Jste zpět v Česku (rozhovor vznikal minulou středu po příletu, pozn. redakce). Už se ti úspěch z her rozležel v hlavě?
- Už jsem to vstřebal. Už když jsem dostal medaili, tak jsem si uvědomoval, že jsem druhý. Takže už je to rozleželé.
Jaký byl finálový závod? Jak se jelo?
- Ze začátku se mi nejelo úplně dobře, měl jsem sucho v puse, ale postupně se to zlepšilo. Závod to byl těžký, všichni to nakopli, jelikož nebylo na co čekat, přece jen to byl olympijský závod a já jsem to vlastně doháněl až těch posledních 500 metrů. Jsem nakonec rád, že to podařilo, i když jsem tajně doufal, že by to mohlo vyjít i na zlato. Ovšem prostě Nor Tufte byl na závod lépe připraven a zaslouženě vyhrál.
A stačil jste jej sledovat, nebo jste se soustředil na souboj se svým velkým rivalem Mahem Drysdalem?
- Tak já jsem o Norovi věděl již od začátku, celou dobu. Já vlastně myslel, že s Mahem bojujeme o třetí místo, pak jsem se podíval na druhou stranu a zjistil jsem, že jsem již před ostatními a to už jsem věděl, že budu nakonec druhý. Tufte byl dost přede mnou, navíc rozdíl mezi námi byl stále stejný.
Co si vlastně říkáte takto na startu závodu? Máte čas nad něčím přemýšlet?
- Tak těsně před tím startem už se soustředím přímo na ten závod, ale nejhorší je to tak dvě, tři hodiny před závodem. To má člověk ještě spoustu času přemýšlet nad různými blbostmi. Ale když už čekám na startu na semafor, tak už člověk na nic nemyslí a soustředí se.
Máte nějaké rituály?
- Ne, nemám. Před závody poslouchám jen nějakou nabuzující hudbu, například Kabáty. Ale jinak žádné rituály nemám.
Vy jste říkal, že se vám i na začátku finále špatně dýchalo, jak to bylo před tím s počasím?
- My jsme tam přijeli asi týden před závodem a ten první týden tam bylo strašný vedro a příšerná vlhkost. Bylo to tak i na tu první rozjížďku, kdy bylo 37 stupňů a 100% vlhkost. Nikdy jsem nic takového nezažil a bylo to skutečně nesnesitelné. Ale pak párkrát sprchlo a počasí se hodně srovnalo, což bylo dobře. A už mi to nedělalo žádné problémy.
Jak vám seděl kanál?
- Kanál byl suprový, asi jsem nezažil lepší kanál. V tomhle pohledu to bylo skvělé, jak zázemím, tak samotnou vodou.
Vaše kolegy Knapková a Antošová měly zdravotní problémy, údajně z klimatizace. Neměl jste z toho taky obavy?
- Tak obavy určitě nějaké byly, ale snažil jsem se na to nemyslet, protože spousta těchto nachlazení vzniká od hlavy. A do klimatizovaných autobusů jsem se hodně teple oblékal, takže vše bylo v pořádku.
Když byste se měl vrátit zpět, v Aténách jste závodil na dvojskifu, pak jste přešel na skif. Jaký je to přechod a změna?
- Tak přechod je v pohodě. Když jsme jezdili na dvojce, tak jsme stejně trénovali na skifu, takže to bylo v pohodě. Horší a těžší bylo obhájit to, že jsme na skifu nejlepší a to se mi nakonec povedlo. Chtěl jsem se totiž osamostatnit. Je to více individualistické, navíc více prestižní.
Nebojíte se srovnání s Václavem Chalupou, který také sbíral hlavně stříbrná místa, ale zlato mu vždy unikalo?
- Sice mi to všichni říkají. Ale je mi teprve pětadvacet, takže si myslím, že těch velkých závodů mám před sebou dost a tím pádem i šance na zlato ještě určitě přijdou. Teď závodím na skifu čtvrtou sezonu, mám čtyři medaile, dva bronzy, dvě stříbra, takže teď již čekají už jen ty dvě zlata (usmívá se).
