Jak vnímáte, že jste se na RedBull X-Alps umístil jako první Čech na desáté příčce?
Pro mě to bylo ocenění už před dvěma lety, když mě pořadatelé přijali do závodu jako pilota poprvé. To musím přiznat, že mi i slza ukápla. Byl jsem hrdý, že jsem se dostal mezi 32 nejlepších paraglidistů na světě. Letos už jsem to čekal, protože jsem za ty dva roky měl několik dobrých výsledků. Desáté místo je moc pěkné, ale pořád ve mně zůstává pocit, že to mohlo být ještě mnohem lepší.
Co se přesně stalo, že vám rozhodčí připsali dvoudenní trest?
Předně, nebyl jsem jediný, koho takhle penalizovali. Bylo asi šest nebo sedm pilotů, kteří dostali stejný trest jako já. Jde o to, že během X-Alps je až tři sta prostorů, v nichž se nesmí létat. Jde hlavně o letiště a přistávací koridory letadel. Mně se na přístroji, který jsem měl, bohužel prostor nezobrazil, a tím pádem jsem o něm nevěděl. Chyba ale byla také v přípravě a plánování trasy.
Jak vám ale bylo, když vás 170 kilometrů před cílem penalizovali na čtvrtém místě a vypadl jste mimo elitní desítku?
Během asi deseti minut jsem si uvědomil, že jsem opravdu v leteckém prostoru. Přistál jsem nahoře na kopci a telefonoval s organizátory. Ti mi do vysílačky řekli, že budou přemýšlet o trestu, takže hned nebylo jasné, že mě potrestají. Bylo mi to líto, protože jsem za to nemohl pouze já, ale i organizátoři a můj tým. Během další hodiny jsem si nicméně uvědomil, že i tak to bude skvělý český výsledek, takže už to bylo trochu lepší.
Co jste si v tu chvíli říkal, když jste přišel o šanci být na stupních vítězů?
Samozřejmě mi bylo do breku, protože ono to v reálu vůbec nevypadalo, že by se něco mělo stát. Létalo tam také spousta dalších padáků a to mě strhlo. Je demotivující, když vám seberou pozici a vy se musíte zespoda koukat, jak jsou lidi, které jste předběhl, nakonec před vámi.
  |
Nemotivuje vás to o to víc do příštího ročníku, když víte, že máte na dobré umístění?
Určitě budu příště vědět, že mám na to, umístit se vysoko, třeba na bedně, což mi dodává sebevědomí. Navíc vím, že mě s tímhle výkonem na X-Alps příště nejspíše zase vezmou.
Jak moc byl pro vás závod náročný?
Bylo to extrémně náročných 13 dní. Představte si, že jste celé dny od 5 ráno do 10 večer na nohou. Každý den pak ujdete více než 50 kilometrů, většinou do kopce. K tomu samozřejmě psychicky náročné létání. Musím ale říci, že po pár podobně náročných závodech v minulých letech si asi moje tělo trochu začíná zvykat a je to rozhodně lepší, než když jsem začínal.
Pro páté vítězství v řadě si doletěl Švýcar Christian Maurer. Je to fenomén vašeho sportu?
Je to největší ikona. Létá přes dvacet let, možná i déle. Bydlí v Alpách, takže toho na rozdíl ode mě má ve velehorách hodně odlétáno. Zaslouženě opět vyhrál, je prostě nejlepší, a to především ve vzduchu.
Letošní ročník byl věnován Rakušanu Hannesi Archovi, který byl u zrodu X-Alps. Loni však po tragické havárii v helikoptéře zemřel. Jak jste na něj vzpomínali?
Byla tam dlouhá minuta ticha, moc mě to dojalo. Létal na všem, od padáků po helikoptéry. Je to velká ztráta. On měl v roce 2003 tu ideu, aby závod vznikl, je to jeho projekt, aby se jelo ze Salcburku do Monaka. Od té doby se ale závod hodně změnil. Vznikalo nové vybavení, mnohem bezpečnější a zároveň lepší letecky. Časy jsou o to rychlejší, takže závod dělá komise každý rok delší a delší, aby to byl ten správný extrém a závodníci si hrábli na dno svých sil.
Kolik peněz musíte na X-Alps sehnat, abyste byl konkurenceschopný?
Když chcete na jaře slušně natrénovat, investovat do výbavy a také alespoň částečně zaplatit svůj tým, stojí to zhruba tři sta tisíc korun. A k tomu už potřebujete sehnat nějaké sponzory.
Jak fungoval váš podpůrný tým?
Podpůrný tým je pro každého závodníka nezbytně nutný. Sehnat letos supportera bylo pro mě ale hodně těžké. Bohužel nikdo z mého dosavadního týmu nemohl, moje sestra se vdávala a jela na líbánky, takže jsem musel hlavního supportera nějakou dobu hledat. Naštěstí se mi povedlo domluvit se s testpilotem Jiřím Dlaskem, který mi hodně pomohl. Dále jsem do týmu přibral Stanislava Hrubana do role řidiče a kameramana.
Co konkrétně pozice supportera obnáší?
Musíte se o pilota kompletně postarat. Vymýšlíte mu taktiku a řídíte navigaci, ale také musíte řídit auto, nakupovat, vařit a prát věci. Já dělal supportera na RedBull X-Alps v roce 2013 Michalovi Krystovi. Tahle zkušenost mi do další kariéry hodně pomohla.
