18. září 2011 9:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Volejbal volá tenkým hláskem

Volejbal Česko - Polsko. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Volejbal Česko - Polsko. | foto: ČTK

PRAHA Představte si, že přijedete do chatové osady s chutí zasportovat si. Tedy zahrát si volejbal, neboť tento sport vždy patřil k oblíbeným zábavám chatařů. Jenže není s kým. Kurt, kde se v podvečer scházely partičky k lítým bitvám, je zarostlý trávou, případně na něm parkují automobily.

 A síť je zplihlá. Obrazně řečeno, neboť tato nezbytnost už mezi kůly dávno nevisí.
 Podle diváckých návštěv v Praze a Karlových Varech při mistrovství Evropy, které Česko v těchto dnech hostilo společně s Rakouskem, to přitom nevypadalo, že by byl volejbal v republice sportem na ústupu.

V úvodu popsaná situace není pravidlem, čest výjimkám.

„Bohužel to tak je,“ myslí si Milan Žák, bývalý ligový trenér a někdejší kouč reprezentace. „Pro starší lidi, kteří pamatují slavné osadní turnaje, volejbal není to nejlepší a mladá generace na balon nesáhne. Osady kolem Vltavy, Sázavy, Berounky či Kocáby, to byl okruh turnajům zaslíbený, hrálo se tam celé léto. To se vytrácí, pokud se to už nevytratilo,“ přemítá.

Uvedené skutečnosti nemusí zrcadlit popularitu volejbalu v českých zemích, ale jistému úpadku této hry nasvědčují. Alespoň pokud jde o její rozšířenost.
 „Pokles nemůžu nevnímat,“ souhlasí šéf volejbalového svazu Zdeněk Haník. Příčiny nehledá dlouho.

Volejbal Česko - Polsko.

„Po roce 1989 lidé dostali šanci vydělávat, takže se soustředí na práci, začal se měnit životní styl. S tím zápolí i jiné sporty. Doba je rychlejší, spěchá se, život jako by ztratil poezii. Za komunistů se v osadách hrálo množství turnajů a zápasů, večer se zpívalo,“ vzpomíná. „Jenže starší generace hráčů vymírá a nová má jiné priority. Ale zpívání nebylo výsadou pouze osadních akcí. Když jsme ještě koncem osmdesátých let jeli autobusem z ligového utkání, vytáhli jsme kytaru a zpívali. Dnes si hráči nasadí sluchátka a nic dalšího pro ně neexistuje. A to nehovořím o volejbalu na školách,“ chmuří se

Nepřítel jménem florbal Pokud jde o Prahu, může být vzorkem střední průmyslová škola v Panské ulici. Tělocvik tam učí Petr Hadrava, bratr někdejšího reprezentačního smečaře Milana Hadravy.

„Volejbal máme v osnovách a hrajeme ho, jenže to s ním jde z kopce. Ještě před pěti lety jsme vyhráli přebor Prahy středních škol, ale to už je minulost. Tehdy jsme ve škole měli pětadvacet dobrých hráčů, teď máme pět. A počet zúčastněných škol zmíněného přeboru se tenčí, učňovské školy ho nehrají už skoro vůbec. Věřím, že v menších městech nebo na venkově je situace lepší, i když záleží na kantorech,“ myslí si Hadrava.
 Laik však řekne – copak učitel nemůže žáky přinutit?

„Spíš se snažím je přesvědčit, vždyť volejbal je jeden ze základních sportů. Jenže je to čím dál těžší. Jsou typy lidí, které prostě nepřesvědčíte, o volejbal je malý zájem,“ má jasno Hadrava.

Čeští volejbalisté na mistrovství Evropy

Má-li jmenovat „nepřátele“ kdysi tradičního českého sportu, nehledá dlouho. „Když vynechám počítače, tak kluci chtějí hrát fotbal, věnovat se extrémním sportům. Ale nejvíc je bere florbal.“

Na florbal, který si v 90. letech začal podmaňovat větší a větší počet dětí, žehrají i jiná tradiční odvětví. Názor Zdeňka Haníka?

„Jeho rozšíření je celkem logické – jestli si chcete osvojit základy volejbalu, trvá vám to dva roky. A florbal? Hodíte dětem míček, dáte plastové hokejky a máte klid. Mnozí učitelé si tak ulehčují práci. Jsme hokejový národ, děti i rodiče ve florbalu vidí jistou symboliku, navíc je u nás uměle přikrmovaný televizí. Přesto si myslím, že se to časem změní,“ doufá.

Světlo na konci tunelu Volejbalový svaz má 54 tisíc členů. Těžko odhadnout, kolik z nich je aktivních, pokud jde o hru. „Ale navíc máme šest tisíc amatérských hráčů, kteří působí v amatérských ligách. Jde o týmy čtyři plus dvě, které neorganizuje svaz. Tam hodně lidí utíká, s účastí žen je hra zábavnější,“ přibližuje Haník.

Nicméně sečteno a podtrženo – volejbal v posledních letech zaznamenal úbytek mládeže.

„O mládež se dlouho nikdo nestaral,“ tvrdí Luboš Kraus, hlavní organizátor populárních Dřevěnic, největšího antukového turnaje v Čechách, který letos napsal 58. ročník. „Proto jsme u nás před šesti lety zavedli přebor žactva. Na první ročník přijelo 45 družstev, ale loni už to bylo jen dvacet týmů chlapců a pět celků děvčat,“ mračí se.

„Letos jsme po sedmi letech mládežnické turnaje vůbec neuspořádali, kluby bojují o každou korunu,“ říká Jiří Bílek, šéf Vranovského léta, mladšího bratra Dřevěnic.

Ve světle (nebo spíš ve stínu) zmíněného se zrodil svazový projekt nazvaný Minivolejbal v barvách pro děti od 6 do 12 let. Po vydařené prosincové premiéře v Nymburce se o posledním víkendu sjelo do Karlových Varů na tisíc dětí z celé republiky. Přes den hrály turnaje, poté podporovaly český tým v bojích základní skupiny evropského šampionátu.

„Nic jiného nám nezbylo, musíme myslet na budoucnost. Věřím, že se tak náš volejbal časem pohne nahoru. Kdybychom to neudělali, tak volejbal vymře. A děti to oslovilo,“ je přesvědčený Haník.

„Byl jsem při tom a vidět rozzářené dětské oči, když mezi ně přišli na autogramiádu reprezentanti, stálo za to,“ potvrzuje Milan Žák.

„Přesto se ale obávám, že v této společnosti už se volejbal do chatových osad nevrátí,“ myslí si Haník.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!