24. října 2019 5:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

‚Wielemie‘ si zvolila klidnou smrt. Usměvavá paralympička už nemohla pro bolest dál žít

Marieke Vervoortová chce ještě získat v Riu medaili a pak je připravena umřít. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Marieke Vervoortová chce ještě získat v Riu medaili a pak je připravena umřít. | foto: Reuters

BRUSEL/PRAHA Úspěšná belgická paralympička Marieke Vervoortová podstoupila v úterý eutanazii. Život jí lékaři ukončili ve čtyřiceti letech.

Na fotkách se většinou usmívala, z paralympijských her má doma z vozíčkářských atletických závodů celkem čtyři medaile.

V Londýně brala stříbro a zlato, o čtyři roky později stříbro a bronz.

Právě po hrách v Riu před třemi lety šokovala slovy o tom, že uvažuje o eutanazii. Byť to tehdy podala média tak, že ihned po olympiádě, sama rodačka z Diestu to ale myslela jinak.

„Je pro mne důležité, že mohu mít život ve vlastních rukou. Opravdu se bojím, ale ty papíry mi dávají hodně klidu, protože vím, že když budu potřebovat, mám vše připraveno,“ svěřila se před třemi lety.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Thanks Koen Wauters for your nice visit in the hospital!

Příspěvek sdílený Marieke Vervoort (@wielemie.marieke.vervoort),

Vervoortová trpěla kvůli progresivní myelopatii, degenerativní a nevyléčitelné chorobě páteře.

Dle vlastních slov často spala pouze deset minut denně, její tělo bojovalo s nepopsatelnou bolestí.

„Trpím bolestí po každém tréninku, závodu, ale soutěžení je pro mne lékem,“ přiznala po Riu.

Stříbrná medailistka z Ria Marieke Vervoortová se usmívá, její život je ale...
Všechny tři medailistky v jízdě na vozíku na 400 metrů. Vlevo Belgičanka...

Už tehdy měla za sebou další tvrdou zkoušku, když si během jednoho z epileptických záchvatů, kterými trpěla, vylila při vaření těstovin horkou vodu na nohy.

V nemocnici následně strávila čtyři měsíce.

Vrátila se, v Brazílii opět závodila, poté se ale rozhodla se sportovní kariérou skončit.

Žít ale ještě chtěla. „Musíte žít ze dne na den. Užívat si malé chvíle. Kdykoliv se vám může něco stát,“ vyprávěla nedávno velká bojovnice za eutanazii. V té době už musela každé dva týdny navštěvovat nemocnici kvůli léku, který tišil její silné bolesti.

Tušila, že konec se blíží.

Přesto ještě před pár týdny vystoupila v místní televizi, kde opět zářila jako sluníčko. Právě si totiž splnila jeden ze svých snů, když se projela na okruhu v Zolderu ve sporťáku značky Lamborghini.

O víkendu umístila na svůj Instagram závodní snímek se slovy: „Nemohu zapomenout na krásné vzpomínky.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Can’t forget the good memories!

Příspěvek sdílený Marieke Vervoort (@wielemie.marieke.vervoort),

V úterý pak jedenáct let po podepsání oněch „papírů jistoty“ podstoupila eutanazii.

„Naše Wielemie zemřela 22. října 2019,“ stojí v prohlášení jejího rodného města.

„Doufám, že všude na světě si lidé uvědomí, že nejde o vraždu, ale o šanci mít jemnou, krásnou smrt s nejbližšími po svém boku,“ vysvětlovala svoji volbu.

Volbu, kterou proměnila v realitu...

Antonín Vavrda

Autor

Antonín Vavrdaantonin.vavrda@lidovky.czČlánky
Premium

Konzumace jídla několikrát denně je klišé, tvrdí výživový poradce Fořt

Renomovaný výživový poradce Petr Fořt | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Napsal více než dvacet knih o zdravém životním stylu a boji s obezitou. Petr Fořt tvrdí, že žádný obecně platný návod...

Premium

Test celoročních pneumatik. Jak si vedou za sucha, za mokra a na sněhu

Test celoročních pneumatik | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

K celoročním pneumatikám výrobci přistupovali po dlouhá léta macešsky. Konečně se však vrátily do jejich přízně....

Premium

Pes celý život čeká na to, až ho někdo sprdne, říká veterinář

Zvířecí ortoped a chirurg Roman Skala | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Do své ordinace v centru Prahy dochází den co den už 22 let, aby znovu na nohy postavil čtyřnohé domácí mazlíčky. „I...

PRÁZDNÁ NÁRUČ: Kde vzít sílu a nezbláznit se?
PRÁZDNÁ NÁRUČ: Kde vzít sílu a nezbláznit se?

S někým se život nemazlí a naděluje mu ránu za ranou. Mezi ty „vyvolené“ se řadím i já. Nepíši to kvůli lítosti, ale spíš se potřebuji vypsat, dostat to ze sebe.