Hejnová a světový rekord? Je to dlouhá cesta, ale uvidíme, říká

Kdy jste uvěřila?
Tak nějak na osmé překážce. Lashinda Demusová udělala chybu, já šla přes ní a říkala si: To už nesmím pustit.

Tomáš Dvořák na tribuně říkal už od čtvrté překážky, že je to jasné.
Ha. Tak tam jsem ještě neměla úplně přehled. To nevím.

Koukala jste v cílové rovince na velkou obrazovku?
Trošku. Bála jsem se, aby mě tam někdo nepřeválcoval na konci, což se mi už stalo několikrát. Ale měla jsem náskok.

Titul mistryně světa jste získala s největším náskokem v historii.
Fakt? Ale ona taky ta druhá běžela pomalu, to asi nikdy takhle nebylo.

Ale vy jste byla rychlá.
No, to je strašný.

Jaký je to pocit být mistryní světa? Popište ho.
To nejde. Nevím, ještě mi to nedochází. Hrozně se těším na hymnu! Na stupně vítězů, to bude neuvěřitelný. Bude to poprvé od juniorů, co budu mít na krku zlato. Hrozně jsem se těšila, že to třeba ještě někdy dokážu. A najednou je to tady.

A první moment v cíli? Co vám problesklo hlavou?
Chápete to?! Nemohla jsem tomu věřit a pořád ještě nemůžu. Ale měla jsem tolik fanoušků a napsali mi tolik zpráv. Všichni to zlato chtěli, tak ho maj.

Ale hlavně je vaše.
Je moje, ale děkuji za něj všem. Jinak bych to nedokázala, příznivci mi posílali spoustu síly.

Zkuste porovnat euforii z olympijského bronzu z Londýna a zlatou radost.
Je to jiný. Tady jsem vyhrála, tam byla třetí. Ale zase to byla první medaile.

Užila jste si vítězné kolečko s vlajkou?
Bylo to nádherný. Vůbec jsem nevěřila, že je tady tolik Čechů. Těch našich vlajek tam bylo hned několik. Hrozně se mi to líbilo. Nakonec jsem měla pocit, že mi fandili i Rusové. Že se fakt radovali úplně všichni.

Česká překážkářka Zuzana Hejnová

Byl to suverénní běh od začátku do konce nebo jste někdy zapochybovala o vítězství?
Člověk vždycky sem tam zapochybuje, ale když mě něco takového napadlo, rychle jsem to zahnala a jela si to svoje. Vím, že musím myslet pozitivně a určitě to dobře dopadne. Nechtěla jsem si připouštět žádné černé myšlenky.

Prý jste ale odpoledne před finále nespala...
Včera jsem spala skoro celý den a na dnešek jedenáct hodin. Navíc jsem spala dobře a to se mi fakt nestává. Až jsem si připadala hrozně přespalá. Ale nakonec jsem usnula i odpoledne. Spánek je nejlepší regenerace a určitě jsem to potřebovala, abych nabrala sílu.

Bývalý mistr světa Stephane Diagana o vás prohlásil, že byste mohla zaútočit na světový rekord. Co na to říkáte?
Ty otázky už padly. Ono se to nezdá, ale půl vteřiny je ještě hrozně dlouhá cesta. Musím na sobě prostě dál pracovat a uvidíme. Třeba to půjde. Když vydržím zdravá a budu se zrychlovat, myslím, že to není úplně nereálný cíl. Ale musím být zdravá, to je základ.

Dal se vítězný čas stlačit ještě víc?
Možná kdyby byly soupeřky, kdybychom se tlačily navzájem. Třeba bych to stáhla o nějakou desetinu. Ale když jsem poslední čtyřicítku běžela jenom na souboj s časem, tak to není ono. Dála (trenér Dalibor Kupka, pozn. redakce) mi totiž řekl: Prosím tě, i když budeš první a povedeš, doběhni to, buď tak hodná.

A vy byste chtěla vyhrát své první velké zlato v dramatickém souboji na cílové čáře?
Ne. Nechtěla. Takhle na klídeček to bylo dobrý.

