AKTUALIZOVÁNO"Rozhodl jsem se ukončit kariéru. Nastoupil jsem naposledy. Hlava a srdce by chtělo, ale tělo už je proti. Nechci trápit sebe ani spoluhráče," hlesl po utkání.
Byl to šok. Každý čekal, že jen pár větami zhodnotí nepovedené utkání, jenže Šmicer překvapil. Po sedmnácti letech tak končí kariéra jednoho z nejlepších českých záložníků posledního desetiletí.
Oznámil jste to už v kabině?
Hned po zápase. Věděli, že můj stav není ideální. Koleno mě pořád pobolívá, už to nemá cenu. Když cítím, že na hřišti už nepomůžu, nemá to smysl. Všichni věděli, že už nemůžu trénovat na sto procent.
Ani na zbývající dva podzimní zápasy vás už nepřemluví?
To už by bylo jen oddalování něčeho, co stejně musí přijít. I mně spadne kámen ze srdce, protože mě to také tíží. Akorát se trápím. Pravou nohou pořádně nevystřelím. Akorát bych si koleno dál ničil.
Tušíte, jak to teď bude ve Slavii probíhat dál?
Je to opravdu čerstvé. Oddaloval jsem to, co to šlo, ale nedá se to zastavit. Nečekal jsem, že by to mělo přijít. Ale utkání s Plzní byl zlom.
Měl jste takový scénář v hlavě už před zápasem?
Já to zkoumal po každém zápase. Přemýšlel jsem, že skončím už po derby se Spartou, ale chtěl jsem to ještě zkusit. Za chvíli mi bude 37 let a vím, že do zimní přípravy bych už stejně nešel.
Ani doma nic netušili?
Ne, opravdu jsem nechtěl končit. Věděl jsem, že Slavia není v lehké situaci, a minimálně jsem chtěl dohrát podzim. Proto byla na stadionu jen manželka, ale zbytek rodiny ne. Dospěl jsem prostě k rozhodnutí, že jde o jediné možné řešení. Abych tady byl jen za štístko, o to opravdu nestojím.
Co na to říkalo vedení Slavie?
Asi byli překvapení. Ale snad vidí, že už jsem dospělý. V červnu, kdy mi skončila smlouva, jsem další odmítl, i když mi ji nabízeli. Věděl jsem, že můžu skončit ze dne na den. Od června vlastně hraju tak, že to beru jako hobby. A zadarmo. Ale jsem rád, že mi Slavia ještě dala šanci.
Takže se teď rovnou přesouváte na post manažera reprezentace, který vám nabízel Ivan Hašek?
Ta nabídka je tady dlouho. Určitě Ivanovi zavolám. Jestli nabídka stále platí, domluvíme se.
Je možné, že byste jel s národním týmem v pátek rovnou na soustředění do Dubaje?
I taková možnost tady je. Kdyby to šlo rovnou zařídit, asi bych jel.
Ovlivnila Haškova nabídka vaše rozhodnutí skončit?
Taková nabídka se těžko odmítá. Když mám šanci začít u reprezentace od nuly, kdy se rodí nový tým, je rozumné to udělat hned. Vím, do čeho jdu.
Není to pro vás ale přece jen trochu hořký konec?
Je to jiné, než jsem si to představoval. Mohl jsem skončit v létě po druhém titulu a mohlo být všechno v pohodě, ale chtěl jsem se rozloučit na hřišti. Nechci, aby to vypadalo, že utíkám z boje, ale prostě jsem si zhodnotil momentální situaci. Musel jsem se na to podívat reálně. Nejtěžší pro mě bude, že půjdu ze Slavie úplně, to bylo pro mě nejhorší rozhodnutí.
Dostal jste od Slavie nějakou nabídku?
Samozřejmě, že jsem ji dostal, ale vybral jsem si tu od Ivana. Momentálně bych nemohl jít o patro výš a koukat na kluky, jak běhají po hřišti. Pořád by mě to táhlo na hřiště, akorát bych si něco namlouval. Proto teď na čas zmizím.
Tušíte, kdo bude mít z vašeho rozhodnutí největší radost?
Ivan má radost určitě, protože mě hodně přemlouval, a já mu říkal, ať ještě počká. Rodina spíš bude smutná, syn na mě vždy rád koukal. Tak teď bude chodit jen na hřiště Dolních Chaber, kde mě uvidí možná ještě z větší blízkosti.
Takže kopačky na hřebík úplně nepověsíte?
Občas si za Chabry půjdu zahrát. Jsou teď na padáka, tak jim na jaře pomůžu. Nastupuje za ně i Láďa (tchán Ladislav Vízek - pozn. red.), takže si spolu zase zahrajeme.
Rozhodl byste se stejně, kdyby se teď Slavii dařilo?
Bylo by to určitě těžší. Kdybych dal dva góly, asi bych to neoznámil, ale takové pohádky se nedějí.
Nemrzí vás, že odcházíte bez potlesku a famfár?
Mohl jsem zkusit dohrát podzim, ale byl by to potlesk, který bych si možná ani nezasloužil. Jít na hřiště jako ozdoba, to není můj styl. Podobně jsem končil v Liverpoolu i v Bordeaux, ale to si člověk nevybere. Takový je prostě život.
