„Všichni byli nadšení a já se radovala taky,“ vzpomíná ještě dnes pěvecká ikona Pražského jara. Interpretka nestárnoucí Modlitby pro Martu však viděla pouze první ze dvou památných vítězství československého výběru.
Podruhé zaměstnaly zpěvačku s podmanivým hlasem jiné starosti.
„Mám pocit, že byl na mě spáchaný atentát. Ale nebyl, to jen můj tehdejší choť zrovna potřeboval vystřílet pod okna můj monogram. Byt jsem měla plný policajtů a lampasáků,“ zmínila Kubišová jednu z historek, která provázela její bouřlivé soužití s režisérem Janem Němcem.
A jak na ní dolehlo nadšení, které tehdy po hokejovém triumfu pulzovalo celou společností? „Všem bylo jasné, že je vymalováno – a na dlouho. Tak jsme si mohli říkat, že jsme to Rusům nandali alespoň tímhle způsobem.“ Hokej jinak Kubišová sledovala s oblibou také při jiných příležitostech, i když přímo na stadion nikdy nevyrazila. „Moje babička, která se dožila 87 let, byla vášnivou fanynkou hokeje, maminka taky. Často jsme se dívaly na hokej tři ženský společně.“
Sportovní dění ostatně oslovuje Kubišovou dodnes. „Úžasná je Martina Sáblíková. Vždyť začínala někde na rybníku, a co potom dokázala! To je obdivuhodné,“ zmíní zpěvačka na prvním místě úspěšnou rychlobruslařku.
Oslovil jí také triumf Barbory Špotákové na olympiádě v Pekingu. Oštěpařské zlato loni vyházela proti ruské soupeřce zrovna 21. srpna a nezapomněla výročí připomenout. „To se mi líbilo,“ pochvaluje si Kubišová.
Když má známá milovnice zvířat vyjmenovat událost, která v ní nevyvolává zrovna nadšení, není její volba zase tolik překvapivá. „Bojím se u těch událostí, kde hrozí pád či zranění. Třeba nesleduju Velkou pardubickou, protože mám strašně ráda koně. Výsledky jsem schopná vnímat ve chvíli, když vím, že se nikomu nic nestalo.“