Mluvil jste o vaší pilotní premiéře na X-Alps v roce 2015. Jak se vám dařilo?
Bylo to jako zjevení. Sice jsem rok předtím byl na X-Pyr čtvrtý, pořád jsem ale nevěděl, jestli zvládnu padesát kilometrů každý den dvanáct dní v kuse. Ale zvládlo se to, dokonce i letecky. Tehdy šlo o průlom v soutěži, protože doletělo jednoznačně nejvíce lidí do cíle. A já byl prvním Čechem, který doletěl až do Monaka. Celkově jsem byl dvanáctý.
Co přesně si laik má vybavit pod termínem vaší disciplíny hike and fly?
Je to jedna ze čtyř disciplín v rámci paraglidingu a musím přiznat, že i moje nejoblíbenější. Jde o spojení létání a běhu. Můžete si tedy vybrat, zda poletíte, nebo půjdete pěšky. Odmala jsem sportovec, a tak mě baví, že můžu skloubit létání s fyzickým výkonem a chůzí do kopce. Musíte si ale také vzít povinnou výbavu na létání, která má minimálně sedm kilogramů.
Kterou další z disciplín máte v oblibě?
Tou nejvíc klasickou a celosvětově uznávanou je cross country. Je to vícedenní závod pouze v létání. Každý den komise vypíše trasu, kterou musíme uletět. Kdo je první v cíli, vyhrává. Musíte chytit lepší stoupavé proudy, roli hraje také riskování a samozřejmě lepší vybavení. Kvůli rozdílnému větru se létá více dnů a vyhraje pilot s nejlepšími výsledky za více dní. Jsem teď na světovém poháru ve Švýcarsku kolem 25. místa a druhý v republice, což je slušné umístění.
A další disciplíny?
Pak je ještě přesnost přistání, v níž jsem dvojnásobný mistr republiky. Pak je také krásnou disciplínou akrobacie, kterou ale moc netrénuju, takže nemám výkonnost, abych byl ve špičce. V cross country se pořádá mistrovství světa, RedBull X-Alps má ale větší sledovanost a je mnohem prestižnější akcí.
Co vám chybí k tomu, abyste byl ve špičce i v akrobacii?
Jsem univerzál – asi jako Petr Sagan, který umí sprinty, kopce i horská kola. Takových v našem sportu zas tak moc není. Všechno se ale specializuje. I akrobacii jakžtakž zvládám, ale proti těm dvacetiletým klukům, kteří jí teď vládnou, nemám šanci. Oni se připravují jen na ni, to já si nemůžu dovolit. Chybí mi především nalétané akrobatické hodiny.
A v hike and fly jste na tom ve světové konkurenci jak?
Patřím už asi mezi špičku. Pořád se zlepšuju, což mi potvrdil loňský X-Pyr i letošní RedBull X-Alps. Navíc jsem s touhle kombinací nejvíce spjatý, vyhovuje mi jako sportovci propojení létání a chůze. V hike and fly jsou spíš šlachovití sportovci, kteří jsou schopní ujít až sto kilometrů denně, v akrobacii naopak skejťáci s rovnými kšiltovkami.
A motorové létání vás nebaví?
Zkusil jsem si to, ale moc mě to neláká. Trochu se mi tam vytrácí sportovní podstata a spojení s horami.
Jak jste se vůbec k létání dostal?
Pravidelně létám od roku 2010, kdy jsem si udělal pilotní kurz. Prorazil jsem ale až o rok později, když jsem zjistil, že existuje paraglidingová talentovaná mládež. Instruktoři nám dávali spoustu dobrých tipů a až tam jsem zjistil, jakým způsobem závodit dál. Na druhou stranu jsem rád, že jsem se zlepšoval pozvolně. Všechno jsem si ale musel zařídit, protože jsem neměl žádné peníze ani tým kolem sebe.
A jak jste se dostal k hike and fly?
V roce 2013 jsem už měl určitou výkonnost, takže si mě vybral Michal Krysta, abych mu dělal na X-Alps supportera. Jak už jsem říkal, to mi taky pomohlo v cestě nahoru.
Mluvili jsme o penězích. Jde vůbec v českých podmínkách dělat paragliding profesionálně?
Budu mluvit za sebe, je to těžké. Povedlo se mi ale letos prodloužit smlouvy a také sehnat další dobré sponzory především právě díky závodu RedBull X-Alps. Přispěly jistě domluvené pořady v televizi. Letos se nám dokonce podařilo dostat do České televize do Branek, bodů, vteřin a také máme na ČT4 Sport dokument ze závodu. Další výstupy případně najdete na www.stanislavmayer.com.
Máte i nějaké zaměstnání?
Letos poprvé jsem se rozhodl půl roku nepracovat. Mám skvělého zaměstnavatele, který mi vychází vstříc. Dovolil mi půl roku se připravovat a trénovat. V září se ale vracím zpátky do práce, testuju software, vymýšlím aplikace pro zdravotnictví.
Jaké závody máte v plánu ve zbytku sezony?
V září půjdu ještě na Red Bull Dolomitenmana jako paraglidista, na to se fakt těším, protože tahle štafeta s běžcem do vrchu, paraglidistou, kajakářem a cyklistou je u lidí hodně známá. Příští rok pojedu X-Pyr 2018, na němž jsem byl loni druhý. Je to extrémní hike and fly závod stejně jako X-Alps, ale není tam tak velká konkurence.
