tiskovce říkala, že jsme spolu mluvili po telefonu, ale jen jsme si psali. A nedal jsem jí nějakou světobornou radu, spíš si u mě mohla postěžovat. Vychrlila na mě všechno, co je špatně.
Co jste odpověděl?
Napsal jsem jí: „Jasně, jasně. Ale myslím, že hraješ dobře, a ještě není konec. Soupeřka ti taky může pomoct, protože už jde o hodně.“
Měl jste pravdu. Co všechno Markéta tenisu obětuje?
Maky je specifická v tom, že tenis nebere jako práci. Ona jím žije. Na turnaji třeba odehraje dvě utkání za den a v hotelu si pak pustí tenis. Baví ji koukat na ostatní zápasy.
Markéta Vondroušová s trofejí pro vítězku Wimbledonu na balkonu centrálního dvorce
Nemusí se nutit do tréninku?
Ne. Její každodenní život nepůsobí jako dril. Nepřijde mi, že by dřela a trpěla. Chce tenis dělat a zároveň jí jde.
Má ráda i jiné sporty?
Má ráda snad všechny a zároveň jí všechny jdou, což je trochu nefér. (směje se)
Ve wimbledonském finále se úžasně ovládala. Zvládá to též v osobním životě?
Je flegmatická, pokud nejde o nějakou soutěž. Jakmile se začnou počítat body a výhry, jde všechno stranou. A leccos je vyhrocené.
Pak máte italskou domácnost?
Né, my spolu radši nic nehrajeme, abychom měli klid.
Sám jste se tenisu věnoval. Rozumíte díky tomu její kariéře trochu víc? Rozmlouváte o ní?
Já hrál o osmnáct úrovní níž, určitě se s ní nemůžu srovnávat ani radit. Na druhou stranu mám určité pochopení. Vím, že po porážce je člověk nepříjemný.
Jak vám to šlo s raketou?
Třeba s Maky jsem nikdy neprohrál. (směje se) Nééé, já hrál do dorostu jen na české úrovni.
Princezna Kate předává Markétě Vondroušové trofej pro vítězku Wimbledonu.
Zmínila tu, že máte v neděli první výročí svatby. Zahřeje vás u srdce, jak se vše sešlo?
Mysleli jsme na to. Je to prostě nádhera. A zároveň vzpomínám, jaké jsme měli myšlenky, když jsme se brali… Maky měla čerstvě sundanou sádru. Nevědělo se, jak bude hrát, jestli se někdy ještě plnohodnotně vrátí. A že za rok vyhraje Wimbledon? To je pro mě úplně nepochopitelné.
Měla Markéta během potíží se zápěstím černé myšlenky?
V jednu dobu, když se zranění začalo řešit, přišla chvíle, kdy nikdo moc nevěděl, co bude dál. To byly hodně černé okamžiky. Opravdu ve vzduchu visela otázka, jestli se vůbec ještě vrátí.
Podporoval jste ji?
Snažil jsem se. Nic jiného jsem dělat nemohl. A zároveň je to moje, v uvozovkách řečeno, práce coby jejího partnera. Snažil jsem se ji povzbudit a možná to pomohlo.
Co o ní ještě prozradíte jako o člověku?
Má ráda pohodu. Někdo chodí na večírky, slaví, pořád něco zapíjí s hromadou kamarádů. Maky si radši doma pustí seriál.
Proto jí tolik vadil poprask, který se kolem ní strhl před čtyřmi lety po finále Roland Garros? A nebude teď ještě hůř?
No ono už docela zle je. Shon začal po čtvrtfinále, po semifinále už šel do extrému. I já jsem z něj byl úplně hotový. Vůbec si nedokážu představit, co znamenal pro ni.
Co se dělo?
Přichází spousta zpráv. Ozývají se sponzoři s nabídkami. Tlak sílí a ona potřebovala být připravená a naladěná na zápas. Musela odpočívat. Na finále chtěli přijet příbuzní a kamarádi, všichni, které má ráda. A někdo musí zařídit lístky a všechno okolo. Spustil se strašný hukot.
Markéta se v něm neztratila?
Nechápu, jak po něm zvládla finále, protože já byl v pátek úplně vyždímaný, ačkoliv jsem všechno jen sledoval zpovzdálí. Večer jsem se málem pozvracel z toho, jak mi bylo šoufl z únavy a nervozity. Maky je to evidentně úplně jedno. Ta si jde zahrát tenis a je ráda.
Zvládne zájem, který teď přijde?
Velká výhoda je, že už zažila finále Roland Garros i olympiády. I když wimbledonský titul je ještě o něco víc, takže uvidíme. Budu se jí to snažit co nejvíc ulehčit a pomoct, aby jí ten blázinec tenis neznechutil.