Jak dlouho se na skifu vlastně dá závodit. Vy jste v té špičce vlastně jeden z nejmladších, že?
- Tak Vašek Chalupa závodil do čtyřiceti let, takže záleží asi hodně na zdraví a také na vůli. Navíc stejně jako u jiných sportů přibývají s věkem zkušenosti. A spolu s Angličanem jsme skutečně nejmladší.
Vy jste si po finále vyměnil s vítězným Norem Tuftem dresy, co s ním budete dělat?
- (usmívá se) Nevím, asi si s ním zatrénuji. Abych nasál nějaké ty jeho zkušenosti. Je to vlastně takový rituál, dělá to hodně závodníků. Pak v těch dresech trénují, nebo si je někde vystaví.
Máte již hodně vyměněných dresů?
- No musím se přiznat, že nejsem moc velký sběratel, ale nějaké dresy již mám. Včetně mého největšího soupeře Maheho Drysdala. A ten Tufteho je přímo ten propocený z finále, ve kterém závodil, ne žádný náhradní. Takže je opravdu cenný.
Co pro vás ten úspěch znamená?
- Pro mne osobně zase až tolik ne, ale kdyby to přitáhlo ke sportu anebo přímo k veslování děti, tak by to bylo skvělé. Přijde mi, že v poslední době hlavně mladí tráví spoustu času např. u počítačů, takže když nějaký úspěch a nejen můj, přivede děti ke sportu, tak budu rád.
Vy osobně trénujete děti?
- Já osobně jen závodím, zatím netrénuji. Ale až skončím s kariérou, tak bych se trénování dětí chtěl věnovat. Rád bych jim něco předal. Bavilo by mne to.
Pomůže vám stříbro z her také po finanční stránce? Přece jen veslování asi není fotbal nebo tenis...
- Doufám, že jo. Veslováním si člověk nevydělá až do konce života, takže až skončím s kariérou, tak budu muset jít normálně pracovat. Takže bych si rád teď vydělal na zaplacení hypotéky a udělal si radost, třeba v podobě nové motorky.
Máte již vybraný nějaký typ?
- Yamaha MT01. Tak uvidíme, třeba se některý sponzor pochlapí (směje se).
Co dovolená?
- Tak teď se budu dva měsíce válet, pak mne čeká 4. 10. v Jindřichově Hradci Chalupa Cup, nějaká dovolená, pak možná ještě jedna. Na vodu vlezu zase až v březnu.
A jaká byla olympijská vesnice?
- Bylo to naprosto špičkové, jak se tam všichni sportovci promíchávají, tak je to úžasné.
Kdybyste měl srovnat Atény a Peking?
- Tak určitě teď Peking, v Aténách měli sice možná lepší jídelnu, ale jinak co se týče organizace a atmosféry, tak Peking byl určitě výše.
Vyzpovídali jsme i Ondřejovu přítelkyni Pavlu Bezovou
Sledovala jste finálový Ondrův závod?
- Ano, koukala jsem vlastně na všechny jeho jízdy. Trochu tajně jsme to sledovali v práci.
Jak jste prožívala dramatické finále?
- Již vím, že se pořádně závodí až posledních 500 metrů, takže první kilometr a půl byl v pohodě, ale závěr, když byl stále jen čtvrtý pátý, byl infarktový. Nakonec to dopadlo dobře.
Nebyl Ondra zklamaný,že i když porazil Drysdala, skončil opět druhý?
- Po závodě jsme spolu mluvili krátce, ale druhý den bylo mírné zklamání cítit. Ale oba to bereme tak, jak to je. Prostě je to holt sport a stříbrná olympijská medaile je pro Ondru velký úspěch a já jsem za něj moc ráda.
Ondra zmínil koupi motorky, nebojíte se o něj?
- Ne, ne, nebojím se. Samotnou mne to baví, Ondra mě vlastně k motorkám přivedl. Moc se těším.