A co na to řekl váš trenér Dalibor Kupka?
Byl nadšenej, šťastnej. Prostě pecka. Je to také jeho práce, skvěle mě připravil, klobouk dolů.

Zuzka je úžasná, jásali u obrazovky rodiče Rodiče Zuzany Hejnové Pavel a Alena Tolik telefonátů! Tolik blahopřejných esemesek! "Učiněný blázinec,tolik jich nebylo snad ani po londýnském bronzu," vydechl Pavel Hejn, otec čerstvé mistryně světa na překážkové čtvrtce. S manželkou Alenou prožívali moskevský finálový závod dcery u televize na chatě v Osečné u Českého Dubu, a ani dvacet minut po doběhu neskrývali nadšení. "Víte, jsme strašně šťastní, že se to Zuzce povedlo. Její běh byl nádherný a ona byla úžasná, takže jsme hned objali a pobrečeli si. A otevřeli šampaňské," dodal Pavel Hejn, osmapadesátiletý seřizovač a opravář strojů z Liberce. Takže se vám závod líbil? No jéžiš! Říkali jsme si s mamkou, že by to měla být medaile, a přitom jsme doufali ve zlatou. Ale že Zuzka dá soupeřkám takový  střapec, to jsme opravdu nepředpokládali. A navíc doběhla v novém českém rekordu, který je jako zvon! Myslel jsem, že to bude velký boj, ale ona si ze soupeřek udělala, s prominutím, trhací kalendář. Byli jste s vaší chotí před závodem hodně nervózní? Byli. Ne příliš, protože Zuzka je fakt dobrá,k ale znáte překážky, jak mohou být zrádné. Stačilo přece, aby někde škobrtla, a mohlo být po všem. Ale ona to zvládla! Prožívali jsme to oba a teď jsme oba šťastní. Lišily se vaše pocity od těch před finálovým během na olympiádě v Londýně? Určitě. Vzpomeňte jen, že předchozí mistrovství Evropy jí medailově nevyšlo, potom se trápila. Ale pomohl jí psycholog, takže když byla před Londýnem za námi v Osečné, viděli jsme, že je na tom zase dobře. Doufali jsme v medaili a bronz byl krásným překvapením, zatímco teď už jsme věděli, že by to medaile být měla. Jenom jsme nevěděli, jaká. Takže jste úplně nevěřili, že roli favoritky naplní? Jen potají jsme si s mamkou říkali, že by to mohlo být zlato. Když tady s námi byla naposledy, byla vidět, v jaké je psychické pohodě, ale jistotu jsme mít nemohli, to je jasné. Udělala dcera dobře, že na podzim změnila skupinu? Jednoznačně! Vidíme to i na ní, je mnohem klidnější. Dokonce jsme si s mamkou říkali, že to měla udělat mnohem dřív. Mluvit jsme jí do toho ale nechtěli, taková rozhodnutí necháváme na ní. Jsme rádi, když přijede, ale je to její život a její atletika. A když přijede, čím se ji snažíte potěšit? Vždycky se uvařím něco dobrého. Ona až úzkostlivě dbá na životosprávu, proto se jí vždycky předem zeptám, co by chtěla. Má ráda ryby, takže tady v Osečné zajdu koupit pstruhy a ty potom grilujeme. Vaříte vy? Ano, u nás vařím já. Moje paní vaří dobře, ale mě to strašně baví. Moje maminka totiž byla kuchařka, já od malička stál u plotny a leccos jsem odkoukal. Je libo gulášek, nebo moravské vrabce? Přijeďte do Osečné! Co tedy nachystáte dceři, až za vámi zase přijede? Opět pstruhy? To ne. Ona Zuzka někdy ráda zhřeší - má totiž ráda i bramborový salát, byť s jogurtem, bez majonézy. Takže mám jasno, k tomu bude velký kuřecí řízek. Šampaňské jste už otevřeli, budete slavit dál? Dneska už jen trochu, to hlavní přijde v pátek, až do Osečné dorazí ostatní chataři a začnou nás navštěvovat. Bude to velké - doufám, že nám nezboří chatu!                      Jiří Jakoubek