„Hrozně jsem si ho užil,“ usmíval se sedmatřicetiletý kajakář. „Fanoušci byli úžasní, atmosféra jak na svěťáku. Kvůli nim jsem také dojel. Ruce jsem měl strašně unavené, jedna navíc nefunguje tak, jak má.“
Hradilek konec kariéry oznámil minulý týden. Definitivní tečku sice ještě chystá v rámci exhibice při červnovém Světovém poháru v Praze, příznivci se s ním ale přišli rozloučit už nyní.
Nelze se jim divit. Je ikonou svého sportu, stříbrným olympijským medailistou z Londýna 2012, dvojnásobným mistrem světa, vítězem pěti závodů Světového poháru. Roky bavil fanoušky, byl vzorem mladé generaci a spolu s kolegy z reprezentace nasbírali spoustu zážitků.
„Vybaví se mi toho hrozně moc,“ vzpomínal Vít Přindiš. „Jako první asi rok 2013, kdy byl Vávra na úplném vrcholu a v Troji vyhrál mistrovství světa. Já byl mladý, měl jsem tu čest s ním trénovat. Líbil se mi na něm obrovský drajv i jeho přístup. Chtěl jsem jít stejnou cestou.“
I Jiřímu Prskavcovi v mysli utkvěl Hradilkův světový titul z Prahy. Aby také ne, vždyť on byl za ním druhý.
„Pro mě šlo o první medaili z mistrovství světa, Vávra byl tehdy už extrémně známý. Stáli jsme na stupních, obrovská euforie, všichni měli radost,“ popisoval Prskavec. A pak se rozesmál: „A taky se mi vybaví následná oslava. I ta byla hodně velká. Tehdy jsem Vávru asi poprvé viděl fakt hustě pařit a chvilkama jsem se toho až bál.“
Hradilek se před touto sezonou sice ještě naplno připravoval a chtěl si vyjet místo v reprezentaci. Jenže zabrzdily ho bolesti ruky a po nevydařené první části nominační série ve Veltrusech o šanci přišel.
A tak se rozhodl.
„Končím, už není cesty zpět!“ oznámil minulou středu, když svolal novináře na tiskovou konferenci. „Ruka se začala zhoršovat. Potvrdila se souvislost s krční páteří, která byla mým slabým článkem už od roku 2010.“
Kajakář Vavřinec Hradilek společně se svým trenérem Miloslavem Říhou
Zároveň tehdy prohlásil, že druhou část nominační série v Troji ještě odjede naplno. Ovšem když se chystal na start a slyšel bouřící fanoušky, zjistil, že soustředit se čistě jen na vlastní výkon nepůjde.
„Říkal jsem si, že to bude jako každý závod, ale bylo to jiné,“ vykládal Hradilek. „Nevím, jak ty pocity popsat, takové zajímavé. Hezké, nádhera.“
I tak se mu zadařilo i výsledkově. Ze včerejší dopolední kvalifikace postoupil mezi deset nejlepších a ve finále A skončil v nabité konkurenci devátý. „I za to jsem rád, že to nebylo béčko,“ povídal.
