Před 45 lety v něm poprvé dosáhla na nádherně zdobenou trofej Venus Rosewater Dish jistá Martina Navrátilová, která poté přidala ještě osm dalších triumfů.
Na ni pak v letech 2011 a 2014 navázala Petra Kvitová, která jako malá slečna ve Fulneku Navrátilovou obdivovala.
Když Kvitová dobývala první titul, seděla v Sokolově u televize Vondroušová, další levačka narozená v malé zemi uprostřed Evropy. Právě ona se představí v sobotním mači roku proti Tunisance Uns Džábirové.
„Znám počiny našich bývalých tenistek, jsou neuvěřitelné,“ prohlásila na tiskovce po semifinále, na niž dorazil houf zahraničních reportérů. „Vidím, jak je těžké vyhrát tu jednou. Martina to dokázala devětkrát! Můžu k ní jedině vzhlížet.“
Třebaže sokyně poráží jiným způsobem než mistryně volejů Navrátilová nebo ladná ranařka Kvitová, oprašuje skvostnou tradici.
Martina Navrátilová a její levačka slavily ve Wimbledonu poprvé úspěch před 45 lety.
Raketu drží v levé horní končetině jako ony, což většina odborníků považuje za výhodu. „Leváci využívají své podání vůči pravákům víc než praváci proti nim,“ tvrdí sama Navrátilová. „Na Svitolinovou například skvěle fungoval Markétin řezaný servis i forhend křížem.“
Souhlasí s ní David Kotyza, jeden z nejúspěšnějších českých koučů: „Vezměte si to čistě statisticky. Levaček je málo. Pravačky je potkávají spíš výjimečně, zatímco levačky na pravačky narážejí skoro pořád.“
Z dlouholetého angažmá u Kvitové, které vyneslo dva vzácné nablýskané podnosy, si vybavuje jednu výjimečnou partii. „V semifinále v roce 2014 se tu střetla Petra s Luckou Šafářovou. Nepamatuju si tak velký mač na grandslamu mezi dvěma levačkami.“
Nejprve cepoval Šafářovou, později Kvitovou. S oběma piloval základní zbraně, které na trávě „píšou“ víc než na jiných površích. „Leváckou zatáčku při servisu a forhend po lajně jsme vybrušovali do zblbnutí,“ říká s úsměvem.
Vondroušová se od svých předchůdkyň liší. Z bohatého rejstříku úderů loví častěji kraťas či ostrý čop. Báječně se pohybuje.
Její příběh bere za srdce, poněvadž loni půl roku marodila s pochroumanou rukou. Na žebříčku se zřítila do druhé stovky. Před sezonou jí neprodloužila smlouvu společnost Nike.
Na kluzkém povrchu dosud hrála vyloženě nerada a bez pěkných výsledků. Její případ potvrzuje, že k průlomu na trávě je potřeba určitá láska.
Petra Kvitová líbala trofej pro vítězku Wimbledonu dvakrát.
„Pokud na ní chceš něco vyhrát, musíš ji nejdřív mít rád,“ radil už v šedesátých letech Janu Kodešovi legendární Jaroslav Drobný.
Nakrátko sestřižená stébla jílku vytrvalého, kterým jsou kurty v malebném areálu osety, letos vzala na milost i nenasazená Vondroušová.
I proto se její marš Wimbledonem dosud nezastavil. Pravděpodobně se po něm ozvou sponzoři se štědrými nabídkami. Z jejího tažení mají radost taky v jiném klasickém tenisovém klubu. „Právě za týden oslavíme 130. výročí založení,“ připomíná Vladislav Šavrda, manažer pražského ČLTK.
V červnu jeho reprezentantka Karolína Muchová v Paříži doputovala do finále Roland Garros. Teď ji v Londýně napodobila i druhá členka Vondroušová.
„Jsou to k našim narozeninám neuvěřitelné dárky. Stejně jako Káje před několika týdny budeme tentokrát Maky fandit na Štvanici u velkého plátna,“ tvrdí Šavrda.
Nejen on si přeje, aby Vondroušová svou kamarádku o jednu výhru trumfla.
