Naposledy jste v brance čelil nájezdům útočníků Nashvillu, ve čtvrtek se na vás pro změnu chystají hráči Vrchlabí. Asi tak stejný soupeř, ne...?
(směje se) Takhle to neberu, oba týmy teď fakt srovnávat nebudu.
Necítíte před střetnutím v Podkrkonoší trochu neklid? Přece jen, v Česku jste naposledy v zápase chytal před dlouhými čtrnácti roky...
Uvidíme, až přijedu na stadion... Těším se tak přiměřeně, normálně. Ve Vrchlabí jsem ale v životě nebyl, přestože jsem do okolních menších míst jezdil. Takže mě na tamějším stadionu čeká premiéra.
Jak vám slouží zdraví?
Ale jo, dobrý, v pohodě.
Po prvních trénincích jste tvrdil, že si potřebujete zvyknout na novou výzbroj a rozhýbat ji k obrazu svému. Už se tak stalo?
Myslím, že situace už je mnohem lepší, ale některé věci ještě potřebuju změnit a doladit. V rukou to pořád optimálně necítím, pořád je co upravovat...
