Tedy londýnského klubu, který nikdy nevyhrál žádnou významnou trofej a v městě nad Temží se nachází ve stínu mnohem populárnějšího Arsenalu, Chelsea či Tottenhamu. Zajímavý je snad jedině tím, že ho vlastní milionář Mohamed Al Fayed.
Nepříliš výrazné výsledky Fulhamu mohou i za umístění osmačtyřicetiletého herce v humorně laděném žebříčku padesáti nejhorších fotbalových fanoušků.
Redaktoři deníku Times, kteří ho nedávno sestavili, zařadili idol mnoha dívek na 35. místo. „Snobský, nafintěný manažírek, který hraje pořád to samé v každém filmu, ve kterém se ,od roku 1438‘ objevil. Skoro stejně nudný a předvídatelný, jako byl Fulham pod vedením Lawrieho Sancheze,“ zmínili v komentáři redaktoři listu jméno trenéra, který na lavičce Fulhamu vydržel na anglické poměry velmi krátce - pouze sedm měsíců. Vraťme se nyní zpátky do Grantova dětství. Fotbalové zanícení ho ovládlo při oslavě sedmých narozenin. „Moje sportovní kariéra začala tím, že jsem dostal jako dárek dres George Besta,“ vybavil si v rozhovoru pro deník Daily Telegraph. V euforii si rudé tílko legendy Manchesteru United oblékl a hned spěchal na hřiště. Samým nadšením ale minul kliku a ruku prostrčil skleněnou tabulí ve dveřích. „Spravilo to 16 stehů. Bylo to moje první a zatím naštěstí i poslední zranění,“ podotkl Grant s charakteristickým sarkasmem.
Anyní zásadní otázka: jak vznikla vazba sledované hvězdy na Fulham? Na začátku osmdesátých let během svých hereckých začátků vyzkoušel rozličná povolání. Mimo jiné pracoval jako asistent správce trávníku na stadionu Fulhamu a obdiv pro tým, který nejsvětlejší okamžik své historie zaznamenal při postupu do finále Anglického poháru v roce 1975, u něj nevyprchal.
Z dalších Grantových sportovních aktivit se dá zmínit především golf. I když podle mínění zkušeného filmového milovníka nejde o příliš sexy sport. „Zkuste před ženou prohlásit: Jsem golfista. A pak se pochlubte: Jsem surfař. Kdo u ní má asi větší šanci?“
