Právě tyto dvě šikovné žákyně vyrostly v profesionálky, které se v neděli střetly ve čtvrtém kole Wimbledonu. Vondroušová i ve třetím vzájemném zápase zdolala Bouzkovou, tentokrát 2:6, 6:4, 6:3.
Na útulném stadionku číslo 2 předvedly zajímavou podívanou, která potěšila i přihlížejícího šampiona Jana Kodeše.
„Jsem na holky pyšný, hrály parádně,“ prohlásil.
Když ještě večer potkal u tiskového střediska Bouzkovou, políbil ji na tvář a zahrnul ji poklonami: „Parádní výkon. Zlepšila jsi servis, viď? A jak jsi chodila na síť! To se mi strašně líbilo. Bezva turnaj, nebuď smutná.“
Bouzkovou milá slova potěšila a skoro stydlivě se usmívala. V minulých měsících na WTA Tour strádala. Potřebovala nějaký povzbudivý výsledek.
Její otec Milan na tribuně Kodeše škádlil: „Fandíš holce ze Štvanice, co?“
Vlastenec Kodeš zavrtěl hlavou a odvětil: „Přeju oběma!“
Bouzková se do All England Clubu vrátila s jiskřivými vzpomínkami na minulý ročník, v němž se s noblesou prosmýkla mezi osm nejlepších.
Vondroušová přijela sice bez dřívějších úspěchů, ale s odhodláním konečně vybalit na neoblíbeném povrchu své zbraně.
Zvládly první tři kola a střetly se v dalším pozoruhodném českém derby na posvátné půdě.
Do dějin patří například tři vítězství Petry Kvitové nad krajankami při výšlapu za druhým wimbledonským titulem.
V roce 2014 tu vyřadila Andreu Hlaváčkovou, Barboru Strýcovou a Lucii Šafářovou.
V červenci 2016 zaujali v nevlídném chladu strhující řežbou, která se po přerušení pro tmu musela dokončovat druhý den, Tomáš Berdych s Jiřím Veselým. O rázu klasického grandslamového utkání dostatečně svědčí výsledek 4:6, 6:3, 7:6, 6:7, 6:3.
Vondroušová s Bouzkovou rozhodně neudělaly své vlasti ostudu. Diváků v hledišti postupně přibývalo. Obě sokyně a kamarádky se po povedených úderech otáčely do svých lóží.
Vondroušovou podporovala třeba deblová parťačka Miriam Kolodziejová s přítelem Davidem Škochem, vítězem wimbledonské juniorky 1992.
Bouzkové v kruhu blízkých opět fandil Sasha Barkov, jeden z nejlepších centrů NHL. A taky její trenér Antonín Bolardt, mimochodem vnuk někdejšího daviscupového kapitána a člen generace, do níž náležejí obě nedělní protivnice.
„Tonda říkal, že by ho kdysi ani nenapadlo, že právě tady uvidí náš vzájemný zápas. A ještě v roli Maruščina kouče,“ podotkla Vondroušová.
Po proměněném mečbolu tak nějak znaveně zvedla obě paže k nebi. U sítě se s Bouzkovou objaly a pohladily se po zádech.
„Super zápas!“ hlesla Vondroušová.
„Drž se, hodně štěstí!“ popřála jí Bouzková do příštích kol.
Žádné další klábosení. Ani v zákulisí se sokyně po mači zpravidla nevyhledávají.
„Porážky vždycky dost bolí, takže to člověk raději nechá být,“ pravila Vondroušová. „Ale myslím si, že Maruška je přijímá dost dobře, takže snad spolu budeme pořád v pohodě.“